Ustavující sněm stranického benjamínka TOP 09 proběhl jako po drátkách. V polistopadové historii českých partajních sjezdů bude zřejmě připomínán pro svou bezvýhradnou jednomyslnost. Bezproblémový zrod stranických institucí potvrdil, že v rouše eléva se fakticky skrývá starý ostřílený politický matador, který ví, co chce.

I zvolená sestava vedení potvrdila, že stěžejní filozofií tohoto subjektu bude pragmatismus, selský rozum a strohá politická praxe. A zatím se zdá, že to funguje.

Stále více voličů tváří v tvář ekonomickým výhledům domácností, země i Evropy, ale i při pohledu na prázdnou a často útočnou hantýrku předáků dvou největších stran tento střídmý slovník vítá. Nemalá část veřejnosti oceňuje i dosavadní umírněný styl projevu, i to, že duo v partajním vedení neslibuje vzdušné zámky. Jednak by tomu už stejně nikdo nevěřil, jednak by za to po procitnutí do reality přišel velmi přísný trest v podobě propadu popularity. Své o tom mohou vyprávět Unie svobody či Strana zelených.

Kalouskovi a Schwarzenbergovi nepřímo pomáhá i další významný hráč – premiér Jan Fischer a jeho dosavadní přístup k politickému řemeslu. Také on rád vyznává slovní střídmost a spíše technický přístup k politice.

Svým vystupováním Fischer podtrhuje, že i tento styl politiky má šanci něčeho dosáhnout a zároveň si vysloužit podporu veřejnosti. Navíc svou premiérskou vahou a také prázdnou státní kasou dokáže blokovat bezmezné předvolební rozdávání a uplácení voličů, jaké jsme mohli vidět třeba v době předvolebního jara 2006. Velké strany tím ztrácejí významnou výhodu a mediálně slábnou.

Přesto dvojici kormidelníků TOP 09 čeká ještě mnoho politických bouří a zvratů. Pohonem se jim totiž staly hlavně dvě voličské skupiny. První jsou mladší a středně staří voliči, kteří už nadále nechtějí beze smyslu dotovat nehospodárnost státu a obávají se o svoji životní úroveň v penzi. Jsou proto ochotni šetřit a podporovat omezení státní pomoci.

Druhou oporou jsou lidé znechucení mírou korupce, kteří volí v duchu volebních tradic Latinské Ameriky. To znamená, že ctí politiky, kteří jsou zajištěni, s důvěrou, že nepodlehnou finančním svodům. To klade velkou odpovědnost na mnohé politické turisty, kteří doputovali i do TOP 09.
K podporovatelům se přidávají i stoupenci politického idealismu, středoví přelétaví voliči a věční nespokojenci. Ti představují pro preference TOP 09 skutečnou tikající bombu. I k nim si bude muset strana najít pevnou cestu. Přitom uspokojit tyto voliče není vzhledem k jejich malé vyhraněnosti vůbec lehké.

Je zcela nepochybné, že TOP 09 bude nadále čelit nemalému tlaku kariéristů a politických obchodníků. S každým optimistickým průzkumem preferencí jich bude přibývat. Riziko v sobě nese i taktika utajení konkrétního volebního programu, která může posilovat dojem strany s nejasným hodnotovým zázemím.

Snad největší potenciální pastí ale může být podlehnutí kouzlu pragmatismu a reálpolitiky. Pokud by toto vábení zvítězilo nad programem, reálně hrozí nástup politické deziluze. Ten bývá spojen s vlnami populismu a vítězstvím politiky největšího kraválu. Právě toto riziko a potřebu rovnováhy mezi chladným pragmatismem a programovou jasností by měli mít vůdci nové strany pořád na mysli.

Psáno pro deník E15