Kde vzít čisté politiky? A nekrást?
Soukromá firma, kterou ministr Kamil Jankovský při odchodu do vlády svěřil svému synovi, začala bohatnout na zakázkách od státních nemocnic. Což je důvod k pohoršení. Ale neznamená to, že by člověk z byznysu nemohl být (dobrým) ministrem.
Na výběr jsou vlastně dvě cesty: buď budou politiku dělat lidi jako Marek Benda, Ivan Langer, Bohuslav Sobotka, Michal Hašek. Všichni jmenovaní vklouzli do politických bot rovnou po škole (Langer v poloúřednické roli tajemníka ministra spravedlnosti). A strávili v ní nebo tráví dlouhá léta. Jsou odkojení politikou, politik je jejich povolání.
Jankovský: Typ politik- podnikatel
Anebo připustíme, že do politiky se dá vstoupit i z byznysu, s miliony na kontě a životní existencí vybudovanou bez ohledu na ministerský či poslanecký plat. Příklady: Kamil Jankovský, Vít Bárta, Aleš Řebíček, Karel Schwarzenberg.
Oba dva postupy se bohužel podařilo zdiskreditovat. Například proto, že u nás neexistuje žádná elitní škola pro státní úředníky, jako francouzská École nationale d'administration. Nebo kvůli ministrům, jako byl Řebíček.
Na přestupu z byznysu do politiky není v principu nic špatného. Jenže to by musela fungovat politická kultura. Chatrný zákon o střetu zájmů ani bystrá média to nespraví. Když se ministrem financí Spojených států stane investiční bankéř (naposledy Henry Paulson z Goldaman Sachs), překvapí to málokoho. Zkuste si ale představit, že na místo Miroslava Kalouska usedne nejvýše postavený Čech z Komerční banky, dejme tomu.
Benda: Typ politik-politik
Přesto je mi druhý typ, tedy politik-podnikatel, o něco sympatičtější než politik-od kolébky do hrobu. Takoví lidé jsou totiž čitelnější, jejich životní zkušenost bývá bohatší, obvykle vidí svět i jinak než skrz skleněnou kouli parlamentu, politické kompromisy a poslanecké rituály. Nejsou to, nebo alespoň nebývají, političtí fachidioti. Jistě, mohou zneužívat moc, dát se zkorumpovat, protěžovat příbuzné a známé, přihrávat malé domů a kdoví co ještě. A ti první, co se v politice narodili, ti snad ne?
Slovo „podnikatel“ někdy zní jako nadávka, a politik-podnikatel obzvlášť. Přitom problém je spíš až v tom, co politik, ať už typu A nebo B, dělá, když z politické funkce odejde soukromničit. Sejde s očí, a to je teprve příležitost! Ale zase: u politiků, co se předtím živili i jinak, je pravděpodobnost, že politické know-how po odchodu z politiky výhodně zpeněží, o něco menší.
Dokola se omílá, že Věci veřejné jsou „podnikatelský projekt“. (To sousloví má v našem kontextu pejorativní význam.) Dobře. A důkazy? Bárta na ministerstvu dopravy rejžuje pro ABL? Vy jste si všimli? Nejsem naivní, ale ta apriorní nedůvěra, dokonce snad paranoia z toho, že „všichni kradou“, mi leze na nervy. Ano, když se popíše, jak fungují firmy Jankovského a Řebíčka, je to něco jiného. Ale proč by se člověk z byznysu nemohl stát ministrem? Notabene, v případě Víta Bárty jsou manažerské návyky ku prospěchu věci, zatím.
Ovšem Řebíček, který sedával v Bártově kanceláři, byl taky podnikatel, že. A jaký!
Na výběr jsou vlastně dvě cesty: buď budou politiku dělat lidi jako Marek Benda, Ivan Langer, Bohuslav Sobotka, Michal Hašek. Všichni jmenovaní vklouzli do politických bot rovnou po škole (Langer v poloúřednické roli tajemníka ministra spravedlnosti). A strávili v ní nebo tráví dlouhá léta. Jsou odkojení politikou, politik je jejich povolání.
Jankovský: Typ politik-podnikatel
Jankovský: Typ politik- podnikatel
Anebo připustíme, že do politiky se dá vstoupit i z byznysu, s miliony na kontě a životní existencí vybudovanou bez ohledu na ministerský či poslanecký plat. Příklady: Kamil Jankovský, Vít Bárta, Aleš Řebíček, Karel Schwarzenberg.
Oba dva postupy se bohužel podařilo zdiskreditovat. Například proto, že u nás neexistuje žádná elitní škola pro státní úředníky, jako francouzská École nationale d'administration. Nebo kvůli ministrům, jako byl Řebíček.
Na přestupu z byznysu do politiky není v principu nic špatného. Jenže to by musela fungovat politická kultura. Chatrný zákon o střetu zájmů ani bystrá média to nespraví. Když se ministrem financí Spojených států stane investiční bankéř (naposledy Henry Paulson z Goldaman Sachs), překvapí to málokoho. Zkuste si ale představit, že na místo Miroslava Kalouska usedne nejvýše postavený Čech z Komerční banky, dejme tomu.
Benda: politik-celoživotní
Benda: Typ politik-politik
Přesto je mi druhý typ, tedy politik-podnikatel, o něco sympatičtější než politik-od kolébky do hrobu. Takoví lidé jsou totiž čitelnější, jejich životní zkušenost bývá bohatší, obvykle vidí svět i jinak než skrz skleněnou kouli parlamentu, politické kompromisy a poslanecké rituály. Nejsou to, nebo alespoň nebývají, političtí fachidioti. Jistě, mohou zneužívat moc, dát se zkorumpovat, protěžovat příbuzné a známé, přihrávat malé domů a kdoví co ještě. A ti první, co se v politice narodili, ti snad ne?
Slovo „podnikatel“ někdy zní jako nadávka, a politik-podnikatel obzvlášť. Přitom problém je spíš až v tom, co politik, ať už typu A nebo B, dělá, když z politické funkce odejde soukromničit. Sejde s očí, a to je teprve příležitost! Ale zase: u politiků, co se předtím živili i jinak, je pravděpodobnost, že politické know-how po odchodu z politiky výhodně zpeněží, o něco menší.
Dokola se omílá, že Věci veřejné jsou „podnikatelský projekt“. (To sousloví má v našem kontextu pejorativní význam.) Dobře. A důkazy? Bárta na ministerstvu dopravy rejžuje pro ABL? Vy jste si všimli? Nejsem naivní, ale ta apriorní nedůvěra, dokonce snad paranoia z toho, že „všichni kradou“, mi leze na nervy. Ano, když se popíše, jak fungují firmy Jankovského a Řebíčka, je to něco jiného. Ale proč by se člověk z byznysu nemohl stát ministrem? Notabene, v případě Víta Bárty jsou manažerské návyky ku prospěchu věci, zatím.
Ovšem Řebíček, který sedával v Bártově kanceláři, byl taky podnikatel, že. A jaký!