Čínské ovoce do českých škol. To je nápad!
Nashi, čteno naši, je čínská hruška. Já jsem ji neznal, dokud ji děti nepřinesly domů. Hle, ovoce do škol!
V té umělohmotné krabičce byly celkem tři plody. Jablko, země původu ČR. Kiwi, země původu Řecko. Nashi, země původu Čína. K tomu, aby se v únoru potkaly v jednom balení a v aktovce českého školáka, byla potřeba uhlíková stopa jako za Concordem. Přinejmenším.
České jablko. Třeba ze strání za Lhenicemi, z té zahrady jižních Čech. No dobře. Řecké kiwi. Tak to ještě snad, Řekové potřebujou píchnout a ovoce do škol platí hlavně Brusel (ale to jsou pořád i naše peníze, že). Ale co tam, probůh, dělá to čínské naši? Když navíc, jak píše jeden ovocnářský web, "obsah vitamínů je nízký, stejně jako energetická hodnota"!
U nás snad žádné hrušky, poživatelné uprostřed zimy, nerostou?
Nashi, Praha, únor 2011.
Je to úplně bizarní. Evropská unie pláče - nebo by alespoň měla - nad tím, jak ji Čína válcuje, kde se dá. A do podpory chudáků eurofarmářů lije miliardy, desítky miliard. Do ekologie taky. A zároveň subvencuje dovoz čínských hrušek, až na lavice českého žactva.
Brusel v tom není sám. Ovoce do škol je i u nás agenda, hodná středně velkého odboru na ministerstvu, případně nějaké pěkné meziresortní komise.
Bylo potřeba například vytvořit "Vnitrostátní strategii ČR v rámci projektu Ovoce do škol", sestavit formulář "Roční hlášení školy účastnící se projektu Ovoce do škol" o "Výši ročního limitu na žáka" nemluvě. Než se naše děti zakousnou do naši, dá to práci.
Agrární lobby si samozřejmě ovocný program pochvaluje i tak, nějaká čínská hruška navíc ji nerozhází. A školy, těm to taky nevadí. Proč by mělo, z jejich kapes se to neplatí.
A tak ministr zemědělství Ivan Fuksa (z údajně pravicové a euroskeptické ODS) oznámil, že příští školní rok investujeme do jablek, hrušek a kiwi ještě víc než letos, konkrétně by to mělo být přesně 5 199 430 eur z bruselského a v přepočtu 1 923 076 eur z českého státního rozpočtu. (A pak, že byrokracie nefunguje.)
Kolik z těch našich bratru šestačtyřiceti milionů korun půjde přímo na naši, nevím. Co vím, je to, že když ovoce ze škol začne hnít, pak někdy pěkně smrdí.
V té umělohmotné krabičce byly celkem tři plody. Jablko, země původu ČR. Kiwi, země původu Řecko. Nashi, země původu Čína. K tomu, aby se v únoru potkaly v jednom balení a v aktovce českého školáka, byla potřeba uhlíková stopa jako za Concordem. Přinejmenším.
České jablko. Třeba ze strání za Lhenicemi, z té zahrady jižních Čech. No dobře. Řecké kiwi. Tak to ještě snad, Řekové potřebujou píchnout a ovoce do škol platí hlavně Brusel (ale to jsou pořád i naše peníze, že). Ale co tam, probůh, dělá to čínské naši? Když navíc, jak píše jeden ovocnářský web, "obsah vitamínů je nízký, stejně jako energetická hodnota"!
U nás snad žádné hrušky, poživatelné uprostřed zimy, nerostou?
Nashi, Praha, únor 2011.
Je to úplně bizarní. Evropská unie pláče - nebo by alespoň měla - nad tím, jak ji Čína válcuje, kde se dá. A do podpory chudáků eurofarmářů lije miliardy, desítky miliard. Do ekologie taky. A zároveň subvencuje dovoz čínských hrušek, až na lavice českého žactva.
Brusel v tom není sám. Ovoce do škol je i u nás agenda, hodná středně velkého odboru na ministerstvu, případně nějaké pěkné meziresortní komise.
Bylo potřeba například vytvořit "Vnitrostátní strategii ČR v rámci projektu Ovoce do škol", sestavit formulář "Roční hlášení školy účastnící se projektu Ovoce do škol" o "Výši ročního limitu na žáka" nemluvě. Než se naše děti zakousnou do naši, dá to práci.
Agrární lobby si samozřejmě ovocný program pochvaluje i tak, nějaká čínská hruška navíc ji nerozhází. A školy, těm to taky nevadí. Proč by mělo, z jejich kapes se to neplatí.
A tak ministr zemědělství Ivan Fuksa (z údajně pravicové a euroskeptické ODS) oznámil, že příští školní rok investujeme do jablek, hrušek a kiwi ještě víc než letos, konkrétně by to mělo být přesně 5 199 430 eur z bruselského a v přepočtu 1 923 076 eur z českého státního rozpočtu. (A pak, že byrokracie nefunguje.)
Kolik z těch našich bratru šestačtyřiceti milionů korun půjde přímo na naši, nevím. Co vím, je to, že když ovoce ze škol začne hnít, pak někdy pěkně smrdí.