1. Přinejmenším stejnou mezinárodní pozornost jako vládní krizí si Česká republika už několik dní získává působivou fotografií (a videem) mladé skautky, která čelila pravicovým extremistům na prvního máje v Brně.


2. Chápu, že program prezidenta republiky je nabitý. Dokonce tak, že se na státní svátek 8. května nezúčastní piety na Vítkově, což je možná vůbec nejvýznamnější pieta, kterou český stát každoročně pořádá. Že Miloš Zeman letos nepřijde, může být omluvitelné jen vážnými zdravotními důvody (nic takového ale zatím Hrad neřekl). Jinak je to skandál. Prezidentům se někdy pohrdlivě říká “kladeči věnců” - ale když ani nekladou věnce, očividně neplní své povinnosti, jak by měli.

3. Takže není divu, že si prezident za těch pár dní neudělal čas, aby onu skautku z Brna veřejně podpořil, ocenil, pochválil. Třeba i pozval na Hrad. (Přitom mívá období, kdy se intenzivně vyjadřuje ke všemu možnému.) Klidně by stačily i dvě věty. O něco překvapivější je, že čas si do této chvíle (neděle 7. května 15:30) neudělal ani Jiří Ovčáček, který jinak na sociálních sítích kmitá od rána do večera. Tohle ho asi minulo. Nebo, to spíš, se to nevešlo do spektra jeho intenzivních zájmů.

4. Že by se hlava státu měla k tématu vyslovit, vyplývá mimo jiné z jejího závazku v inauguračním projevu: bojovat proti ostrovu negativní deviace, “neonacistickým bojůvkám, které občas řádí v ulicích našich měst.” Když už v tom není prezident nijak aktivní, což opravdu není, snad by ho neubylo, kdyby ztratil nějaké slůvko na podporu šestnáctileté dívky, která tu práci dělá tak trochu za něj. Navíc, když jí na Facebooku vyhrožují lynčováním. Veřejná podpora od hlavy státu by ji možná potěšila. A odsouzení extremistů prezidentem by mělo nějakou veřejnou váhu.

5. Není všem dnům konec a stále se to dá napravit. Například při předávání státních vyznamenání 28. října.