Kvůli rostoucímu počtu Syřanů a Afghánců, kteří přicházejí do Česká republiky přes slovensko-českou hranici, aby se odtud pokusili dostat dál do Německa zavádí Česká republika od čtvrtka 29. září znovu kontroly na slovensko-českých hranicích. Opozice tentokrát vládu kritizuje nikoliv za zavedení kontrol, ale za to, že je prý zavádí příliš pozdě. Samozřejmě, opozice vládu kritizovat musí, ať už je to oprávněné nebo ne, protože to v popisu práce. Nicméně v tomto případě je třeba na její adresu říci rovnou: mýlíte se, i kdyby byly kontroly zavedeny už před dvěma týdny, nic by se nezměnilo.

Řekněme si to otevřeně: kontroly nic nevyřeší. Nepochybně sice v prvních dnech bude na hranici zadrženo mnohem více Syřanů, kteří pak budou vráceni na Slovensko, ale sníží to skutečně nápor migrantů na východní českou hranici? Představte si, že jste migrantem, že vás zadrželi při pokusu o přechod hranic a vrátili vás na Slovensko. Tam to probíhá stejně, jako u nás: zaregistrují vás, vezmou vám otisky prstů, pak dostanete příkaz k opuštění území Slovenské republiky a víc se o vás už nikdo starat nebude. Co uděláte? Jaké máte vůbec možnosti? Zůstat na Slovensku? Zkusit proniknout do Německa třeba přes Rakousko, když víte, že na hranici je tam situace stejná jako tady a budete muset možná znovu platit převaděčům? Vrátíte se do Turecka, kde jste dva roky žili někde v utečeneckém táboře nebo na ulici? Nebo se snad dokonce vrátíte do Sýrie či Afganistanu pod laskavou péči Asadova režimu či talibanu? Omyl! Nic z toho! Samozřejmě zvolíte nejjednodušší variantu: pokusíte se přejít hranici znovu a jinde a budete zkoušet tak dlouho, dokud se vám to nepovede. Kdo už zaplatil několik tisíc eur převaděčům, aby jej dostali až na slovensko-českou hranici, ten už je odhodlaný na vše, do České republiky se už nějak dostane a do vytouženého Německa nakonec dojde. V konečném důsledku migrantů tranzitujících přes naše území neubyde, jen to bude stát erár víc peněz.
Zavedení pravidelných kontrol samozřejmě vyžaduje také střežení tzv. zelené hranice, protože je jasné, že převaděči budou ve zvýšené míře posílat migranty tudy. Ministr vnitra Rakušan již slíbil její střežení. Jenže ten, kdo zná poměry na moravsko-slovenském pomezí v prostoru Záhorí, Bílých Karpat, Myjavských kopanic, Beskyd a Javorníků ten ví, že slovensko-česká hranice se efektivně kontrolovat nedá. O tom se přesvědčili už za druhé světové války německé okupační úřady: hranice byla tehdy velmi přísně střežena, od roku 1942 bylo za její nedovolené překročení minimálně šest měsíců vězení, po vypuknutí Slovenského národního povstání byl i pouhý pokus o její překročení trestán dokonce smrtí - ale nic to nepomohlo, lidé ji přecházeli stále. Zamezit překračování hranice totiž vyžadovalo v hornatém a zalesněném terénu Bílých Karpat a Beskyd nasazení tak velkého počtu policistů a vojáků, že to bylo nad německé možnosti. A nepochybně je to i nad personální možnosti vedení Policie České republiky a armády i dnes.
Žil jsem dost dlouho na západním Slovensku v bezprostřední blízkosti hranice, abych mohl zodpovědně říci: kdo zná tamní terén, ten projde přes hranici vždycky. Pro převaděče hlídky ostatně nejsou problémem, protože sami obvykle přes zelenou hranici nechodí. Vím to z devadesátých let, kdy jsem o poměrech na moravsko-slovenském pomezí psal studii a s jedním převaděčem, který byl ochoten pod příslibem anonymity se mnou mluvit, jsem se tehdy sešel. Jeho riziko nebylo vlastně žádné: převaděč totiž pouze migranty odvedl do bezprostřední blízkosti hranice a tam jim řekl: „Půjdete pořád rovně, když někoho potkáte, tak řeknete „dobrý den“ a půjdete dál. Na druhé straně na vás bude čekat auto“. Prozradil mně tehdy nejen způsob „práce“, ale také výši odměny: taxa se pohybuje od tří set marek za osobu výše. Když totiž šlo např. o Vietnamce nebo Afričany, byla sazba logicky vyšší, protože ti byli přece jen v prostoru západního Slovenska či jihovýchodní Moravy trochu nápadní. Jistě je zbytečné říkat, že peníze inkasoval předem a v případě, že se přechod nepodařil, je už nevracel. Nepochybuji o tom, že metodika převádění se dodnes nijak zásadně nezměnila, i když s ohledem na inflaci ceny jistě od devadesátých let značně stouply. No nedělejte to za ty peníze!
Na kontroly a zákaz překračovat hranice mimo hraniční přechody nakonec doplatí jen místní obyvatelé z obou stran hranice. S tím už máme zkušenosti, jen se na ně na ministerstvu vnitra patrně zapomnělo. Pokus omezit přeshraniční provoz jen na několik hraničních přechodů tady totiž byl už v letech 1993-1994, kdy jej prosazoval ministr vnitra Jan Ruml, potom krátce po roce 2004, kdy jej zase chtěl prosadit Stanislav Gross a konečně v době druhé covidové epidemie na jaře v roce 2021, kdy ale hraniční režim zavedla slovenská strana (úplné zastavení běžného přeshraničního styku během první vlny na jaře 2020 nepočítám). Ve všech případech vypukl chaos, problémy s dopravou lidí do zaměstnání, obrovská zpoždění vlaků. Zákaz překračovat hranici mimo hraniční přechody lidé nedodržovali, protože nikdo nebyl ochoten jezdit či chodit do sousední vesnice vzdálené často jen pár desátek metrů přes hraniční přechod vzdálený třeba třicet kilometrů. Pokuty nemělo smysl ukládat, protože bylo zřejmé, že budou nevymožitelné. Do některých samot na slovenské straně česko-slovenské hranice v prostoru Bumbálky je ostatně možné se dostat jen z české strany a jinde to zase platí opačně. Kromě toho po hranici jde turistická stezka a majitelé chat na hranici jsou závislí na přístupu turistů z obou stran; to je např. případ Holubyho chaty na Javorině, která sice leží asi 100 metrů od hranice na slovenském území, ale chodí tam i turisté z české strany. Když turisté nemohli překračovat volně česko-slovenskou hranici, přestali by do některých hotelů v blízkosti hranici jezdit. Protesty hoteliérů, starostů pohraničních obcí i běžných občanů jen pršely. Ve všech případech v minulosti musel být po poměrně velmi krátké době opět zaveden volný pohyb osob. Nepředpokládám, že by tomu tentokrát bylo jinak.
Chápu, že vláda nějak na problém zvýšeného počtu migrantů nějak reagovat musí, ale přes opětovné kontroly na slovensko-české hranici cesta ke skutečnému řešení problému nevede. Problém migrace Syřanů je nutno řešit nikoliv v Praze na ministerstvu vnitra, ale v Bruselu na úrovni Evropské komise a to především na základě nového jednání mezi EU a Tureckem.
(Právo, roč. 32, č. 228, 30. 9. 2022, s. 6)