Dvacátý kongres ODS již máme v zádech, můžeme tedy bilancovat jeho dopady. Ukázalo se, že nebyl tak bouřlivý, jak se zpočátku zdálo. Občanští demokraté si před okolím udrželi tvář, jejich frakce až na několik jednotlivců ctily status quo a regionální dohody. To vše s vědomím blížících se sněmovních voleb a bojů budoucích, které pro ně budou mnohem zásadnější a zajímavější.

Na taktice regionálních frakcí ODS se projevovalo, že se nehraje o týdny příští, ale že mnohem důležitější bude osazenstvo regionálních kandidátek, které se probije do budoucí Poslanecké sněmovny. To bude rozhodovat o „velké“ politice, ať o podobě příští vlády, ale i o investicích a přísnosti zákonů. Typickým příkladem této taktiky bude pražská skupina Pavla Béma, která vsadila na plně loajální straníky, nehledě na jejich pověst, s vidinou vytvoření neformální strany ve straně a fakticky další vlivné skupiny v dolní komoře. Tím nejenže budou lokální stranické sestavy ovlivňovat další priority modré strany, ale i příští vedení ODS.

Lídr strany Topolánek svoji pozici o víkendu ustál, pouze však s příslibem budoucího odchodu a díky podpoře konkurentů. Jeho tým místopředsedů se plně emancipoval, od otevřeného kritika Gandaloviče, přes vlivné - Langera a Nečase, po tragikomickou roli jeho zástupce Vodrážky. Mirek Topolánek zvítězil jen díky absenci skutečného vyzyvatele. Do dalších měsíců však vede stranu rozpolcenou, kdy vedení hovoří jiným jazykem než regionální patra strany „modré holubice“.

Vnitřní nálady občanské demokracie dobře odhalilo i Topolánkovo pondělní naznačení možných budoucích nástupců. Částečně, proto aby se pozornost médií a straníků obrátila i jiným směrem než předsedovým, ale také i z důvodu, aby se nezačal jeho víkendový kritik Petr Gandalovič stávat skutečným hromosvodem všech nespokojených a nebudoval si pozici alternativy.

Právě u této záležitosti se ukazuje největší slabina vzdoru vůči stávajícímu stranickému předákovi. V politice už po staletí platí, že lídři se nehledají, ti zkrátka jsou a o své místo na slunci si dokážou sami říct. Jejich nástup, aby byl dlouhodobý, je spojen s pozitivním nábojem, srozumitelným programem a týmem spolupracovníků. Nejenže vědí, co by se mělo změnit a komu říci ne. Jsou schopni oslovit nespokojené, ale především nabízí další směr a vizi svým spolukolegům. Víkendový sněm ukázal, že taková osobnost u ODS zatím není, či strategicky vyčkává. Proto těch několik měsíců, které jsou spojeny s kampaní, bude i cennou příležitostí k nástupu nového vyzyvatele Topolánka.

ODS teď stojí na rozcestí, buď sestaví srozumitelný program pro voliče a uvnitř začne formování nového povolebního týmu nebo i za pomocí stávajícího lídra propadne vnitrostranickému boji vlivných a oslabení již tak stagnující pozice ODS. Toto vnitrostranické rozhodování ovlivní i pozici Jiřího Paroubka v ČSSD a další chování TOP 09.

Psáno pro deník E15