Dálniční známka stojí už deset let stejně, 1500 korun na rok pro osobní auto. To je kuriózní. Nezdražit za tu dobu dokázalo máloco a průměrná hrubá mzda stoupla z 23 na 32 tisíc. Plzeňský Prazdroj, podle kterého se řídí trh s pivem, před deseti lety prodával půllitr sudové desítky za 13,90 a dvanáctky za 20,90 Kč. Kde jsou ty časy. O vodném a stočném ani nemluvě. Ale dálniční známka je nedotknutelná, inflaci a jiné ekonomické jevy ignoruje.

Navíc, kilometrů dálnic za deset let přibylo a nejen díky fintě s přejmenováním „R“ na „D“. Takže za stejné peníze, za stejnou vstupenku, dostávají řidiči a pasažéři víc muziky. Obligátní námitka: stav komunikací je neutěšený, třetina D1 rozkopaná, všude zácpy a kamiony. Za tohle máme ještě platit, natož o pětistovku víc, jak navrhuje poslanec Kolovratník z ANO?

Samozřejmě. Roční známka nestojí ani jednu plnou nádrž. Klidně by mohla být ne za dva tisíce, ale za tři, nebo i za pět tisíc. Nejezdí se jen po D1, existují i kvalitní a propustné dálnice, kde si to kalíte pohoda jahoda.

A také: dálniční známka není jen příspěvkem na výstavbu a udržování silniční sítě (což je významně dražší než před deseti lety), ale dá se brát i jako neoficiální odpustek automobilistů za jejich neekologické počínání, které si vyžíráme společně všichni. Když motoristé včetně mě zaplatí o něco víc, neubude jich - v přeneseném i původním smyslu slova.

Vyšlo v newsletteru Názory Aktuálně.cz