Když se na pražském magistrátu chystají spřáhnout ODS a ČSSD, ze zvyku se tomu říká "velká koalice". Pěkný nesmysl.

Jak mohou udělat velkou koalici strany, které v metropolních volbách dostaly dohromady jen 41 procent hlasů?

V českých, pardon, pražských poměrech je bohužel i tohle proveditelné.

Pár čísel, dokreslujících ničemnost pražského volebního systému (ve verzi 2010). Pod stůl spadlo plných 22 procent hlasů - to je součet hlasů pro strany, které nemají ani jednoho zastupitele. V parlamentních volbách - kde hraje faktor akceschopné vládní většiny důležitější roli, a proto je pětiprocentní uzavírací klauzule namístě - to bylo v Praze jen 16 procent, a na celostátní úrovni 19 procent. A v minulých komunálních volbách propadlo v Praze jen 9 (!) procent hlasů, tedy ani ne polovina letošního počtu.

Tak zafungoval volební řád, který těsně před volbami prosadila ODS. Město rozdělila na sedm obvodů pod záminkou, aby voliče neobtěžovala příliš velká plachta hlasovacího lístku. Důsledkem je třeba to, že zelená koalice a Věci veřejné nemají ani jednoho zastupitele, kdežto SNK ED získali za stejné procento hlasů v roce 2006 hned čtyři křesla.



Nůši propadlých hlasů si rozebraly velké strany, a protože sociální demokracie uspěla lépe, než se čekalo, jsou koaliční kombinace rovnou tři. Zatím, v tuto chvíli.

A jak koalicím říkat? Lépe než měřítko (velká) nebo deklarované poslání (národní obnovy) popisují koaliční formát barvy, jak vědí v Německu i jinde – semaforová, Jamajka a když to jinak nejde, tak duhová. To je objektivní.

U nás bohužel nic ikonicky modrooranžového nemáme. Svého času měl takové dresy Baník Ostrava (viz snímek nahoře), v oranžovomodré létají low cost SmartWings. To je slabota.



Takže když už, alespoň jí říkejme široká. Velká, na to ODS + ČSSD v Praze nemají. Když nakonec nevznikne, tím líp - bude o jeden terminologický problém míň. A příště už chceme přímou volbu starosty, jako v Londýně.

* * * * *

Čtěte také:
Koalice v Praze je jasná. Už od roku 1915