Václav Havel. Ten křehký, statečný muž to zvládl

18. 12. 2011 | 13:15
Přečteno 7641 krát
Ta slavná fotografie Václava Havla je 21 let stará a vždycky tak trochu působila jako jeho epitaf. Na mysu Roca, nejzápadnějším výběžku Evropy, odchází po pusté pláži směrem k moři. Mizí vstříc tajemství.

Ze snímku osamělého, zadumaného chodce byste neuhádli, že za ním v tu chvíli stál houfec reportérů a štáb, doprovázející hlavu státu na každém kroku státní návštěvy. A že za okamžik se prezident vrátil promáčený, protože ho na pobřeží zaskočila devátá vlna. Meditaci ukončil studený pozdrav z nekonečna. Stopy, které v písku zanechal státník, zmizely.

Z takových momentek, pitoreskních a osudových zároveň, by se dal poskládat celý Václav Havel.


FOTO: ČTK

Zemřel v neděli 18. prosince a těm, kdo o sobě někdy pochybují, se po něm bude stýskat. Že osud jednoho z nejvýznamnějších Čechů vyrostl z jeho vlastních pochyb o sobě samém, to je jen další z mnoha havlovských paradoxů.

Havel byl vlastně něco jako český Gándhí (i když ten například nikdy nepracoval v pivovaře, že). Osvobodil pro Čechy slovo. Popsal „moc bezmocných". Probudil v nich sebeúctu a mírumilovnou cestou je vedl k vítězství nad mocným utlačovatelským aparátem.

Unést nároky a očekávání, které na něj postupně kladly „masy" i „dějiny", bylo téměř nad lidské síly. A ten zdánlivě rozpačitý a křehký, ve skutečnosti ale statečný muž a odvážný politik, to zvládl.

Špatné svědomí

V roce 1990 průzkum ukázal, že v České republice prezidentu Havlovi věří 96 procent občanů. Byla to pravda, a nebylo to normální, a Václav Havel to věděl.

Triumf svobody na plných náměstích, bouřlivý potlesk v Americe, rozpuštění Varšavské smlouvy, hřejivý pocit, že svět nás vidí … Večírek byl dlouhý a dlouho se na něj vzpomínalo; ale očekávatelný konec přišel také.

Do deseti let poté se od svého hrdiny odvrátila polovina lidí. Často šlo o trpké příběhy zklamaných iluzí. Havel, v prvních měsících všemi vzývaný vladař, najednou mohl skoro za cokoli. Jedna jeho politická porážka byla ale nesporná: rozpad Československa a s ním spojená, vynucená abdikace.

Zmenšení státu o třetinu znamenalo společenské trauma - jak se ukázalo, jen dočasné - a Václav Havel se v roce 1992 proměnil z ikony ve viníka. Předhazovali mu, že je „naivní snílek", nepoužitelný pro praktickou politiku v módním stylu Klaus versus Mečiar. I když se na Hrad po půl roce vrátil jako český prezident, někdejší aura už definitivně pohasla.

Západní politici byli dál z Havla nadšeni, nejen londýnské Timesy o něm bez ironie psaly jako o králi-filozofovi. Česká zkušenost ale zamířila jiným směrem. Václav Havel - svými kořeny a minulostí výjimečný, ne řadový občan - se pomalu vracel k údělu disidenta. Kromě „neúspěšného spasitele" hrál v očích lidí i roli „výčitky" za jejich vlastní nedostatečnost. A vydržel v ní až do smrti.

Často jsem ztělesňoval menšinové postoje, a trochu se tím vymykal obecně sdílené představě politika jako zrcadla převládajících nálad či názorů či sklonů či mentalit. Aniž jsem o to usiloval, vnímali mě mnozí nejen v době disidentství, ale i v době, kdy jsem byl prezidentem, jako své špatné svědomí. (2005, v knize Prosím stručně.)

Havlův sestup z piedestalu veřejného mínění je ale potřeba zařadit do souvislostí. Ve stejné době, kdy přemítal nad „špatným svědomím", tedy když už dva roky nebyl prezidentem, ho hlas lidu v televizní anketě zvolil třetím největším Čechem všech dob, za Karlem IV. a T. G. Masarykem, s velkým náskokem před současníky.

To se dá přeložit jedině tak, že pořád dost Čechů bylo a je na svého Havla pyšných. Stále si váží toho, co dokázal.

V knize Prosím stručně autor v této souvislosti líčí ukázku své životní situace: Zatímco televize vysílala výsledky soutěže, třetí největší Čech v šoku zjistil, že kdosi vykácel keře kolem chalupy, které tam léta pěstoval. Bylo to, jako by mi někdo uřízl všechny končetiny, píše. Když jsem se podíval z okna na tu spoušť, řekl jsem si, že si spíš zasloužím titul největší pitomec.

Chceme to slyšet, to stačí

Václav Havel se stal prvním prezidentem z řad bývalé východoevropské opozice, a v úřadě také vydržel nejdéle ze všech svých souputníků - s přestávkou téměř třináct let.

Pokaždé, jak se dříve nebo později ukázalo, přitom s těžkým srdcem zvažoval, jestli do toho má jít. Aby se pak, už v prezidentském důchodu, veřejně svěřil: Velmi často se mi teď vrací - nač to skrývat - myšlenka, jestli to nebyl všechno omyl či jediná vlekoucí se chyba.

Když byl na Hradě, takhle otevřeně samozřejmě nemluvil; ale i tak - prezident, který si „sám sobě připadá permanentně podezřelý" a o nebezpečí moci celý život nahlas uvažuje jako politický kacíř, představuje světový unikát. Vzorový politik, to přece má být nepochybující vůdce, ne filozof.

Od Václava Havla jsme se toho o politice a moci dozvěděli neopakovatelně mnoho. Tenhle „zpytující" rozměr jeho prezidentství ale - celkem logicky - ocenili spíš v zahraničí, pro široké vrstvy doma brzy ztratil význam.

Jak statut morální autority fungoval i po letech, popisuje Václav Havel v Prosím stručně: v Paříži měl projev k představitelům největších nadnárodních firem - ostrý, kritizující bezohlednost korporací, unifikaci světa, diktaturu reklamy a zisku. Před projevem, který jsem četl anglicky, jsem byl nesmírně nervózní, protože jsem se bál, že mne vypískají nebo že všichni na protest odejdou. Stal se pravý opak: velmi pozorně mě poslouchali a měl jsem ohromný aplaus, posléze ve stoje.

Analytik Havel nabízí trojí vysvětlení: buď tleskali jeho ikoně, nebo sami sobě a své moci najmout si vlivného kritika, anebo prostě proto, že s projevem souhlasili a byli rádi, že to někdo řekl za ně.

„Naše svědomí musí dohnat náš rozum, jinak jsme ztraceni," pravil v dlouhé řeči na Harvardu v roce 1995. A tohle chtěl svět od Havla slyšet.

Jako „kazatel morálky" (termín Tomáše Halíka) působil Václav Havel i doma. Jeho vliv, podstatně menší než za hranicemi, byl přitom prorostlý s prezidentským úřadem.

Halík parafrázuje Havlův výrok, že když na čas přestal být prezidentem, vypozoroval, že lidem ze všeho nejvíc chybí to, že na Hradčanech nesedí člověk, který by stále říkal, že se nemá krást. Ne, že by třeba nekradli nebo přestali krást, ale potřebovali z těch Hradčan slyšet, že krást se nemá.

„Standarta má vlát a morálku má někdo kázat," popsal všeobecné očekávání později sám Havel.

Takové plané kazatelství byla ovšem velmi nevděčná, sisyfovská práce. Jako by postupem času unavila i samotného kazatele, který dobře věděl, ke komu mluví.

Havlova morální kritika poměrů byla spravedlivá, i svým způsobem příliš přísná. Tato výhrada se netýká jen Václava Havla, ale třeba právě Tomáše Halíka, který cituje dobrý postřeh: Hlásání příliš náročných ideálů často vede k pohrdání běžnou realitou a „nejlepší" se pak někdy stává nepřítelem „relativně dobrého".

Jistě si to uvědomoval i Václav Havel. Nebyl to přece žádný kritik z povolání. O dobré vůli toho věděl o dost víc, než většina z nás.

Srdce na Hradčanech

Havel-prezident byl při pohledu z podhradí obtěžkáván řadou klišé a předsudků, z nichž ty nejhorší některým lidem prostě nevymluvíte, jiné jen míří vedle. Jako třeba „nepraktický intelektuál" nebo „poddajný, váhavý kompromisník".

Nálepky se nevzaly z ničeho: kdo viděl Havlovo plaché vystupování, zaznamenal jeho zdrženlivost a pochyby a porovnával ho s politiky-ryzími alfasamci, mohl se snadno zmýlit.

Václav Havel si ovšem do úřadu přenesl svůj celoživotní perfekcionismus a prezidentoval - když mu to zdraví dovolilo - důsledně a s vysokým nasazením. Ne jako bohém. Důkazem jsou třeba neuvěřitelně detailní pokyny, které od roku 1993 týden co týden psal svým lidem a jejichž zlomek zveřejnil v Prosím stručně.

A o „měkkosti" asi sotva může být řeč u někoho, kdo se čelem postavil totalitnímu režimu a byl za to pět let v kriminále. Nehledě na smělá, razantní - samozřejmě, ne jen bezchybná - rozhodnutí z prvních let Havlovy vlády.

Ano, Václav Havel sám o sobě říkal, že přímo fyzicky nesnáší konflikty, dusna a konfrontace. Ale právě tahle jeho letora přece byla i státnickým předpokladem. I když se v přímé konfrontaci s politiky jako Václav Klaus měnila v neodstranitelný handicap.

Těm nejpovrchnějším pozorovatelům pak k úsudku stačilo srdíčko z prezidentského podpisu. Neporozuměli nebo nechtěli rozumět, že dramatik pracuje se symboly, že si nevystačí s funkcí a úřadováním, ale rád věci kolem sebe aranžuje a inscenuje, od hradních uniforem po státní recepce. Připadalo jim to jako „snílkovy manýry". Jenže právě poetika a dobrý vkus byly na Havlově prezidentství mimořádné, příjemné, a klidně můžeme říci světové.

Sire Micku Jaggere, Vaše svatosti dalajlámo, souhlasíte?

Při bilancování desetiletky od Listopadu 1989 se Václav Havel přiznal k jedné své už ne vážné pochybnosti, ale chybě. Nechal jsem politický život běžet jeho vlastním směrem a myslím, že jsem to neměl dělat. Měl jsem se více zapojit. A také: Příliš brzo jsem se vylhal z politického backgroundu, ze kterého jsem vzešel.

Ale byly to skutečně chyby? Udělal by Václav Havel dokonce nejlépe, kdyby byl v časech své slávy zorganizoval politickou stranu? A pustil se v jejím čele do politického zápasu? Spíš ne. Zničilo by ho to. Požadavky na vůdcovství by se nesnesly s jeho vnitřním světem, plným „osvědčených" pochybností.

Později k tomu dodal: Samozřejmě jsem se teoreticky mohl svého času zmocnit Občanského fóra, udělat z něj nejsilnější politickou stranu, získat pro ni peníze, apelovat na většinové pudy a vládnout pak s její pomocí. Ale kdybych to udělal, byl bych to ještě já? A uměl bych to vůbec?

Když jsme u „co by, kdyby" - jedna věc bývala mohla naši zemi proměnit asi ještě víc. Totiž, kdyby si Václav Havel a Václav Klaus rozuměli a v politice skutečně táhli za jeden provaz. Což byla bohužel jen utopie, další neřešitelný rébus. Věci se nemohly ubírat jinudy.

Kdesi tu

Před šesti lety Václav Havel v Prosím stručně popsal svůj stav, který nazval čekáním na poslední soud. Jako by před něčím utíkal, věnoval se činnostem bez viditelného smyslu, udržoval dům v perfektním pořádku, znovu kontroloval, jestli je všechno na svých místech. Předpokládám zřejmě, že nejvyšší soudce je pedant jako já, dodal.

Proč mi ale tak záleží na konečném hodnocení? Vždyť by mi to už mohlo být jedno. Není mi to jedno, protože jsem přesvědčen, že má existence - tak jako všechno, co se kdy stalo - rozčeřila hladinu bytí, které po té mé vlnce, byť by byla jakkoli okrajová, bezvýznamná a pomíjivá, je a navždy z principu bude jiné než před ní… A tedy i moje maličkost - buržoazní dítě, laborant, voják, kulisák, divadelní autor, disident, vězeň, prezident, penzista, veřejný fenomén a poustevník, údajný hrdina a tajný strašpytel - tu bude navždy. Respektive ne tu, ale kdesi. Nikoli však jinde. Kdesi tu.


Když psával o zelinářově normalizačním pokrytectví v Moci bezmocných, ale i mockrát dřív nebo později, dokázal Václav Havel jednu podstatnou věc: vyslovit TO, co ostatní cítí, na co myslí, s čím by se třeba chtěli sami svěřit. Byl skvělým zapisovatelem sdílených lidských zkušeností, to je jeho nejcennější odkaz.

Tabu smrti, jak je vidět, nebylo výjimkou.

Také se to dá říct jinými slovy: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Ládik!!! napsal(a):

Včera jsem na to myslel, dnes se to stalo.
18. 12. 2011 | 13:21

Xaver35 napsal(a):

Sbohem, pane prezidente! Měl jsem tu čest s Vámi kdysi hodinku posedět jako dva soukromníci a chalupáři. Byla to má "hvězdná hodina". Děkuji za ni, nikdy na ni nezapomenu a hlavně nezapomenu na Vás, nezapomenu na vše, co jste pro naši zemi, pro mou generaci vykonal. Ještě jednou VELKÝ DÍK!
18. 12. 2011 | 13:34

Kanalnik napsal(a):

Odpocivej v pokoji.
18. 12. 2011 | 13:35

JenTak napsal(a):

Má žena se při zprávě o úmrtí pana Havla rozplakala. Naprosto ji chápu.
Teď jen čekám na veřejný pláč těch, co mu nemohli přijít na jméno.
18. 12. 2011 | 13:36

mia napsal(a):

:-( Čest jeho památce... ani jsem netušila,že mě to tak sebere...
18. 12. 2011 | 13:39

Kolemjdoucí napsal(a):

Tolik slov jste napsal, ale o jeho špinavém obchodu s komunisty a STBáky po Listopadu 1989 a jeho vynálezu humanitárního bombardování nic. Je to úmysl nebo nevědomost ?
18. 12. 2011 | 13:51

Karel Mueller napsal(a):

Přiznávám, že jsem po té zprávě o úmrtí Václava Havla pocítil jistou lítost.

Jako člověka jsem ho neznal, na hodnocení jeho politické činnosti bude ještě dostatek možností. Určitě se dopustil činů velkých i chyb a omylů.

Only Time will tell it ...

Rodině i všem kdo ho měli rádi a vážili si ho upřímnou soustrast.
18. 12. 2011 | 13:54

Bomberious napsal(a):

"Prezident, díky němuž se mnohé generace Čechů narodili do skutečné svobody! Prezident, díky němuž jsme mohli všichni opět důstojně žíti jako normální lidi!"

Nebyl dokonalým prezidentem, to ne, ale nikdy z něho nemluvila povýšenost, arogoance, byl naprosto lidový! Na nic si nikdy nehrál, což se nedá říci o součásných českých představitelů! Pokora, soudnost, čestnost, skromnost byla pro V. Havla příznačná!

"Láska a nenávist zvítězí nad lží a nenávistí"... To jsou slova stejně tak jako píseň od Marty Kubišové, která mě přivádí již dlouho na myšlenku, že dnes není s touto společností něco v pořádku... Neboť to, za co se tehdy tak srdečně bojovalo, se nyní rozpadá, již to dnes více neplatí! Již to není duší společnosti!! Ale chtěl bych tomu rád opětovně začít věřit,...!!!

Čest Vaší památce!!

Bomberious
18. 12. 2011 | 13:56

Alex napsal(a):

Dobrý článek. Ono to tak mezi lidmi a zvláště u nás v době po r.89 chodí. Od spasitele k viníkovi. Pro byl Václav Havel člověkem omylným, ale byl schopen své omyly nahlížet. Bylo prostě člověkem se vším všudy a pro tuto zemi byl přínosem, jenž byl zcela zbytečně zlikvidován. Vztah Václav Havel nebyl problémový v Havlovi. Byl problémový v Klausovi, přičemž ani V.Klaus není nějakým ztělesněním zla či nějakým démonem. Je obětí své vlastní jednostrannosti, ktero není schopen vidět.
18. 12. 2011 | 14:00

Pepa Řepa napsal(a):

Netruchlete, šetřte velkými slovy a nesnažte se ohnout jeho odkaz podle svých názorů.

Dokonale to vystihl Václav Marhoul. Dostal bonus od Boha, zemřel ve spánku,zasloužil si to, stihl se rozloučit skrz Dalajlámu, proč truchlit.
Hodně dobrého po něm zůstane. Ne všechno se povedlo, ale nežil nadarmo.
Ať odpočívá v pokoji a drží nám flek v hospodě u stolu.
18. 12. 2011 | 14:05

Drzá zrzka napsal(a):

Básníci ticha odcházejí...
18. 12. 2011 | 14:09

Rohlíky levnější nebudou napsal(a):

Třeba za dalších 20 let populace bude seznámena též s Jeho brundibárismem...
Mezitím nechť nerušeně kvete kult osobnosti. RIP.
18. 12. 2011 | 14:14

Gudka napsal(a):

"O mrtvých jen dobře". A protože nic dobrého v tomto případě nevím, přidám se k těm, kteří o něm při této příležitosti mlčí.

Nemohu ale mlčet, pokud jde o T.G. Masaryka.
V prosinci 1989 propagovala rakouská komentátorka Coudenhove-Calergi (pro zajímavost: potomek posledního roakosukouharského místodržítele), že Havel je "druhý Masaryk"- Toto přestřelení, které bylo ještě dozvukem mediální propagace Havla, kterého do těch dob většina lidí vůbec neznala, zapadlo.
A teď se zase oprášilo. Rozbíhá se kampaň pod hlavičkou "Havel byl druhý TGM".

I když se TGM dá vytknout mnohé, i když je jeho jméno zneuživáno až k trapnosti, až k úplné devalvaci - současní pseudodemokraté jeho jménem nazvali dokonce i některé lesy - tak přirovnání k Havlovi si přece jen nezaslouží!
18. 12. 2011 | 14:30

ex-nemo napsal(a):

Smrt každého člověka je vážnou událostí a chování druhých mělo by být pietní. Jestli si pan Lipold při té příležitosti dělá z lidí legraci, je to nedůstojné.
18. 12. 2011 | 14:30

zoolog napsal(a):

Zavlekl nás do Portugalska. Krysař.
18. 12. 2011 | 14:43

Admirál napsal(a):

Ládik!!! "Včera jsem na to myslel, dnes se to stalo."

Být Vámi, tak bych byl než začnete na něco myslet velmi opatrný nebo by si Vás mohla nějaká velmoc zařadit do arsenálu zbraní hromadného ničení.
18. 12. 2011 | 14:52

Karel Matoušek napsal(a):

beag beet
Amen. Krásně řečeno. Dál už ty diskuse ale číst nebudu, protože bych se asi za chvíli poblil. Bojím se i pomyslet na to, co je na novinky.cz a idnes.cz. Nemocný národ.
18. 12. 2011 | 14:53

český maloměšťák napsal(a):

Hodně se mluví o Havlovi jako nějakém exponentovi via pojem "humanitární bombardování" na jedné straně a o ochránci slabých na straně druhé.
K tomu tolik :
Moc se mi líbil film My Lai (hraný) . Zejména jeho závěrečná scéna. Kdy z vrtulníku vystoupí maník a namíří pistoli proti vojákům své válčící strany..... :)))

Jenže z kauzy My Lai si lidé pamatují pouze jméno Calley. /když už si vůbec něco pamatují/. Toho mánika /i kdyby šlo o filmovou fikci - stále jde jen a za každých okolností o to, zmírnit či odstranit lidské utrpení/ - nezná téměř nikdo. Je zapomenutý - ale právě odkaz takových je věčný. Takovývh, vážené dámy a vážení pánové - se vší úctou k bývalým i současným politickým celebritám. Tito udržují civilizaci a rozvíjejí její růstový potenciál.

Jsou to paradoxně právě miliony masám zcela neznámých lidí, kteří udržují a rozvíjejí hodnoty LIDSKÉ CIVILIZACE. Protože o ni jde - především.
/ale to je na dlouhé povídání....a na psychologické, ekonomické, politologické, sociologické a především marketingové studie (public opinion)/

Každého dobrého člověka je škoda.
O tom, kdo je/byl/ dobrý...podle jedněch soudí B´h, podle druhých média, podle třetích on sám, podle čtvrtých....

Tomu mrtvému je to každopádně šumafuk.
18. 12. 2011 | 14:54

tomas napsal(a):

to malaomestak, ale ten chlapik neni vymysleny, jmenovali se Hugh Thompson a Lawrence Colburn a zachranili uprostred toho masakru cest Ameriky, dokonce za to obdrzeli vietnamske vyznamenani.
zdroj
http://vietnam.asean.cz/clanek/918-vietnam-nocni-mura-jmenem-my-lai
18. 12. 2011 | 15:15

Dedek napsal(a):

Některé věty z projevu Václava Havla z roku 1989.
Komunisté vás budou budou strašit nezaměstnaností,..........
.......že chci v naší zemi obnovit kapitalismus,
Slibuji vám , že funkci presidenta vezmu na jedno volební období,.....
Jsou lidé , kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat.
Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost , jak to panikáři systematicky šíří , nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
18. 12. 2011 | 15:25

Pravda pravdoucí napsal(a):

V.H. určitě udělal i pozitivní věci. Vždyť to byl on, kdo do občanského fóra a tím i do české politiky přivedl Václava Klause. A v době, kdy byl ještě zcela zdráv, takto hodnotil i českou ekonomickou reformu: Václav Havel, kniha Letní přemítání, úvaha o české ekonomické reformě: "Mnoho prvků do tohoto scénáře vnesl a svou nekompromisností ho velmi pozitivně ovlivnil ministr Klaus. To ale neznamená, že naše reforma je jen nějakým jeho osobním nápadem, či dokonce rozmarem. Je to výsledek obecné shody, a především je to výraz nutnosti. Je to jediná smysluplná alternativa pro tuto zemi."
18. 12. 2011 | 15:44

Ládik!!! napsal(a):

Admirál -
viděl jsem za svého života více, než malé množství lidí před svou smrtí. Záběry VH s dalajlámou byly jasné, jak facka. Odhadoval jsem týden.
V roce 96 jsem něco dělal na patolce v nemocnici v Ostravě-Zábřehu. Tamní patolog říkal, že tam mají ke zkoumání vzorky karcinomu jeho plic, dával mu 2 roky života. Měl jich ještě 15. Dítě štěstěny.
18. 12. 2011 | 16:06

Ládik!!! napsal(a):

Zajímalo by mě vyprávění sestry boromejky, která ho poslední měsíce opatrovala.
18. 12. 2011 | 16:13

devětsil napsal(a):

Jako člověka i jako politika ho jistě zhodnotí historie. Jedno je již ale jasné minimálně 15 let. Nikdo s takovou noblesou a beztrestně nepoškodil ČSFR a ČR, jako on. Není to hanobení jeho památky, je to jenom můj názor.
18. 12. 2011 | 16:19

Pípa napsal(a):

Pane Václave Havle,

byl jste fajn chlap a frajer. Máte můj obdiv za Vaše postoje za totáče. Zasloužil jste se o sametový přechod republiky do nových poměrů. Škoda, že jste zavčasu neopustil politiku. Mohl jste se stát ikonou. Čest Vaší památce.
18. 12. 2011 | 16:26

.Ivan Hochmann napsal(a):

Pane Lipolde,

díky Vám za poslední pozdrav panu Václavovi Havlovi.
Připojuji se s úctou a soustrastí tomuto národu i jeho rodině.

Ivan.
18. 12. 2011 | 16:27

český maloměšťák napsal(a):

tomas
Netvrdil jsem, že je určitě vymyšlený. Jen že je mnohem méně známý než Calley.
Díky za link. :))

Hugh Thompson a Lawrence Colburn. Supr.
Calleyho mažu z hlavy......škrc, prsk, bum prásk.......tááák - a je to.
:))
------------------------------------------
Promiňte za porušení piety.
Pokračujte dál - jako by se nic nestalo.
18. 12. 2011 | 16:28

Válečný štváč a vrah z Wall Streetu napsal(a):

Děkuji, pane Lipolde za vzpomínku.

Líbilo se mi co řekl Martin Věchet: "s Václavem Havlem odešel i kus mého mládí."
R.I.P.
18. 12. 2011 | 16:38

UmKab napsal(a):

To bude zase srandy jak když umřel Brežněv.Soutěže o největší tryznu, orloj známejch dršek na pohřbu, televizní voodoo seance ,proslovy sem proslovy tam, lynčování těch co to oslavujou.
18. 12. 2011 | 16:39

Šašek z Jiíhlavy napsal(a):

Tento blog pana Lipolda se povedl a mne inspiroval k rozjímání (v době Adventu je to příhodné).
Už z písma dávno víme, že nejdříve dav volá hosana a potom
ukřižuj.
Ládík!!!
Měl jsem taky ten dojem.
Nechť je k němu historie milosrdná! Pane Halíku, byl Václav Havel věřící?
18. 12. 2011 | 16:59

Sylva Šauerová napsal(a):

Děkuji, pane Lipolde.
18. 12. 2011 | 17:24

mb napsal(a):

vyborny blog, děkuju ...
18. 12. 2011 | 17:30

kašlu vám na fangle... napsal(a):

když zemře malé dítě na rakovinu mozku tak po něm pes neštěkne a tady se dělá kult osobnosti jako za Brežněva, no a teď je na řadě Klausik
18. 12. 2011 | 17:39

janurban napsal(a):

Jene Lipolde,
díky. Po tomhle Vašem textu je snad škoda psát cokoliv dalšího. Hluboce se klaním a za Václava děkuji.

Jan Urban
pamětník
18. 12. 2011 | 18:11

Potapič napsal(a):

Zemřela jedna z nejnegativnějších postav našich dějin, aniž by se dočkala spravedlivého odsouzení za vlastizradu. Čest památce obětí kleptokratického režimu, který zde pomohl instalovat, čest památce obětí leteckých bomb a raket, které Václav Havel, tento humanista a myslitel, označoval za humanitární.
18. 12. 2011 | 18:11

Jana napsal(a):

Panu Lipoldovi: Taky moc děkuji za tento článek - je to rozloučení s člověkem, na kterého může být náš národ hrdý.

Těm, kteří si dávají přezdívky jako "Rohlíky.." a "zoolog" a "maloměšťák" a "devětsil" a "UmKab" - až dokážete udělat pro tuhle zemi nezištně aspoň čtvrtinu toho, co udělal Václav Havel, pak teprve něco pište. Kdo z vás měl za komoušů rovnou páteř jako on? Kdo z vás byl mluvčím Charty a byl vězněný pro svobody v téhle zemi?
Tak teď mlčte, prosím Vás, vypadá to, že nepřemýšlíte.
18. 12. 2011 | 18:11

Honza999 napsal(a):

Ládík!!!

"Tamní patolog říkal, že tam mají ke zkoumání vzorky karcinomu jeho plic, dával mu 2 roky života. Měl jich ještě 15."

To je právě ono...

Vzal bych jed na to, že každý z těch roků navíc zaplatilo životem několik desítek lidí "z nižších vrstev". Pokaždé když se kolem jeho postele shromažďovaly desítky primářů, v jejich nemocnicích umírali lidé, které mohli zachránit - kdyby v tom čase nebyli zaneprázdněni Havlem...
18. 12. 2011 | 18:32

Láska bez Pravdy napsal(a):

To je hrůza, jak se ve zpravodajství v televizi lže, až se hory zelenají. Prý na diskuzích všichni V.H. velebí - nevím na kterých, ale koukal jsem na dost diskuzí a je to tak půl na půl. Rudé právo a komunistická československá televize by se mohli učit. Takovou propagační smršť neměl ani Brežněv.
18. 12. 2011 | 19:50

Dnešní média - Slepá láska bez Pravdy napsal(a):

Milá Jano, odpověděl bych Vám za jmenované pány a věřte, že argumentů by bylo víc, než dost. Ale v tento den by to bylo nevkusné. I když nezemřel zrovna ideální člověk, natož pak druhý Ježíš Kristus, jak ho tady popisuje pan Lipold, je neslušné v den jeho smrti upozorňovat na to, co za svého života napáchal.
18. 12. 2011 | 19:53

Honza999 napsal(a):

Láska bez Pravdy

To máte tak...

Stejskal nevhodné výroky smaže a je-li toho víc než stíhá, smaže se celá diskuse sakumprdum. No a co zbyde, je pak pár desítek výroků velebících.. Ve zrušené a smazané diskusi pod zpravodajským článkem bylo minimálně 85% ohlasů radosti nad tím, že konečně přestane škodit...
18. 12. 2011 | 19:56

stejskal napsal(a):

Dobrý večer,

jen drobné upřesnění. Pokud vím, tak žádná debata ani pod zpravodajskými texty, ani zde vypnuta nebyla. Ale to je nakonec jedno, ono o to stejně nejde.

Libor Stejskal
18. 12. 2011 | 20:09

Honza999 napsal(a):

Láska bez Pravdy

PS: malá oprava... Ta zrušená diskuse nebyla na Aktualne ale na ČN.

Ovšem vzhledem k tomu, že Aktualne má diskutéry registrované můžeme mít za jisté, že 85% lidí prostě raději nenapíše nic, než aby dali někomu do ruky bič na svou osobu...

Už to tu máme zase, lidi MLČÍ ZE STRACHU!
18. 12. 2011 | 20:13

Honza999 napsal(a):

Stejskal

Žádná debata vypnuta nebyla.....

Co to kecáte? Tam, kde dříve bylo 200-300 diskusních vstupů, máte jich dnes 30. Tomu já říkám vypnutá debata, neboť se nyní jedná o monolog..
18. 12. 2011 | 20:24

Honza999 napsal(a):

Stejskal

PS: mám tím na mysli diskuse pod zpravodajskými články, u blogů zatím jen cenzurujete bez zavedení monologů.
18. 12. 2011 | 20:26

stejskal napsal(a):

Jen drobné upřesnění.

Aktuálně.cz žádnou registraci lidí, kteří se zúčastňují debaty, neprovádí. Ale to je nakonec jedno, ono o to stejně nejde.

Nicméně to, že se řada lidí bojí, je bohužel pravda. Báli se dříve, bojí se teď, budou se nejspíše bát celý život. Ustrašené lidi má jakákoliv moc úplně nejraději.

Libor Stejskal
18. 12. 2011 | 20:27

Pavel Rychetsky napsal(a):

Dobre napsano, diky.

Ferda Mravenec, Mirek Dusin, kapitan Nemo, Vinnetou a Old Shatterhand, Vaclav Havel, Masinove. Dozvidal jsem se o nich v tomto poradi, viseli mi vysoko, zarili a inspirovali.
18. 12. 2011 | 21:01

Honza999 napsal(a):

Stejskale, vy jste ale na Aktualne křiváci... My nic, my nikoho neregistrujeme - jen to za nás dělá Facebook.. Je zajímavé, že Stalin je označován za vraha a přitom sám osobně nikoho nezavraždil...
18. 12. 2011 | 21:38

český maloměšťák napsal(a):

Stejskal
Existují ale i lidé , kteří se kdysi nebáli a bojí se teď. Divné, že...
...no, ono jít za trest o pár společenských příček dolů dolů je furt lepší než čichat kytičky zespod, věděj....

Dobrou noc.

P.S. http://zpravy.kurzy.cz/299023-cina-zavadi-nova-pravidla-na-internetu-se-bude-smet-publikovat-jen-pod-vlastnim-jmenem/
18. 12. 2011 | 21:42

Válečný štváč a vrah z Wall Streetu napsal(a):

Pane Lipolde,
Čtu znovu váš komentář a jedna věc mi trochu nedá...
Jak dlouho jste psal tento komentář? Zdá se mi hodně dobrý a zajímalo by mne, jestli jste se s tím trápil nebo na vás sedla můza a bylo to.
Nic víc v tom nehledejte, jen si říkám, jak asi autor tvoří podobné věci...
Ale třeba je to tajemství šéfkuchaře a pak to respektuji... :)
18. 12. 2011 | 21:52

stejskal napsal(a):

Opravdu, pane maloměštáku? Kteří?

Lidé, kteří se přestali bát, se většinou už znovu nezačnou, řekl bych (především proto, že člověk zpravidla bojí hlavně sám sebe, svých představ)

Libor Stejskal
18. 12. 2011 | 22:15

Válečný štváč a vrah z Wall Streetu napsal(a):

Pane Lipolde,
Svůj dotaz beru zpět, je nepatřičný.
Některé věci se sdělovat nemusí.
Ale ten komentář se opravdu povedl...
18. 12. 2011 | 22:53

Karel Mueller napsal(a):

Pane Stejskal,

bát se lze ledasčeho. Třeba ztráty zaměstnání.

Znám a znal jsem muže, kteří se báli a nechali po sobě dupat, protože měli doma malé krky, o které se báli. Při hyenismu jejich žen z toho měli jen kudly do zad, ale nakonec to pro ně bylo vysvobození. Slovo strach zapoměli ve chvíli, kdy už kopali jen za sebe.

Zbabělci? Možná ... i když ve slavném filmu Sedm statečných zazněl jiný názor. V tom filmu ale měli ženy ... skutečné ženy.
19. 12. 2011 | 00:03

fe napsal(a):

Pane Lipolde anketa největší Čech skončila tak, že první byl Jára Cimrman, ale to se hochům a dívčinám z TV nehodilo tak jej vyšoupli.
19. 12. 2011 | 00:30

Dag Badman napsal(a):

Český maloměšťák, tomas: Ti vojáci v My lai se opravdu pokusili ten masakr zastavit, nicméně ne tak, že by na někoho mířili zbraní. Prostě se jenom s masakrujícími vojáky pohádali. Navíc po jejich odletu masakr pokračoval. Celá operace by byla zapomenuta, kdyby to někdo půl roku potom nepráskl.
19. 12. 2011 | 01:09

svatebni a pohřební orchestr G.Bregoviče napsal(a):

pane Lipolde, hezky jste to napsal, děkuji.
Umřel dobrý člověk. I když nebyl anděl, tak já jsem vděčný za to, že byl mým prezidentem.
Vážil jsem si ho.
Škoda, škoda, škoda.
19. 12. 2011 | 01:13

S.Š. napsal(a):

Ještě něco, pane Lipolde. V těchto dnech bylo mnoho řečeno i napsáno. Váš blog patří spolu se vzpomínkou Jiřího Peňáse v dnešním mimořádném vydání LN k tomu bezkonkurenčně nejlepšímu. S úctou
Sylva Šauerová
19. 12. 2011 | 14:16

poutník napsal(a):

pane Lipolde, pěkný blog. (Těší mne, že to umím ocenit.)

btw:
Václav Havel - dramatik je podle mne dosud nedoceněný. Přichází doba, kdy podstatná část dramatického díla Václava Havla dostane podobný obrat v možném výkladu, jako časem získala nesmrtelná pohádka Pyšná princezna... Tím se stane odkaz Václava Havla vskutku nadčasovým...
19. 12. 2011 | 17:26

český maloměšťák napsal(a):

Stejskal
Až vám někdo vylágruje auto, připraví o část majetku, zmlátí příbuzného a pošle vzkaz, že vás fyzicky zlikviduje...možná se probudíte do reality.
Není všecko tak růžové....

No nic, trochu jsme odbočili od tématu, že... O čem že je ? Ach tak - o vítšzství lásky a pravdy....
19. 12. 2011 | 17:41

LARIN napsal(a):

maloměštˇáku - tencokydá hnůj /kude de/ - šlapka /na dálnici/ -
co jste tím chtěl říct je jedno, zapomněl jste za sebou spláchnout.
19. 12. 2011 | 17:58

český maloměšťák napsal(a):

LARIN
Pevně všřím, že si mé příspěvky pečlivě pročítáte a evidujete.
Snad tak /osobně tomu dávám tak 5 % váhu/ i z vás jednou vyroste něco, co bude možno nazvat člověkem.

Ten, co kydá hnůj ? neznám- zřejmě váš tatínek pracující v živočišné výrobě.
Šlapka ? Budu hádat - maminka těžce vy dělávající na díru v rodinném rozpočtu ve sféře takříkajíc veřejné ?

POmodlím se za vás - skutečně nelehké predispozice k tomu, aby se z vás stalo něco, co je alespoň vzdáleně podobné druhu Homo sapiens sapiens.
19. 12. 2011 | 22:00

lar(r)in napsal(a):

maloměšť
hlavně že si rozumíme
19. 12. 2011 | 22:08

Flavamatic napsal(a):

Odešel dobrý a velký člověk, muž s charakterem a rovnou páteří. Ano, protože to byl „jen člověk“, měl své chyby i omyly. Bohužel to většina z kritiků pravděpodobně nechápe. Zřejmě právě oni jsou dokonalí a neomylní roboti, kteří by prezidentovali bez jediné chyby. Jak typické pro tuto zemičku, chvíli tleskáme, cinkáme klíči a druhý den kritizujeme a nadáváme. Je mi vás opravdu líto. Doufám, že jednoho dne pochopíte, co pro vás i vaše potomky Václav Havel vykonal. Čest jeho památce.
21. 12. 2011 | 23:41

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy