Vladimír Franz Prezidentem

Dcera měla narozeniny. Jedno z jejich nevyslovených přání bylo, abychom pomohli se sbíráním podpisů pod petiční archy. Obdivuji mladé lidi, kteří dokáží mít názor, za něčím si jdou, chtějí něčemu nezištně pomoci a pro něco se s přesvědčením nadchnou. A pokud to vysloveně není proti mému přesvědčení, budu je v tom podporovat.



Vzal jsem podpisové archy do práce. Vypadá to banálně, ale s úžasem jsem si uvědomil, jak mě taková nenápadná akce dokáže obohatit. Vzhledem k tomu, že se snažím při všem co dělám uplatňovat jednoznačnou koncepci a strategii, vytvořil jsem si plán. Nejprve jsem si vytyčil cíl, tedy počet podpisů, poté jsem si určil dobu, za kterou to chci dokázat, pak jsem formuloval příběh, který budu vyprávět při žádosti o podpis. Nakonec jsem vzal do rukou telefonní seznam všech zaměstnanců a vytvořil si seznam „tutovek“, „nadějných“ a v „žádném případě“. Ze seznamu jsem rovnou vyškrtl ty, se kterými se sice na chodbách potkáváme, ale žádný osobní ani pracovní vztah spolu nemáme, připadalo by mi nepatřičné je uvádět do rozpaků. Rozdělení tohoto seznamu bylo první obohacení, uvědomil jsem si na základě poměrů jednotlivých skupin svou pozici v kolektivu.

Pustil jsem se do toho. Už první (největší) „tutovka“ zaváhala (jemně jsem znejistěl), později jsem pochopil, že i pro ni to byl důvod k zamyšlení a ze svého kladného rozhodnutí měla vyloženě dobrý pocit. Nehodnotila mou žádost přes mou osobu, ale žádost a její výsledek jako takový, čímž jen potvrdila kredit, který u mě má. Další „tutovky“ šly jako po másle, drtivá většina z nich to doprovázela výrokem „dělám to proto, že jsi to ty“, což mě také mile potěšilo a bylo to mým druhým obohacením.
Z tutovek odmítly dvě osoby, jedna přestala být „tutovkou“ a byl jsem nucen ji zařadit do jiné kategorie i osobně, druhá se do toho nějak zamotala a pak ji to nejspíš bylo líto, protože jsem ji v tom trochu vykoupal. Osobně nepřeřazuji.

Nejzajímavější skupinou byla skupina „nadějných“. Zde došlo k několika obrovským překvapením. Uvědomil jsem si, jak zkreslený názor na některé své kolegy mám. „Nadějnější“ spíše zklamali, „málo nadějní“ naopak velmi překvapili, někteří svou vstřícností přímo šokovali. Třetí obohacení. Začal jsem si uvědomovat, jak mě to začíná bavit. Rozhodl jsem se pro výzvu. V budově se nacházel nový oblastní ředitel. Ve funkci je od začátku října. Proč neskočit za ním. Byl to risk. Případná ztráta iluzí byla dost nebezpečná. Podepsat odmítl, ale uvedl velmi racionální argumenty a přesvědčivě je podal. Na závěr pozdravoval mou dceru a přál hodně štěstí. Zjistil jsem, že regionální pobočka má diplomatického šéfa na úrovni, přátelského a s vynikající schopností jednat. Čtvrté obohacení.

Když na arších chyběly z plánovaného počtu už jen dvě prázdné kolonky a krátila se určená investovaná doba, radil jsem se s dvěma „tutovkami“, koho ještě oslovit. Hovor se zvrtl někam úplně jinam. Dostali jsme se ke kolegovi, o kterém "tutovky" prohlásily, že ten nikdy. Navrhoval jsem sázku o korunu, „tutovka“ ji zvýšila na sto korun. Vše trvalo jen tři minuty. Kolega, který možná působí jako přísný bručoun, jen klasicky mate tělem. Věděl jsem vždycky, že je kanón. Podepsal řízně a bez jakéhokoliv zaváhání, kromě zítřejších dezertů s kolegyněmi „tutovkami“ je pro mě mnohem důležitější páté obohacení, a to, že možná i onen kolega bude vnímán ostatními jinak.

Misi jsem nakonec časově nesplnil o jeden jediný podpis. Jsem zvyklý věci dotahovat, takže zítra to nebude žádný problém. Během krátkého časového úseku jsem si intenzivně uvědomil, v jakém pracovním kolektivu pracuji a jak mě ten kolektiv vnímá. Pozná se to nejlépe, když po někom chcete něco, co ho nebude vůbec nic stát. K nezaplacení.

Po výsledku krajských voleb jsem se definitivně rozhodl, že svou volební vynucenou pasivitu opět na chviličku přeruším. Vladimír Franz je pro mě ten nejčistější, kdo se ve všemožných volbách vyskytuje. Nejsem naivní a vím, že zvolen za prezidenta nebude. Ale rozhodně chci, aby šanci voleb se zúčastnit právě on dostal. A také proto, kolik obohacení mi dnes přinesl. Chybí cca 10 000 podpisů a čas se krátí. Dcera zítra vyráží opět do ulic.

Pokud si chcete tento příběh také prožít, klikněte sem , stáhněte si petiční archy, vytiskněte je a nechte je podepsat.


Jan Suchánek