Z pohledu každého průměrně vzdělaného Rusa tvoří Ukrajina integrální součást ruských dějin. Ruský pohled vypadá stručně asi takto: prvním ruským státem v dějinách byla Kyjevská Rus, raně středověký stát rozkládající se v době svého největšího rozmachu na přelomu 10. a 11. století na území severní části Ukrajiny, podstatné dílu dnešního Běloruska a severozápadním okraji nynější Ruské federace. Hlavním městem tohoto státu byl Kyjev, „matka ruských měst.“ Kyjevský stát postupně upadal a nakonec byl vyvrácen v letech 1237-1240 kočovnými Mongoly (Tatary); ruský stát tím ale nezanikl, pouze jeho centrum se přesunulo více na východ, do Moskvy, centra Moskevského knížectví. A jakmile to šlo a ruský stát se upevnil, logicky se snažil získat Ukrajinu zpět. Vojenští kolonisté na Dněpru – ukrajinští kozáci – se v roce 1654 vyslovili pro spojení s Ruskem. A ruská armáda skutečně přišla, aby svým pravoslavným bratřím pomohla v boji proti utiskovatelům - katolickým Polákům. Tak začal proces sjednocování Ukrajiny s Ruskem, proces přirozený a logický. Tento proces byl definitivně završen teprve 17. září 1939, kdy po vypuknutí druhé světové války Sovětský svaz na základě tajného protokolu k sovětsko-německému paktu o neútočení anektoval východní Halič, území patřící do té doby Polsku.