Dozrály politické hrozny hněvu. Přebujelá negativní kampaň dlouhodobě vedená bez limitů a sebemenšího ostychu dodala odvahy některým agresivním excentrikům k otevřeným atakům na vybrané vrcholné politiky. Řetězec událostí od vrhání vajíček, kamenů, nadávek a přisprostlých nápisů vygradoval v pěst prvnímu místopředsedovi sociálních demokratů. Nově, šlo o akt jednotlivce, provedený přímo před davem, nehledě na blízkou ochranku.

To nápadně připomíná jiný řetězec událostí, symbolizovaný několikaletou nelítostnou kampaní a rétorikou negace, nesmlouvavými politickými útoky, politickou vulgaritou, neustálým zesměšňováním konkurence, opovrhováním politickým kompromisem a umocňovaný přetlačovanou v Poslanecké sněmovně. Rovněž v přímém přenosu a před zraky veřejnosti.

U obou vzpomínaných řetězců událostí a vypjatého chování rozhodně nejde o mimoběžnost, naopak, v mnohém na sebe přímo navazují a navzájem se i utvrzují.

Někteří vrcholní politici přestali uznávat kulturu politického konfliktu. Záměrně volím spojení „kulturu konfliktu“, protože politika je a vždy byla střetem, soutěží, konkurenčním konfliktem, avšak s perspektivním vyústěním. Řadě předních politiků však chybí respekt k takovému soupeření. Ke střetu, který má své hranice, vede k výsledku a je posazen i na věcných argumentech. Ke sporu, který vygraduje rozhodnutím, vítězstvím jedné ze stran či kompromisní dohodou, jež obě strany ctí. Smír pak uznávají exemplárně, aby působili motivačně na své stoupence a široké voličstvo.

Budiž typickou ukázkou několikaletý tvrdý a nesmlouvavý volební maratón amerických prezidentských voleb, kde se z podstaty konkurenti navzájem nijak nešetří. Tamější předvolební agitace je hodně tvrdá, nevyhýbá se ani osobní kritice, z velké části používá slovník negativní kampaně. Stále je však propojená s pozitivním poselstvím a občasným konstruktivním bodem. Když však volby skončí, vítězství je uznáno a kultivovaná prohra rovněž. Intenzivní volební boj je ukončen a vášně uloženy na další volby. Spory se samozřejmě vedou dál, ale už ve výborech a komisích amerického Kongresu a ve věcnějším tónu. Obdobné platí pro britské, německé, nizozemské volby a ve výčtu bychom mohli pokračovat.

Jak tedy zklidnit emoce u nás, politické i ty občanské resp. některých neotesaných politiků a některých přihroublých konfliktních jedinců? Jediným řešením, pokud politici nechtějí nadále čelit stále větší šikaně některých agresivních jedinců a vedle toho narůstající lhostejnosti ostatních běžných občanů, je ubrat páru. Společně a razantně odmítnout tento typ slovních ataků, včetně v současnu praktikovaného stylu politické přetlačované za každou cenu. „Politika sumo“ musí skončit, i na sněmovní úrovni.

Pokud politici rychle neopráší úctu a ctění politiky kompromisu, včetně vedení politických střetů s pravidly, s elementární úctou k soupeři, tak velmi reálně hrozí rezignace na zájem o politiku a o politiky u většiny slušných občanů-voličů. A naopak nárůst snahy exhibicionistů využít všech myslitelných prostředků za možnost chvíli být v centru pozornosti a politicky se vybít. S jednoduchým odůvodněním, když obdobnou logiku uplatňuje kandidát na premiéra a budoucí ministři, poslanci, tak proč ne já, rozhorlený běžný člověk…..

Proto pozor na hrozící úrodu hroznů hněvu. Těžko z nich pak uděláme kvalitní politiku s přívlastkem.