Zákon proti Babišovi?
Josef Koukal ve sloupku "Utkvělá myšlenka" (Právo, 28. 2.) připomněl návrh ministra vnitra Víta Rakušana na rozšíření lustračního zákona na šéfy rezortů, tedy na ministry. Protože i předseda vlády je vlastně ministrem, vztahoval by se zákon i na něj.


Z obecně právního hlediska je to nesmysl, protože ministr není státní úředník, ale politická funkce. Samotný lustrační zákon považuji za vývojem už dávno překonaný a zralý na zrušení. Na Slovensku už dávno neplatí a není tam o nic méně demokracie než u nás. Otevřeně říkám, že čtyřiatřicet let od pádu komunistického režimu je mně úplně jedno, co kdo dělal před rokem 1989; mnohem více mne zajímá, co dělal potom a hlavně: co dělá dnes. Ale o to teď nejde. Položme si spíše otázku, čemu a komu má vlastně zákon posloužit. Já se totiž obávám, že hlavním (a zřejmě i jediným) smyslem zákona je zamezit, aby v případě vítězství ANO v příštích volbách se nemohl stát premiérem Andrej Babiš, jehož spor se slovenským Ústavem paměti národa ohledně jeho registrace jako spolupracovníka StB je všeobecně znám. Navrhovaný zákon je tedy ve skutečnosti jakýsi "lex Babiš", anebo přesněji: "lex antibabiš".
Já nejsem voličem ANO, ani nejsem příznivcem Andreje Babiše, ale tohle není fair. Zvítězí-li ANO ve volbách, má Andrej Babiš nárok na to, aby byl jmenován předsedou vlády bez ohledu na to, jestli někdy s komunistickou Státní bezpečností spolupracoval, anebo ne, neboť tak voliči rozhodli. Podle čl. 62 písm a) ústavy jmenuje předsedu vlády i jednotlivé ministry prezident republiky. Ústava neříká, kdo může nebo nemůže být ministrem, prezident může teoreticky jmenovat kohokoliv. Rakušanův návrh by tedy nemohl mít podobu obyčejného zákona, protože ten by byl protiústavní a zřejmě by skončil u ústavního soudu. Musel by mít podobu zákona ústavního, protože by šlo o novelu, resp. doplnění ústavy. A kvalifikovanou většinou většinu v Poslanecké sněmovně ani v Senátu naštěstí současná kolalice nemá.

Právo, 2. března 2023