„Nechápu, nač si učitelé tolik stěžují,“ obořil se na mě nedávno kamarád. „Vidím to doma na Jitce,“ pokračoval o své manželce, učitelce 1. stupně základní školy, „z práce přichází nejpozději ve dvě a školou se pak už vesměs nezabývá. Každou chvíli mají nějaké prázdniny. A při tom bere 18 tisíc hrubého, což je na místní poměry docela slušný příjem.“ Má námitka, že znám řadu učitelů, kteří neustále hledají a vymýšlejí jiné postupy, tráví spoustu času nad vytvářením nových a nových příprav, věnují se svým žákům i mimo vyučování, jej přivedla k údivu: „U svých dětí jsem nic takového nezaregistroval.“ Viděno očima rodiče jsem musel i já přiznat, že mám ve většině případů obdobnou zkušenost, a to na rozdíl od svého kamaráda docela bedlivě sleduji, co se ve škole odehrává.