Ve svém vánočním projevu řekl prezident Zeman na adresu uprchlíků ze Sýrie toto: „A já se ptám, proč tito muži nevezou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje islámský stát.“ (Právo, 28. 12., s. 2).
Na první pohled (či spíše: na první poslech) to zní rozumně. Jenže: odkud prezident ví, že tito „mladí muži“ utíkají právě před tzv. Islámským státem? Není přece žádným tajemstvím, že velká část obyvatel Sýrie považuje ideu státu řídícího se zásadami islámu za zcela správnou (byť s extrémními metodami režimu „chalífa“ Al-Bagdádiho nesouhlasí) a za hlavního protivníka považuje Bašára Asada a jeho sekulární (a tudíž „bezbožnou“) diktaturu. Proč by tedy měli mladí mužové vzít do rukou zbraň a bojovat proti tzv. islámskému státu?
Prezident Zeman zřejmě přijal – možná nevědomky - představu západních politiků o tom, že řešením pro Sýrii může být světský a demokratický stát, který západními zbraněmi v rukou místního obyvatelstva vybojuje tzv. umírněná opozice. Tato „umírněná opozice“ je ale spíše virtuální a rozhodně nemůže mít úspěch.