Rozmohl se nám tady takový nešvar. Prvoligoví fotbalisté sebou házejí o zem, aby si letem plavmo vykoledovali pokutový kop, tedy skoro jistý gól. Podvádějí, a dost často úspěšně.

Není to novinka. Jenom od té doby, co se zadařilo slávistovi Mingazovovi v derby se Spartou, se tahle taktická varianta využívá nějak víc.

Možná i proto, že simulantům nehrozí žádný dodatečný trest, jak se ukázalo v případě Ruslana Mingazova. Maximálně můžou dostat žlutou kartu za nesportovní chování, ale po zápase se jim nic dalšího oficiálního nestane. Neoficiálně můžou mít z ostudy na internetu kabát, upadat do opovržení, anebo se těšit z pochybného uznání, jak to udělali chytře. Protože, jak praví fotbalo-biblická moudrost, “penalta je, když ji rozhodčí zapíská”.

Tohle alibi lhářů se podobá jinému rčení, které samo o sobě působí spíš komicky; kdyby si ho plno lidí skutečně neosvojilo a nepracovalo s ním jako se štítem proti námitkám. Volně přeloženo: “Nestalo se to, ale mohlo se stát”. “Sice to tak neřekl, ale mohl říct”. A tak dále.

Móda falešných faulů (fake fouls) by se dala číst i jako odpověď na fenomén falešných zpráv (fake news). Když útočník nafilmuje pád v pokutovém území, vyrábí regulérní hoax. Jsou toho plná média.

Ale nejdůležitějším adresátem samozřejmě není obecenstvo, ať už na tribunách nebo u vás doma u televizních a počítačových obrazovek, nýbrž píšťalka rozhodčího. Když zůstane němá, hoax sice ztrácí svůj bezprostřední smysl, ovšem existuje a působí dál. A co když napodruhé, napotřetí, pět minut před koncem zápasu, už to sudímu nedá, nasčítají se mu sporné situace, bude chtít kompenzovat, a přece jenom zapíská?

Fake news i fake fouls se vyplácejí. Proto jsou tak v kurzu. Podvádět se vyplácí. Švindlíři vědí, že dřív nebo později to zafunguje. Někde, nějak.

Efekt může být buď okamžitý (rozhodčí fake foul pískne a díky tomu vyhrajeme 1:0; čtenář fake news uvěří), nebo postupný, střádající se (rozhodčí nezapíská, ale “dostaneme ho pod tlak”; čtenář přímo neuvěří, ale připustí, “že na tom něco může být, kdo ví”).

A samozřejmě spousta hybridních variant mezi tím. “Pískat se mohla, ale nemusela.” “Rozhodčí si to obhájí.” A tak dále, více rozebere Studio Fotbal elektronickou tužkou.

Když se řekne, že “Ferdinand Peroutka byl fascinován nacismem”, viz jeho článek “Hitler je gentleman”, hra sice běží dál, penalta proti Peroutkovi se nepíská. Ale fanouškovská obec věc řeší. Nezapískal ji, ale co když měl? Byla? Nebyla? A proč ji nepísknul, když ji minule proti nám písknul, a proti těmhle ne? Bylo to přes balón? Spadnul sám, ale šel si pro ni. Udělal to chytře. Ten kontakt tam byl!

Fake news, stejně jako fake fouls, přinášejí “kontroverze”. Ale i to bývá pro simulanty dostatečný úspěch. Hodí se jim, že stále víc záleží na názorech, na tom, jakému klubu a jakým zprávám fandím, než na faktech. A jdou tomu naproti. Riziko, že zdroji fake news i fake fouls už příště nebude uvěřeno, se vyplatí podstoupit.

Fake news i fake fouls jsou mocné. Jediná nařízená nebo nenařízená penalta může rozhodnout o titulu i o sestupu.

Není to nakonec všechno cinklý, jako na jaře vždycky?

P. S. Disciplinární řád Fotbalové asociace České republiky (50 stránek) se popisu různých typů provinění věnuje celkem na 12 stránkách v paragrafech číslo 42 až 69. Trest za simulování se podle žádného z nich opravdu udělit nedá. Zato je tu, určitě s dobrým úmyslem, paragraf 67 nazvaný “Zákaz náboženské, ideologické a politické propagandy”: Kdo ve spojení s fotbalem jakoukoliv formou propaguje náboženství, ideologii či politické hnutí bude potrestán peněžitou pokutou až do výše 50.000,- Kč nebo zákazem činnosti až na dva roky, nebo fotbalově prospěšnou činností.

To je před nadcházející volební kampaní cenná informace. Přesto, když už se bude Disciplinární řád opravovat (má tam přibýt i to simulování), dávám k úvaze, jestli paragraf 67 nezměnit tak, aby se týkal i “propagandy” (pozoruhodné je, že směšuje významově odlišná slova “propaganda” a “propagace”) prezidentských kandidátů. Na prezidentské volby se totiž šedesát sedmička s největší pravděpodobností nevztahuje.

Nechci předbíhat událostem, já jen že například vyhlášení Fotbalisty roku se poslední dobou odehrává na Hradě a řečnívá na něm jeden z prezidentských kandidátů.