Stala se nám v Čechách taková zvláštní věc. Dlouhodobý politický dualismus, který byl systematicky budován politickým a volebním marketingem štábů dvou největších politických stran nám zplodil nečekanou politickou rovnici. Potvrdilo se, že hitparáda popularity a důvěry v lídry stran „oranžových“ a „modrých“ je vždy ovlivněna kondicí jednoho z nich. Když se jednomu z nich zjevně nedaří, tak druhý naopak ve veřejné oblibě roste. Když dělal v minulosti chyby Mirek Topolánek svým konfliktním hřímáním, boji s novináři, spory uvnitř strany a až příliš ostrým, často i vulgárním slovníkem, tak konstantně posiloval jeho vyzyvatel Jiří Paroubek. A to téměř nehledě na obsah kroků předáka strany růže.

Naopak, nyní se situace obrátila. Mirek Topolánek opustil premiérskou pozici, tím přestal být vnímán jako strůjce všech nepopulárních kroků, ubral na konfliktnosti, poodstoupil do zákulisí a vyčkává na volebně horečnatý závěr léta. Za to jsou mu lidé ochotni odpustit i občasné vzteky na novináře při rozhovorech a politických vystoupeních. Mnohem větší zásluhu na jeho popularitě má však Jiří Paroubek, který začíná dělat zbytečné chyby, propadá nervozitě a tím na sebe vrší další přehmaty a politické nešťastnosti. Ať jde o personální spory v jeho volebním Ústeckém kraji, spory s dalšími vrcholnými představiteli strany nebo jeho nedávné nepochopitelné upřednostňování tváře před potenciálem a kompetencí, ať u Kateřiny Brožové nebo naprosto okázale v kandidatuře stranické turistky Olgy Zubové. I jeho vždy pohotový slovník volební nabídky se začíná rozcházet s potřebami znejistěné české společnosti. Ta se obává podzimních dopadů pokračujících hospodářských těžkostí a dalšího vývoje země. Namísto toho se objevuje hloupoučká glorifikace Jiřího Paroubka z pera vlastní paní, která svou variací na téma narcis zpochybňuje i neoddiskutovatelné kvality předsedy ČSSD a v očích ostatních ho zbytečně znemožňuje.

Jistou útěchou oběma předsedům může být, že situaci zachraňuje blahosklonnost letních měsíců, období dovolených a času, kdy i mnohé přehmaty překreje okurková sezóna a tolerance letního relaxu. Pro oba se proto naskytuje cenná příležitost. Zastavit se, provést bilanci vystupování a vypilovat chování, protože podzim bude náročný, hodně je ve volbách vsazeno a veřejnost tentokrát bude mnohem citlivější, už tím že je hodně nervózní svými obavami z budoucnosti a očekává od politiků zájem. Což dvojnásob platí u středových nepevných voličů, kteří tradičně rozhodují volby.

Je zajímavé, že se náklonnost českého člověka neposunula jiným směrem, k jiným lídrům, či jejich zástupcům. Běžný volič a jeho ochota přerozdělit popularitu stále zůstává v zajetí dvou pólů, buď je pro Paroubka nebo pro Topolánka. Zostřená podzimní kampaň ukáže, zda tomu tak bude i nadále, nebo se objeví jiní pretendenti důvěry české veřejnosti.

Vydáno v MF DNES