Někdy, obzvláště při pohledu na střední školství, má člověk pocit, že se za posledních 30 let na způsobu vzdělávání nic nezměnilo. Snad jen to, že učitelé nediktují zápisky studentům ze svých poznámek, nýbrž jim pouštějí powerpointové prezentace, které studenti nestíhají ani opisovat. A přitom dokumenty vzdělávací politiky leta letoucí neomílají nic jiného než rozvoj vzdělávání. Ten se totiž stává patrný až při hlubším vhledu a spočívá vlastně ve využití podmínek, které stát školám průběžně vytvářel.