U přepážek v centrále pražského Dopravního podniku, kam cestující chodí se stvrzenkami za nezaplacené pokuty, ležely takových letáků hromady.

Už ve čtvrtek ráno. Ještě před tím, než se odboráři vydali za Miroslavem Kalouskem, aby pak oznámili, že „jednání bylo bezvýsledné“. A že stávka bude.



Zatímco odbory vyjednávaly s vládou o „dohodě“ a hledaly „kompromis“, zároveň tiskly a rozdávaly letáky, ve kterých se občanům omlouvají za to, že budou stávkovat. Nepočítaly s možností, že by se s Kalouskem, Nečasem a Drábkem nějak domluvily a stávka se nekonala.

Anebo počítaly, a pak by ty letáky vyhodily. Odbory nikdy nebyly chudé, mohly by si to dovolit.

Stokrát pravděpodobnější je ale první varianta. Stávkové libido odborářů už bylo nezadržitelné.

Hrubší výrazivo – zákeřné reformy, důchodová loupež, kšeftování se zdravím – odpovídá situaci, v jaké se odbory nacházejí. Potřebují si dodat odvahy a dostat do ulic lid. Když jim ubývá platících členů.

Už vloni odborová ústředna ohlásila, že pod novým vedením přitvrdí. Vazba na ČSSD dnes bije do očí méně než za předáka-senátora Milana Štěcha, což odborům uvolnilo ruce.

Je to ale dvousečné. Ne každý, komu se nelíbí počínání vlády, mluví a uvažuje jako železná pěst dělnické třídy. Opravdu jsou reformy „zákeřné“?

Stávkujeme i za vás!, volají půlmilionové odbory na zbývající většinu občanů. To je smělé a sporné tvrzení. Hlavně ta předložka „za“. Přinejmenším horníci, kteří se chystají blokovat pražské silnice, stávkují „proti nám“, a ne „za nás“.

Na druhou stranu: stávka, i tak citelná, není nic mimořádného. U nás se zatím stávkovalo málo, takže ji bereme – také proto, že odbory se tváří, jako by nastal soudný den – možná dramatičtěji, než je potřeba. Myslím její „věcný obsah“. Ne to, jestli se někdo přepraví v důležité chvíli z místa na místo; to v pondělí drama být může.

* * *

Čtěte také komentář:
Stát už je skoro poslední, proti komu se dá stávkovat