V Lidových novinách z 5. ledna 2018 napsal Zbyněk Petráček komentář "Když se řekne kvóta - jak Evropská komis pomohla vyhrotit vnitřní českou kampaň". Obviňuje v něm Mirka Topolánka z demagogie, když tvrdí, že na Českou republiku je podána žaloba, protože odmítá přijímat migranty.

Musím poděkovat Zbyňkovi Petráčkovi za skvělý a trefný komentář. Bohužel, nejde jen o Topolánka, jemuž bych svůj hlas v prezidentských volbách nikdy nedal. Pravdou je, že žádný politik nenašel odvahu, aby řekl voličům pravdu, protože pro všechny je snazší bít se v prsa a křičet, že kvóty nikdy nepřijmeme.
Veřejnosti jsou přitom zřejmě úmyslně zatajovány dvě věci: jednak že nikdy nebyla řeč o přerozdělování ekonomických imigrantů z Afriky, kteří nemají nárok na azyl, ale jen o uprchlícich, kteří na něj nárok mají a část kterých se Česká republika zavázala přijmout dobrovolně, a za druhé, že Česká republika, Polsko a Maďarsko jsou žalovány nikoliv za to, že uprchlíky nepřijaly, ale protože otevřeně odmítají dodržovat přijatou evropskou legislativu. V tom případě vůbec nepadá na váhu, zda je ta legislativa správná či nesprávná, funkční či nefunkční - prostě tady jednou je a tak ji každý členský stát musí dodržovat. Je to jako u nás s elektronickou evidencí tržeb: zákon se mně nemusí líbit, mohu se snažit o jeho zrušení, ale nemohu veřejne prohlasovat, že jej nebo dodrzovat a bojkotovať jej. Když to udělám, tak musím počítat s tím, že budu po právu potrestán. A s Českou republikou (a také s Polskem a Maďarskem) to nespíš dopadne stejně.

(otištěno: Lidové noviny, 8. ledna 2018, s. 11)