Místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk v rozhovoru pro internetovou televizi DVTV zaujal myšlenkou, že by vysokoškolské studium humanitních oborů mělo být zpoplatněno. Ne jen tak pro nic za nic. Smyslem operace je přilákat více studentů k technickým vědám (místo k humanitním), protože české hospodářství, české firmy hlásí nedostatek technicky vzdělaných odborníků. A skrze lidi jako pan Daněk lobbují za změnu.

Jde o absurdní nápad hned z několika důvodů. Například: prokazatelně se vyskytují i osoby, které mají IQ a talent víc než příhodný k vysokoškolskému studiu, ale už ne „buňky“ na to stát se jaderným inženýrem nebo ekonomem v korporátu. Je jim souzena filozofická fakulta, ne matfyz, protože tam by propadli. Takže za to, že studují na neužitečné fildě, mají dostat něco jako pokutu. Paráda, toto se líbí uživateli Listina základních práv a svobod a Ústavní soud.

Možná se pan Daněk domnívá, že tisíce všestranných studentů lavírují mezi humanitou a technikou, a když se ukáže, že na jedné z nich se platí, plácnou se do čela a rodiče s nimi: Táto, dáme kluka radši na strojárnu, když je to tam zadarmo!

Zajímavý by byl i klíč, podle kterého někdo, asi státní úřad pro vzdělání, vybere, jaký obor je národnímu hospodářství a vývozu dostatečně prospěšný, aby byl gratis, a za který už se bude platit, protože jeho absolventi málo slouží hrubému domácímu produktu a je jich – zřejmě podle jakýchsi vymakaných tabulek a směrných čísel – moc. Na kulturní antropology má pifku každý správný průmyslník, to je jasné, ale co třeba taková Akademie múzických umění? A novináři!

Existuje něco jako hybridní vzdělanost a klidně se dá říct, že je to opak fachidiocie. Inženýr s backgroundem ve filozofii a naopak, prolínání specializací je běžné a správné. Žádná tlustá čára mezi ťip-ťop techniky a náměsíčnými humanitními učenci ve skutečnosti neexistuje. Pokoušet se ji konstruovat je omyl, a metodou studijních poplatků už teprve.

Ano, model odrazovat lidi od nějaké aktivity, respektive přesměrovat je k jiné tím, že „škodlivou“ aktivitu zpoplatníme, je znám a v praxi se používá. Zkoušíme spoluobčany i korporace přimět, aby dělali něco jiného, než dělají, anebo si „pěkně zaplatili“. Například za parkování v centru města. Anebo za vypouštění emisí, z výfuků, z komínů. Kdo má ekologičtější auto, zaplatí míň – to je například jeden z principů německého mýta.

Aplikovat tuto metodu na výběr vysokoškolského studia ovšem není šťastný nápad. A vlastně, proč tak polovičatě, jaképak placení: nebylo by jednodušší neužitečné obory, stačí postupně, zakázat? Jestli si chce skladník ve šroubárně přečíst Vergilia v originále, prosím. Po pracovní době.