Kruté břímě školáků

22. 09. 2008 | 00:41
Přečteno 4253 krát
Prvního září se ve školách probudil život a na ulicích opět potkáváme děti obtěžkané školními brašnami. A nejedno z nich se pod touto tíhou nezdravě předklání a bude tak činit po celých deset měsíců. Na první pohled vlastně nic neobvyklého. „Takový je holt úděl školáků,“ přechází obraz hrbícího se žáčka řada dospělých s úsměvným nadhledem. Má-li však školní aktovka desetiletého dítěte – vážícího 25 kg – hmotnost 5 kg, odpovídá její poměr zátěže patnáctikilovému batohu v případě dospělého jedince vážícího 75 kg. Ten by se zajisté zdráhal vláčet s sebou dennodenně takový náklad.

Již před 30 lety upozorňovali pediatři na zvýšený počet ortopedických vad. Vadné držení a postoje těla byly zjišťovány až u 40 % dětí a mládeže. Nepřiměřená zátěž na zádech školáků představuje pouze jeden z faktorů vedoucích k poškození páteře, je třeba ještě přičíst nesprávné návyky držení těla při každodenním dlouhodobém sezení a nedostatek pohybové aktivity. Všechny tři faktory souvisejí velkou měrou s plněním povinné školní docházky, a spadají tudíž jednoznačně do záležitostí školy. Protože však bolestivé degenerativní onemocnění páteře způsobené vadným držením těla se projevuje převážně až v dospělosti, není preventivním opatřením v dětském věku věnována patřičná pozornost.

Mnozí rodiče, potěžkavši školní břímě svého dítěte, upozorňují školu na neblahý stav, ale v reakci se jim dostává většinou politování a povzdech na tím, že není v možnostech školy učinit jakékoli kroky ke změně situace. Výjimku tvoří pouze případy, kdy rodiče předloží lékařské potvrzení, na jehož základě je žákovi poskytnuta ještě druhá sada učebnic, kterou smí mít dítě uloženu ve škole. Samozřejmě mohou rodiče sami zakoupit náhradní učebnice z vlastních prostředků. Jenže duplicitu učebnic je možno považovat pouze za zástupné řešení, které akceptuje nutnost velkého objemu školních potřeb, z nichž učebnice tvoří část s největší hmotností. Navíc dítě vybavené dvojí sadou knih přesto často odnáší tu či onu učebnici domů, a to z důvodu zatrhnutí v textu či poznámek provedených během vyučování anebo prostě kvůli spěchu či roztěkanosti.

Při jednáních s učiteli jsem zjistil, že jejich představa o váze školních brašen žáků je velmi zkreslená, a byl jsem svědkem toho, jak je vlastnoruční potěžkání aktovek dokázalo silně zaskočit. (Jenže právě do jejich předmětu potřebují žáci jen „opravdové minimum“ věcí.) Je ale skutečně nezbytné, aby děti s sebou nosily současně čítanku, čtenářský deník, knížku k prezentaci vlastní četby, sešit na literární výchovu, sešit na domácí úkoly z českého jazyka a literatury, učebnici cizího jazyka, pracovní sešit k ní, sešit na zápisky z cizího jazyka, slovník a slovníček, popřípadě portfolio se samostatnými pracemi k výuce cizího jazyka, učebnice a pracovní sešity do dalších předmětů včetně sešitů na zápisky, eventuálně ještě další portfolio do jiného předmětu atd.? Školní brašna, obsahující k tomu ještě nejrůznější psací a kreslící potřeby, svačinu včetně nápoje, přezůvky, úbor do tělocviku s dvojí obuví, venkovní i do tělocvičny, a osobní věci dítěte, může pak vážit až deset kilo.

Škola představuje autoritu působící v byrokratickém systému státu a fungující na principu polarit moci a strachu. Ani soukromé školy se nemohou plně z tohoto modelu vymanit. Děti se proto budou raději prohýbat pod tíhou svých aktovek, jen aby nedošlo ve škole ke střetu s učitelskou autoritou a případné poznámce či dokonce aby docílily zalíbení. (To především v případě dětí mladšího věku.) Platí tedy zásada, rodiči hojně podporovaná, čím více, tím lépe, „jen ať ti nic nechybí!“ Takové chování nezůstává bez odezvy a na vysvědčení ve formě slovního hodnocení se objevují formulace: „řádně se připravuješ na vyučování“ anebo „vzorně si nosíš pomůcky“. Hodnotí-li škola známkami, pak řádná příprava na vyučování čili vzorné nošení pomůcek je často považováno za důležité kritérium klasifikace. Vždyť pětka v žákovské knížce udělená za zapomenutou učebnici patří k běžným jevům.

Působení školy, na které se vědomě soustředí pozornost učitelů, nepřesahuje vesměs horizont školního roku, přestože je žákům trvale připomínáno, že se vzdělávají pro svou budoucnost. Stejně tak, jak se děti zabývají svým budoucím životem bez patřičné dávky zodpovědnosti (svému věku ale adekvátní), přistupují k budoucnosti svých žáků mnozí jejich učitelé. „Máš to mezi jedničkou a dvojkou, ale protože si vždy řádně nosíš pomůcky, dám ti za jedna,“ lze leckde zaslechnout. Současně s tím se však váže i nevyslovené: „Že si takto napomáháš ke vzniku hyperlordózy bederní páteře, se mě vlastně vůbec netýká.“ Zajisté nemůžeme za zvýšený výskyt ortopedických vad páteře vinit pouze učitele, ale můžeme od nich požadovat ohleduplné profesionální jednání vedoucí k zajištění prevence. Postoje školy a její opatření potom mohou ovlivnit chování žáků a jejich rodičů.

Pro české školy je charakteristické vysoké využívání učebnic při výuce, a proto jakákoli snaha po změně zaběhnutého stereotypu nebude vítána. Nahrazení tradičního způsobu práce při vyučování modernějším sice předpokládá probíhající reforma, ale bohužel k tomu nebyly vytvořeny dostatečné podmínky, navíc ani budoucí učitelé nejsou v moderních vzdělávacích metodách řádně vzděláváni. Kromě toho tvoří překážku samotné učebnice, jejichž texty nejsou pro žáky plně srozumitelné, a vyžadují tedy pomoc učitele. Každopádně je v možnostech učitele promyslet způsob, jak v rámci svého předmětu ulehčit žákům objem fyzické zátěže a současně předcházet dlouhodobému sezení žáků v lavicích. Např. nošení učebnice matematiky jen coby pouhého zásobníku příkladů lze považovat za zcela zbytečné, rovněž zavádění několika sešitů do jednoho předmětu. Atlasy, matematické a fyzikální tabulky, zpěvníky by měly být ve škole k dispozici při vyučování. Podle průzkumů jsou učebnice užívány nejčastěji ve výuce cizích jazyků (téměř ve všech hodinách). Z vlastní praxe však mohu potvrdit, že se dá cizí jazyk vyučovat bez přímého používání učebnice a že je možné při tom provádět nejrůznější pohybové aktivity, které mohou výuku nejen zpestřit, ale především napomoci lepšímu zapamatování.

Vyšlo v Rodině a škole 7/2008

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Fialovy Krokodyl napsal(a):

Já si tedy pamatuji, jak jsme se taškami tloukli po hlavách a jak jsme na nich sáňkovali..., ale máte pravdu pane učiteli, když běží prvňáčci do školy tak to vypadá jako výcvik pěchoty s plnou polní...:-(
22. 09. 2008 | 01:01

Ládik napsal(a):

V mých školních letech byla móda nosit modrou plastovou "botasku" přes rameno. Nebyla to jednostranná zátěž, dala se střídat ramena. Chodilo se přitom v předklonu, nikomu to nevadilo. Důležitá byly vlasy nad límec.
Zábavou bylo přidat do aktovky třeba cihlu - kam se hrabou knížky...
22. 09. 2008 | 06:04

Petr napsal(a):

Fialovy Krokodyle, děkuji. Konečně vím odkud pochází "natloukl mu vědomosti do hlavy".
22. 09. 2008 | 06:57

Jitka napsal(a):

Chudinky malé, já nosíval jen pero, tužku a svačinku...
táta
22. 09. 2008 | 07:59

klaaarka napsal(a):

Copak využívání učebnic ve škole, to by snad bylo v pořádku, ale zrušila bych domácí úkoly. Třeba v některých jiných státech (Anglie) je vůbec nmají. Děti mají školu sice třeba 8 hodin denně, ale naučí je tam všechno - žádná práce domů, po škole mají už opravdu volno. A knížky si domů vúbec nenosí. Kromě toho domácí úkoly jsou často spíš pro rodiče :-(
22. 09. 2008 | 08:07

Helena napsal(a):

Aba děti nosily a ne nosili, pane "učiteli".
22. 09. 2008 | 09:02

Helena napsal(a):

oprava: aby
22. 09. 2008 | 09:04

mleziva napsal(a):

Nejhorší je, že některé ty učebnice jsou na více let, proto jsou tak těžké.
Řešili jsme to se spolužákem co kdo bude který den nosit, aby byla vždy jedna učebnice v lavici. Učitelka sice ze začátku nechápala, dávala nám poznámky za "chybějící pomůcky", i když vlastně nechyběly. Za čas si ale zvykla, když to postupně začala dělat celá třída. I tak to ale byl vždycky "náklad" kolem 10 kilo. Doufám, že moje děti už tohle nezažijí.
22. 09. 2008 | 09:37

stejskal napsal(a):

Překlepy jsou pěkná "mrcha", paní Heleno ;-)

Libor Stejskal
22. 09. 2008 | 09:51

blastula napsal(a):

Kdysi jsem přišla za ředitelkou s řešením, jak dětem tašky "odlehčit"- minimálně o polovinu.Šlo o 1. stupeň, kde to je řešitelné poměrně jednoduše. Zle se mnou vymetla,že se nemám starat, že od toho je tu ministerstvo, a že my nebudeme zavádět nějaké rozmazlování a novoty.Ještě dokázala popudit kolegyně, že si chci zvýhodňovat svoji třídu, přestože návrh byl myšlen pro všechny. Chuť na další konflikty přešla, ovšem i na práci ve školství.Ale protože se tam dodnes nic nezměnilo, nelituju.
22. 09. 2008 | 09:53

blastula napsal(a):

Pro Klaaarku:
Máš svatou pravdu.Proč úkoly dávat, když se látka ve škole dá zvládnout v pohodě nechápu(a stejně s nimi pomáhají rodiče -a koho má bavit je opravovat).S dětmi jsme měli dohodu- co se nestihne ve škole, dodělá se doma.Stíhalo se všechno. Jenže sami rodiče byli proti.Že prý děti mají moc času a oni se jim musí víc věnovat!
22. 09. 2008 | 10:03

pavla napsal(a):

Je opravdu k zamyšlení, jestli děti nejsou školou přetěžovány. Jak tady uvádíte,tíhou školních pomůcek, tak množstvím učení. Kamarádka mi říkala, že její děti v USA si nosí jen složku a svačiny. Do složky si z každého předmětu ukládají z jednotlivých předmětů papíry s poznámkami, které si doma vloží do kroužkového bloku. Učebnice nechávají ve škole. Jinak si myslím, že pokud děti sedí ve škole od 7.3O do l4.3O s třičtvrtěhodinovou přestávkou, přijdou domů a mají ještě úkoly na další 2 hodiny, mnohdy déle, tak je to dost velká zátěž. Běžně pracující dospělý člověk dělá 8,5 hod a má klid. Určitě by se dalo vše zvládnout ve škole, jen by musely být vyučovací hodiny využívány efektivněji. Ne se zaobírat třeba tím, kdo napsal z legrace na tabuli to či ono apod.Každý nový ministr přijde s novým výmyslem,který stojí spoustu peněz a který se většinou neosvědčí. A i kdyby se náhodou osvědčil, tak zase budou učitelé, kteří svůj zajetý systém nehodlají měnit. A je to pořád dokola, takže nevěřím, že se něco změní. 25 let sedávám s dětmi u domácích úkolů. Jediné, kde vidím změnu, je to, že děti čím dál víc nerozumí zadání a občas mám problém porozumět i já.
No a co těch školních tašek se týká, ještě že už nejsou ty "botasky přes rameno", jak někdo výše zmínil. To bylo opravdu hrozné. Přece jen jsou dnešní batohy lepší. Jinak bych klidně vyzvala rodiče - pojďme do ulic za odlehčení batohů! Chodí se kvůli mnohem méně důležitým věcem. A tady jde o zdraví našich dětí.
22. 09. 2008 | 10:47

pepi napsal(a):

školy jsou na nic. děti se tam naučí hlavně mluvit sprostě, jak užívat drogy a nezaostávat pozadu s kouřením a alkoholem. no samozřejmě taky, co to je soutěživost s ohledem na to, co kdo má a kolik to stálo. nebo je to ta správná průprava pro život v dnešní společnosti?
22. 09. 2008 | 11:01

modrý soudruh napsal(a):

Celé školství odpovídá standardu banánového státu. Nekonečené tahání kilových biblí kvůli domácím úkolům, které se dělají stejně ve škole ničemu nepomůže - naopak. Dětěti by úplně stačilo nosit pár sešitů kde má poznámky a ze kterého se učí.
22. 09. 2008 | 13:54

ferdinandeste napsal(a):

Myslím, že klaarka i blastula nemají pravdu. Jak jinak by se děti naučily učit? Se schvalovanou nebo uvedenou praxí mohou vystačit leda na základce, na vyšší škole pak tvrdě narazí.
22. 09. 2008 | 14:59

Prognostik napsal(a):

Kdyby neměli učitelé tak horentní platy, tak by v každé školní lavici byl počítač s propojením na elektronický záznam všech učebnic.
Děti by potom byly zdravé a chodily by do školy s radostí.
22. 09. 2008 | 15:13

Marko napsal(a):

to prognostik:
Co takhle platy rovnou zrušit a zavést sobotales.A v zájmu jednotnosti žebravých mošen vypsaat výběrové řízení.Možná,že by byly levnější.
22. 09. 2008 | 16:04

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

to Helena:
Děkuji. Jak vidíte, daly mi "ty děti" pěkně na frak. Stačí chvilka nepozornosti a máte ji.
to mleziva:
Vím o udělování pětek za zapomenutou učebnici; jedna do dvojice nestačí. Přál bych Vám, aby se zvyklosti změnily, ale připravte se raději na náročnou komunikaci se školou.
22. 09. 2008 | 22:44

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy