Jen šílenec nebo člověk krajně nezodpovědný může v současné situaci uvažovat o otveření obchodů a vůbec jakémkoliv rozvolnění.

Argumenty typu, že uzavření podniků je neúčinné, protože lidé protiepidemická opatření stejně nedodržují, nemůže žádný rozumný člověk akceptovat. Jestliže lidé nějaký předpis nedodržují, je třeba je k jeho dodržování výkonnou mocí donutit a nikoliv věc řešit tak, že se předpis zruší. Je přece jasné, že tím by se situace, už dost tak špatná, ještě mnohokrát zhoršila. Dám malý příklad: krádež je trestný čin a lidé přesto kradou; znamená to ale snad, že máme krádež dekriminalizovat a nechat zloděje beztrestně krást?
S tím souvisí i požadavky některých politiků na zrušení nouzového stavu poslaneckou sněmovnou. Jen duševně nemocný člověk může požadovat zrušení nouzového stavu, dokud nemáme pandemický zákon, který by nouzový stav efektivně nahradil. Abstraktní úvahy o tom, zda bylo opakované vyhlášení nouzového stavu 15. února v souladu s ústavou či ne, se hodí do semináře na právnickou fakultu, ale jinak jsou v současnosti zcela zbytečné, protože v dané situaci prostě vláda jinou legislativní možnost neměla.
Chápu, že je zde obrovský tlak ze strany podnikatelů na otevření obchodů, otevření lyžařských areálů a Bůh ví čeho ještě; chápu, že tito lidé často stojí na pokraji bankrotu. Vláda by jim ale v žádném případě neměla ustupovat. Zdraví lidí je víc než kus žvance a všichni se musíme uskromnit. Pandemie je zásahem vyšší moci, za kterou nikdo nemůže; hospodářské ztráty proto musíme nést společně všichni.

(Lidové noviny, 17. 2. 2021)