Předvánoční vydání českých novin obsadila bojovně naladěná volební inzerce dvou největších politických stran. Vzhledem ke svátečnímu načasování a období pověstného bilancování je až nepatřičně kritická. Zarputilou, avšak často bezobsažnou bojovnost potvrdilo i novoroční vystoupení obou předáků v diskusním duelu veřejnoprávního média. Jejich soustavné konfrontační naladění a politická podrážděnost náležitě vystihuje blížící se supervolební rok 2010.

Čekají nás čtvery volby a jednotlivé partaje mají hodně vsazeno. Bude se hrát o vedení Strakovy akademie, kontrolu nejbohatší radnice v zemi, volbu senátorů – budoucích volitelů nástupce prezidenta Klause a v neposlední řadě o kontrolu komunálních postů v zemi. Sečteno a podtrženo rok následující bude časem soupeření o mohutný přísun státní dotace za nově zvolené a o šanci získat nadějné tváře pro vrcholnou politiku do dalších let. Obojí je pro dnešní finančně i personálně zdecimované strany velmi vzácný artikl a bonus do budoucna.

Neméně důležitou výzvou je i taktický rozměr věci. Na obzoru se objevují noví soupeři vedení Radkem Johnem či Milošem Zemanem. Politika tábora Zelených naopak bojuje o přežití. Předáci dvou největších parlamentních týmů vsadili do voleb svou další politickou budoucnost. Komunisté zase bojují o přístup k veřejným financím a TOP 09 čeká dokazování, zda je stranou pro více voleb a na déle než pouze jedno volební období. U každého zmíněného subjektu jde o zásadní rozhodování.

Vzhledem k vysokému politickému vkladu, který je investován do nadcházející volební supersoutěže překvapuje, že zejména velké partaje promlouvají k veřejnosti zcela nepatřičným slovníkem. Voliči jsou nervózní, plní obav z budoucnosti, trápí je i odlišné potřeby, než jim nabízí dosavadní stranické parlamentní menu. Navíc od stran očekávají podporu úřednickému kabinetu Jana Fischera a zejména shodu na základních prvcích kompromisu pro republiku. Ostatně už proto, že každý nový premiér, nehledě na stranický dres, zdědí problematická ekonomická čísla, prošustrovanou státní kasu a nejistou budoucnost ztíženou nutností zásadních reforem.

Namísto toho v parlamentních stranách probíhají vnitřní politické boje a přetahovaná mezi frakcemi o potenciální budoucí vliv. Neřeší aktuální volební nabídku a s ní spojené tváře, nýbrž dělení budoucí kořisti. Vágnost a nepotřebnost většiny volebních témat se zastírá samoúčelným až vyčpělým politickým marketingem. Pro jeho účinnost zde však chybí étos a témata, která skutečně veřejnost zajímají. Řeší se staré vády a osobní antipatie. Kvůli tomu se míjí účinkem i začínající předvolební rétorika sněmovního klání. Veřejnost je netečná až otupěla, stává se nevyzpytatelnou. Předvolební preference se začínají ztrácet v mlhách protestu a touhy dát politikům za vyučenou. Negativní způsob volebního boje „stranických titánů“ na voličstvo přestává působit a naopak část nahání k alternativním politickým subjektům nebo k volební taktice „zůstat doma na gauči“.

Vrcholní politici sice žijí výhrami občasných pozičních bojů, otázkou však je, zda neprohrávají válku. Věc je o to vážnější, že je čeká řada důležitých a spíše nepopulárních rozhodnutí, k jejichž prosazení je potřeba silný volební mandát a sounáležitost společnosti. Pokud tomu stávající politici neuzpůsobí předvolební styl, čeká nás v příštím roce nevraživá politická scéna a nepředvídatelné cholerické voličstvo. To je třaskává kombinace, která rozhodně nepomáhá smysluplným konstruktivním řešením.

Text publikován v deníku E15