Mezník v dějinách kosmonautiky, průlomový počin. Soukromá raketa Falcon Heavy vzlétla a dva z jejích tří stupňů se úspěšně vrátily na přistávací plošinu na Zemi. Nejsilnější raketa současnosti dokáže vynést na oběžnou dráhu až 64 tun materiálu. Jeden let prý vyjde už na pouhých 90 milionů dolarů, což je cena, které NASA nemůže konkurovat.

Nadšené reakce na středeční let neznají mezí. Člověk zase jednou ukázal, „co umí“. Věda a technika ve službách lidstva (a automobilky Tesla), olé.

Obdiv a úžas se tu a tam mísil s ironickými komentáři: Zatímco člověk vesele dobývá vesmír, v Praze se nedostanete ani z Libně do Holešovic. Místo mostu zavedli přívoz, co přijde příště, brod? Ve městě, kterému chce radnice říkat Smart City, pro paradoxy nechodíme daleko.

Měřítko se zdá být prosté: Elon Musk, to je hrdina naší doby. Kdežto komunální politici, co jim padá infrastruktura, trapáci.

Pomalu. Sbalte na chvíli mávátka. Připusťte pochyby.

Kosmonautika, jak se vyjádřil místopředseda astronomické společnosti Pavel Suchan, „táhne dopředu technologie, které pak všichni využíváme“. Správně. To není málo – ale to je všechno? Žádná rizika? Tohle vážně stačí k opojení úspěchem?

Ne. Z perspektivy budoucnosti lidstva – a o ničem menším nemluvme, jsme ve vesmíru – je projekt Falcon sám o sobě tím, čím pro život v Praze koncept Smart City. Technologickou vymožeností. Lavička s wifinou dokáže to, co jiné lavičky neuměly = Smart City. Raketa dokáže to, co jiné rakety neuměly = Smart Planet.

Zatímco město investuje do wi-fi vymožeností, Pražanům padá na hlavu Libeňský most. Žasneme nad úspěchem kosmického výzkumu, a lidstvu – stejně banálně a každodenně jako ta zanedbaná Praha – padá na hlavu „jeho“ planeta. Přelidnění a vyčerpané zdroje, hrozba ekologické katastrofy, kybernetický chaos, atd. Praktické ukázky k dispozici kdykoli. Nemáte někdo prášek na hlavu?

Chytré lavičky a ještě mnohem chytřejší rakety. Proč ne. Ale není to řešení: ani toho, aby se dobře žilo v Praze, ani toho, aby přežil člověk. Upnout se na technologie s tím, že lepší budoucnost spočívá ve „vynálezech“, to je slepá cesta. Lidé „technické civilizace“ si ve své jednostranné zaslepenosti technickými dovednostmi začali odřezávat větev, na které sami sedí, píše filozof Milan Machovec (1925-2003).

Člověk „dobývá vesmír“, mluví se tak i v souvislosti s raketou Falcon. Jenže, jak podotýká profesor Machovec, kde je „dobyvatel“, musí být i něco dobývaného a posléze dobytého. Ale kdekoliv si člověk zvykne pojímat celé své okolí jako něco, co „dobývá“, skrze sklony k „závrati z úspěchů“, opojení silou a mocí, probouzející v člověku i leccos z prastaré živočišné brutality a nízkosti, projeví vždy dříve či později (obvykle velmi brzy!) sklon stát se z dobyvatele také dobytkářem.

Tak aby se nám to nějak nezvrtlo, přátelé.

Pro budoucnost lidstva (a vlastně i pro kvalitu života ve městě) nejsou tím rozhodujícím další hi-tech „kusovky“, ale způsob myšlení a vůbec schopnost myslet, soustředit se, rozlišovat a cítit. Milan Machovec hovoří o antitezi „lidská moc“ a „materiál“, o ztrátě vědomí člověka o jeho začlenění v rodu a přírodě. Buď člověk dokáže v sobě opět přeměnit mentalitu „pána“ v mentalitu „pastýře“, a tak tuto dějinnou chybu opraví - nebo brzy už žádných lidských dějin nebude…

Tolik ke zprávám o startu rakety Falcon Heavy společnosti SpaceX Elona Muska, pro budoucnost lidstva události stejně naléhavé jako pro život Pražanů zavedení wi-fi do lanovky na Petřín.