Od úterý je to oficiální, s razítkem Českého statistického úřadu. Prezident Miloš Zeman diskriminuje 12 procent obyvatel České republiky. Takhle to dál nejde. Sejdeme se u Ústavního soudu. Přinejmenším na podatelně!

Českou republiku na konci roku 2016 obývalo 10,578.820 lidí. Z toho Prahu, druhý nejpočetnější region, 1,280.508 osob, oznámili ráno statistici. Ne všichni mají volební právo, ale poměr přibližně sedí.

Prezident republiky tou dobou dlel na čtvrté oficiální návštěvě Olomouckého kraje. Všude už byl - mezi svátečně naladěnými pracujícími v závodech, mezi lidmi na náměstích, v domovech seniorů, v nemocnicích, mezi nastupující generací na školách - třikrát až čtyřikrát. Zatímco v Praze ani jednou. Prohlásil, že chce postupně navštívit všechny obce nad pět tisíc obyvatel a ještě mnoho menších. A co Praha, ta je vosk? Co má být, že tu má Hrad?

Vzhledem k tomu, že prezident nehodlá vést žádnou volební kampaň 2018, že se nezúčastní kandidátských debat ani nebude reagovat na surové podpásovky svých soupeřů, a zejména k tomu, že se nejezdí do krajů chvástat, nýbrž především naslouchat občanům, jsou Pražáci v zoufalé situaci. Jak mají zodpovědně hlasovat, když hlava státu vyklízí pole ostatním kandidátům a nechává mluvit výsledky své práce – jenže pouze v krajích, ne v metropoli!

Mítinků s Horáčkem mohou mít Pražáci kolik budou chtít, kdežto živého Zemana zatím nespatřili a možná nespatří. To zakládá očividnou nerovnost ve výkonu aktivního volebního práva a zde bude spočívat těžiště podání doktora Mráze k Ústavnímu soudu.

Sirotci Pražáci svého prezidenta znají jen z obrazovek TV Barrandov, stránek Parlamentních listů a hustého twitterového účtu @PREZIDENTmluvci. Proto jsou na Aukru ochotni platit za podepsané portrétní pohlednice čtyřmístné sumy a v pražských antikvariátech Zeman frčí víc než Franz Josef.

Proč by se z jeho naslouchání a výkonu prezidentských povinností měly před volbami těšit jen kraje, kdežto v Praze zůstane mytickou postavou jako Široko nebo Pérák? Proč mu Pražané – a to bude druhý klíčový argument Mrázovy žaloby – nemohou osobně darovat vyšívané bačkory, popelníky, trofejní samopal, model Pražského hradu z pivních zátek, tak jako všichni ostatní? Primátorka Krnáčová usychá žalem.


V Praze sice nefunguje žádná továrna na tankové střely a průmyslová zóna ve Vysočanech už taky není co dřív, ale to přece ještě neznamená, že občané tu mohou být majestátem přehlíženi. Jak si mají jeho nepřízeň vykládat, co si mají počít, když jim není nasloucháno? Proč se zdejší děti – a v tomto místě se doktor Mráz právem chystá na plénu Ústavního soudu triumfovat – nesmějí tak jako jejich šťastnější kamarádi pana prezidenta zeptat, jestli jako malý ve školce plakal, čím chtěl být a na co si nejraději hrál? Proč? Jak to, že pražské děti nemají nárok na pohlednice s prezidentem a rodiče kvůli tomu musí jezdit až do Šternberka?

Že si Zeman šlape po štěstí a Pražákům se odmítá ukázat, je jeho věc a věc jeho volebních výsledků. Ale proč tím má trpět obyvatelstvo? Je čas se ozvat. Jestli nám ty pohledy Mynář nedá, půjdeme si pro ně sami. Už kvůli dětem.