Když si někdo troufá zbourat poměrně výstavní dům na Václaváku, vypadá vedle toho demolice bývalé fabriky v Holešovicích jako prkotina. Sice není, ale bohužel, stalo se. Klub Za starou Prahu nemůže ubránit všechno, že.

Tak se alespoň podívejme, co je v holešovickém industriálu nového.


Foto: Pražský industriál, vydalo ČVUT v roce 2007. Snímek je z roku 2006.

Továrnu lučebních výrobků a barev založili pánové Becker a Englert v roce 1882. V 80. letech 19. století postupně vystavěli kancelářské a výrobní budovy podle plánů Jana Seiferta. V roce 1914 jim firma Karel Kress postavila vodovod – užitková voda se čerpala z Vltavy. Roku 1923 byla zřízena skladiště minerálních olejů a zámečnické dílny na dvoře areálu, v roce 1924 přibyly kancelářské budovy. Projekty těchto adaptací zpracoval holešovický stavitel Antonín Žižka a provedla je firma Ehrmann a Steur. Po válce zde sídlilo několik podniků a institucí, roku 1995 byla budova na rohu ulic Komunardů a Tusarovy adaptována na prodejnu domácích potřeb. (Zdroj: Pražský industriál, ČVUT 2007).

To všechno už je jen zápis do kroniky. V srpnu 2012 byl celý areál řízeně zdemolován. Protože tu budou novostavby.




Budovy se sice nacházely v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace, ale nebylo jim to nic platné. Nebyly chráněné jako kulturní památka, ani to zřejmě nikdo nenavrhl.


Socrealistickou sochu horníka, která zdobila fasádu, nahradila surrealistická chobotnice. Zatím, než i ji odvezou náklaďáky.

Obrázky demolic jsou depresivní, ale naše procházka bohužel musí pokračovat stejným směrem. Tedy, tady se ještě nebourá definitivně, ale osud tohoto domu v Přístavní ulici je podle úředního oznámení, připíchnutého na dveřích, rovněž zpečetěn. (Aktualizace z 12.9. 2012: 11. září byl dům podle dostupných informací skutečně zbourán. Fotografie byla pořízena pouhé dva dny předtím.)


Jde o vilu od architekta Václava Neumanna z roku 1925. Sice různě přistavovanou a poněkud zpustlou, ale pořád ještě velmi působivou. Kus historie.


„Ono bude nutné podávat pružněji podněty k prohlášení za památku u hodnotných objektů dříve, než budou ohroženy. Ale nesmí se to přehnat, aby se úředníci na MK ČR nezasekli,“ komentoval neblahou zprávu Klub Za starou Prahu na Facebooku.


„Sdělení k ohlášení odstranění stavby“ s razítkem Městské části Praha 7. Sbohem, baráku. Má tu vyrůst „polyfunkční dům“.


Naštěstí, hodně bývalých továren, továrniček, dílen a garáží dopadlo v Holešovicích líp. Duch staré průmyslové čtvrti existuje. (Na snímku část bývalé továrny Karla Jeřábka na klempířské zboží po úspěšné konverzi).


Hned vedle sídlí klub a divadlo La Fabrika. (Dříve firma Karel Bendelmayer, slévárna umělecké litiny.)


Vida, zeleň!


Sklady velkoobchodu s železem (dříve Ferra, dnes Ferona), postavené ve dvacátých letech, dodnes slouží svému účelu. To by byl pane pozemeček pro developera!


V provozu jsou stále i Veřejná skladiště v holešovickém přístavu.


„Architekt František Bartoš, Gočárův žák, stavbu navrhl jako nekompromisní železobetonový skelet s plochými bezprůvlakovými stropy nesenými polygonálními sloupy s hřibovými hlavicemi a tuto konstrukci funkcionalisticky demonstroval na jejím průčelí.“ (Pražský industriál, ČVUT 2007.)


Nejlepší je nechat věci, jak jsou.


Hlavně facádní nátěry. Ruce pryč, památkově chráněno!


Tak jako holešovická vrata od garáží …


… a ploty …


… a silo v přístavu, které je za poločasem rozpadu.


Moje oblíbená zatáčka Buštěhradské dráhy u bubenského nádraží. Kulisy první republiky.


Nejkratší cesta z Holešovic na Mars vede tudy.

* * * * *

Jan Lipold na Facebooku