Česká pošta… má cenu něco dodávat?
Podnik s cenami Versace a kvalitou a arogancí bolševika.
Po komunistech nám tu zbyly paneláky, blbá nálada a Česká pošta. Za těch 30 let od revoluce se změnilo téměř vše - něco více, něco méně a něco vůbec - a to Česká pošta.
Začnu asi pár veselými příběhy z Vánoc - člověk se totiž musí smát, jinak by musel brečet a ty hodné pány, nebo paní u přepážek škrtit.
11. listopadu jsem si objednal několik dárků k Vánocům v Číně - nic zásadního, drobnosti a blbosti. Zkrátím to - poslední z nich přišel minulý týden na konci ledna…
Jistě, některé podle sledování pluly lodí, jiné čekaly chvíli na celnici, ale jedno mají společné. Od okamžiku, kdy je dostala do ruky Češka pošta, nastal teprve stres a peklo. Ano, některé balíčky byly doručeny během několika málo dní a až domů - myslím, že dva. Pro většinu jsem ale musel na poštu, i když byl stále někdo doma. Dnes už standard - nerozčiluji se.
Dnes podáte, zítra se zeptáte...
Pán na poště - vedoucí jedné pobočky - byl moc hodný a ochotný a na můj dotaz, proč balíček nedoručili, se ke mě intimně nahnul a řekl, že toho mají o Vánocích moc. Že teď prostě balíky nedoručují... Že to říkali i v televizi, dodal bezelstně na vysvětlenou.
Byl tak hodný a milý, že jsem ho nemohl škrtit. Připadal jsem si jako po operaci, kdy se ke mě nahne chirurg a špitne - zašijte se sám. Já toho mám teď moc...
Řekl jsem, že zítra pro další balík pošlu manželku, že bude mít cestu kolem.
Kdepak, zhrozil se pán, té bychom to nedali. Není to sice cenný balík, ani do vlastních rukou - nedoručili jsme ho i když je to naše povinnost, ale manželce ho bohužel dát nemůžeme... Ano, ani kdyby měla plnou moc…
Už jsem si připravoval ruce…
Ale pán se ke mě znovu naklonil, mrkl a řekl, abych přišel po svátcích, až bude méně lidí. Udělá mi pro manželku speciální kartičku, aby BĚŽNÉ balíky a psaní mohla vyzvedávat. Jen za 200,- a platí celý rok…
Raději jsem šel, protože jsem pochopil, že běžné škrcení by nestačilo.
Zjistil jsem, že jeden balík, na který děti netrpělivě čekaly, leží na jakési “rozřazovací poště” - už 14 dní. Jen tak - odpočívá. Bez dalšího záznamu. Jakési depo 701 - Pošta SPU Praha 022 - Malešice, Sazečská.
Jak jsem později pochopil, jedná se o jakousi Oblast 51 - kde mizí věci a vše je naprosto nedostupné. Telefony nikdo nebere, osobní přístup neexistuje - pouze na internetu na Google mapách je 95 zoufalých recenzí s jednou hvězdičkou. Takhle strašně hodnocený podnik jsem na Google ještě neviděl. Všechny recenze mají jedno společné:
Nezájem, arogance, bezmoc.
Zavolal jsem tedy na helplinku České pošty - po 15 minutách písničky mě to přestalo bavit. Našel jsem si telefon na generální ředitelství. Zde jsou VŠECHNY linky, po výběru všech možností, opět přesměrovány na onu nedostupnou infolinku. Dokonale kafkovské.
Našel jsem si tedy číslo přímo na ředitele pošt pro Prahu - nic, ani jeden z telefonů nikdo nevzal.
Zkrátím to - balíček se naštěstí za další týden rozhýbal a dorazil na naši pobočku, kam jsem si opět musel osobně zajít. Vůbec si nedokážu představit tu bezmoc, kdyby se mi balík ztratil, nebo šlo o něco opravdu důležitého.
Ceny Versace...
Pokud by se jednalo o veřejnou službu za státní peníze a dopis stál pět korun, tak si člověk řekne - chudáci a mávne rukou. Ale jejich ceny jsou NEHORÁZNÉ. Běžný dopis stojí teď po dalším zdražení (včetně pohledu) 19,- Kč a doporučený dopis, u kterého je alespoň nějaká šance, že dorazí 44,- Kč.
Kabel na telefon, který jsem si objednal z Číny, mě stál VČETNĚ poštovného z Číny 20,- Kč…
Jistě, řeknete, že pošta je v Číně dotovaná… dobře tak nechoďme daleko - Deutche post - pohlednice 0,45,- EUR (11,- Kč) a dopis 0,7,- EUR (17,- Kč - samozřejmě včetně sledování - tedy na úrovni našeho doporučeného dopisu). Přesně 2,5x nižší cena, než u nás. Nemluvě o kupní síle Němců.
Pro pořádek dodám ještě jeden příběh - když posíláte dopis z pošty, tak místo aby paní dala na dopis jen razítko, vytáhne známku a nalepí ji na něj. Kde to jsme? Kolik tahle naprosto zbytečná věc tisku a distribuce musí stát? Vše v rámci jedné firmy?
Jistě, vymalovali spousty poboček, koupili nová auta a počítače, dokonce na Hlavní poště v Praze za několik milionů vyměnili nový funkční vyvolávací systém za ještě novější a dražší a zbytečnější.
Spousta jejích zaměstnanců dělá co může. Doručovatelky se mohou přetrhnout z tahání zbytečných letáků, občas se někdo usměje na přepážce - není to o lidech na pobočkách a doručovatelích, kteří se snaží. Je to o vedení Pošty a systému.
I když budete ale lejno natírat zlatou barvou, pořád bude smrdět. A Česká pošta smrdí - co se totiž vůbec nezměnilo je její přístup k zákazníkovi a její služby.
P.S.
Jen pro pořádek - nemám samozřejmě na mysli jakoukoli privatizaci České pošty. Takovéto podniky by měly, dle mého, zůstat samozřejmě ve službách státu - ale na úrovni služeb 21. století.
Po komunistech nám tu zbyly paneláky, blbá nálada a Česká pošta. Za těch 30 let od revoluce se změnilo téměř vše - něco více, něco méně a něco vůbec - a to Česká pošta.
Začnu asi pár veselými příběhy z Vánoc - člověk se totiž musí smát, jinak by musel brečet a ty hodné pány, nebo paní u přepážek škrtit.
11. listopadu jsem si objednal několik dárků k Vánocům v Číně - nic zásadního, drobnosti a blbosti. Zkrátím to - poslední z nich přišel minulý týden na konci ledna…
Jistě, některé podle sledování pluly lodí, jiné čekaly chvíli na celnici, ale jedno mají společné. Od okamžiku, kdy je dostala do ruky Češka pošta, nastal teprve stres a peklo. Ano, některé balíčky byly doručeny během několika málo dní a až domů - myslím, že dva. Pro většinu jsem ale musel na poštu, i když byl stále někdo doma. Dnes už standard - nerozčiluji se.
Dnes podáte, zítra se zeptáte...
Pán na poště - vedoucí jedné pobočky - byl moc hodný a ochotný a na můj dotaz, proč balíček nedoručili, se ke mě intimně nahnul a řekl, že toho mají o Vánocích moc. Že teď prostě balíky nedoručují... Že to říkali i v televizi, dodal bezelstně na vysvětlenou.
Byl tak hodný a milý, že jsem ho nemohl škrtit. Připadal jsem si jako po operaci, kdy se ke mě nahne chirurg a špitne - zašijte se sám. Já toho mám teď moc...
Řekl jsem, že zítra pro další balík pošlu manželku, že bude mít cestu kolem.
Kdepak, zhrozil se pán, té bychom to nedali. Není to sice cenný balík, ani do vlastních rukou - nedoručili jsme ho i když je to naše povinnost, ale manželce ho bohužel dát nemůžeme... Ano, ani kdyby měla plnou moc…
Už jsem si připravoval ruce…
Ale pán se ke mě znovu naklonil, mrkl a řekl, abych přišel po svátcích, až bude méně lidí. Udělá mi pro manželku speciální kartičku, aby BĚŽNÉ balíky a psaní mohla vyzvedávat. Jen za 200,- a platí celý rok…
Raději jsem šel, protože jsem pochopil, že běžné škrcení by nestačilo.
Zjistil jsem, že jeden balík, na který děti netrpělivě čekaly, leží na jakési “rozřazovací poště” - už 14 dní. Jen tak - odpočívá. Bez dalšího záznamu. Jakési depo 701 - Pošta SPU Praha 022 - Malešice, Sazečská.
Jak jsem později pochopil, jedná se o jakousi Oblast 51 - kde mizí věci a vše je naprosto nedostupné. Telefony nikdo nebere, osobní přístup neexistuje - pouze na internetu na Google mapách je 95 zoufalých recenzí s jednou hvězdičkou. Takhle strašně hodnocený podnik jsem na Google ještě neviděl. Všechny recenze mají jedno společné:
Nezájem, arogance, bezmoc.
Zavolal jsem tedy na helplinku České pošty - po 15 minutách písničky mě to přestalo bavit. Našel jsem si telefon na generální ředitelství. Zde jsou VŠECHNY linky, po výběru všech možností, opět přesměrovány na onu nedostupnou infolinku. Dokonale kafkovské.
Našel jsem si tedy číslo přímo na ředitele pošt pro Prahu - nic, ani jeden z telefonů nikdo nevzal.
Zkrátím to - balíček se naštěstí za další týden rozhýbal a dorazil na naši pobočku, kam jsem si opět musel osobně zajít. Vůbec si nedokážu představit tu bezmoc, kdyby se mi balík ztratil, nebo šlo o něco opravdu důležitého.
Ceny Versace...
Pokud by se jednalo o veřejnou službu za státní peníze a dopis stál pět korun, tak si člověk řekne - chudáci a mávne rukou. Ale jejich ceny jsou NEHORÁZNÉ. Běžný dopis stojí teď po dalším zdražení (včetně pohledu) 19,- Kč a doporučený dopis, u kterého je alespoň nějaká šance, že dorazí 44,- Kč.
Kabel na telefon, který jsem si objednal z Číny, mě stál VČETNĚ poštovného z Číny 20,- Kč…
Jistě, řeknete, že pošta je v Číně dotovaná… dobře tak nechoďme daleko - Deutche post - pohlednice 0,45,- EUR (11,- Kč) a dopis 0,7,- EUR (17,- Kč - samozřejmě včetně sledování - tedy na úrovni našeho doporučeného dopisu). Přesně 2,5x nižší cena, než u nás. Nemluvě o kupní síle Němců.
Pro pořádek dodám ještě jeden příběh - když posíláte dopis z pošty, tak místo aby paní dala na dopis jen razítko, vytáhne známku a nalepí ji na něj. Kde to jsme? Kolik tahle naprosto zbytečná věc tisku a distribuce musí stát? Vše v rámci jedné firmy?
Jistě, vymalovali spousty poboček, koupili nová auta a počítače, dokonce na Hlavní poště v Praze za několik milionů vyměnili nový funkční vyvolávací systém za ještě novější a dražší a zbytečnější.
Spousta jejích zaměstnanců dělá co může. Doručovatelky se mohou přetrhnout z tahání zbytečných letáků, občas se někdo usměje na přepážce - není to o lidech na pobočkách a doručovatelích, kteří se snaží. Je to o vedení Pošty a systému.
I když budete ale lejno natírat zlatou barvou, pořád bude smrdět. A Česká pošta smrdí - co se totiž vůbec nezměnilo je její přístup k zákazníkovi a její služby.
P.S.
Jen pro pořádek - nemám samozřejmě na mysli jakoukoli privatizaci České pošty. Takovéto podniky by měly, dle mého, zůstat samozřejmě ve službách státu - ale na úrovni služeb 21. století.