Jsem hluboce přesvědčený, že hlavní podíl na současné situaci ohledně covidu nesou právě média a to bohužel včetně těch veřejnoprávních.
Už řadu let pozoruji u médií podivný odklon od hledání pravdy k jakémusi alibizmu a „bezpohlavní“ beznázorovosti. Když se dnešního novináře zeptáte na počasí, tak než aby zvedl zadek a podíval se z okna, raději si pozve experta, který tvrdí, že zaručeně prší a vedle toho druhého, který má relevantní data, že svítí sluníčko.

Všimli jste si také, že už dávno nemáme zloděje, podvodníky a vrahy? Máme pouze ÚDAJNÉ pachatele, případně citace z jiných zdrojů. „Podle deníku XYZ je ten a ten údajný...“

Za vrchol tohoto novinářského „stavu“ a naprosté relativizace všeho považuji, když si před několika lety do Rozhlasu pozvali člověka tvrdícího, že je Země placatá a nechali tam doktora Grygara zcela vážně argumentovat proti tomuto bláznovi.
https://plus.rozhlas.cz/pribyva-lidi-kteri-neveri-vede-ale-zvastum-o-placate-zemi-vsima-si-jiri-grygar-7170230

Na tomto místě se dokonale hodí Sokratův test tří:

Jednou přišel žák celý rozčilený k Sokratovi: „Sokrate, slyšel jsi, co udělal tvůj přítel? To ti musím hned vyprávět.“
„Okamžik, prosím tě,“ přerušil ho mudrc. „Prosel jsi to, co mi chceš říct, třemi síty?“
„Třemi síty?“ podivil se muž.
„Ano, můj milý, třemi síty. Podívej se, zdali to, co mi chceš říct, projde třemi síty. První síto je síto pravdy. Zkoumal jsi všechno, co mi chceš říct, zdali je to pravdivé?“
„Ne, slyšel jsem to vyprávět a...“
„No vidíš! Ale určitě jsi to zkusil s druhým sítem. Je to síto dobroty. Jestlipak to, co mi chceš říct - když už by to neměla být pravda - je alespoň dobré?“
Druhý na to váhavě: „Ne, není, naopak...“
„Aha!“ přerušil ho Sokrates. „Použijeme tedy aspoň třetí síto a zeptáme se, zdali to, co mi chceš říct a co tě tak rozčílilo a ranilo, je užitečné?“
„Užitečné to právě není…“
„Dobrá,“ uzavřel Sokrates, „to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to chtěl vyprávět?“

Nevím, co dnes učí staré novinářské kapacity své žáky na školách, nebo v redakcích, ale za mého mládí platilo, že než novinář něco zveřejnil, měl to mít potvrzené ze tří nezávislých zdrojů. Dnes úsměvné, že?
Dnešní novinář (mluvím o většině v online redakcích, i když jsou stále výjimky ze staré školy) je mladý, často namachrovaný mileniál, neznalý reálného života, který nikdy neopustil svou teplou židli v redakci. Celý den sedí před počítačem a čeká, co nového vychrlí světové agentury, aby to pouze dříve, než konkurence přepsal a přeložil v tom lepším případě a v tom horším, použil klasické CTRL+C a CTRL+V. Jeho hlavní úkol ale spočívá v tom, vymyslet jadrný nadpis aby přitáhl čtenáře. A jak víme krev a smrt táhnou nejvíce...

Asi to nebude něčí záměr, spíš je to prostě produkt doby, která chce mít všechno rychle a online. Pak to totiž asi bohužel jinak nejde...
Výsledek je pak přesně takový, jaký si společnost vychovala – aby mělo více lidí maturitu, tak se její úroveň snížila a statisticky jsme se tedy staly daleko vzdělanějším národem...

A díky hloupým článkům s grandiózními titulky, které se předhánějí v čtenosti, rozhovorům s lidmi, kteří kvůli egu a vlastnímu prospěchu, hlásají hlouposti a katastrofické vize, se formuje mediální realita. Novinář sám vlastní názor nemá, nebo ho případně skrývá a raději vůbec nepřemýšlí – alibisticky se totiž zaštiťuje použitím kouzelného slůvka „odborník", či nově "expert" a to dává jeho vlastním prázdným a hlavně NEOVĚŘENÝM slovům magickou váhu.

Nehledě na fakt, že novinář se ani nesnaží zjistit, že proti názoru jeho odborníka, který ovšem prezentuje jako pravdu a realitu, existuje například řada protichůdných tvrzení a studií od jiných, zcela stejně fundovaných odborníků a vědců.

A tímto způsobem, že volí pouze slova odborníků, kteří se hodí do jeho „šokujícího“ způsobu vidění „pravdy“ pak zcela pokrucuje realitu a navozuje pocit strachu ve společnosti.

A politik je pouze opatrný a často hloupý populista (bohužel dnes i ten opoziční a nejen český), kterému jde jen o funkci, dobrý image a další zvolení a nikoli o to, co je dobré pro jeho zemi. A ten pak už jen dokonale podléhá tlaku a iracionálnímu strachu lidí, který je médii vytvořen.
A přesně takto si myslím, že to je celosvětově s covidovým šílenstvím – je to podivný guláš hlouposti, stádovosti, alibismu, populismu, vlastních eg a neschopnosti. A samozřejmě se špetkou vlastních kšeftů mnoha zainteresovaných, kteří se chopili rychle příležitostí pod pláštíkem nouzových stavů a strachu. Otevřená Pandořina skříňka, která se už strašně špatně zavírá, aby spousta lidí nemusela přiznat chyby...

A mimochodem, víte, že existuje reálná studie, která potvrzuje, že „Pravděpodobnost, že člověk přijme nějakou myšlenku, roste s počtem lidí, kteří už ji přijali“?

Za čas, až opadne strach, lidé procitnou jako ze špatného snu a probudí se v zadlužených zemích, začnou se ptát - pak teprve asi začnou hledat pravdu, kterou teď ze strachu znát nechtějí...

Pokračování
Poměrně jasné a dosti fatální důkazy, které jsem dnes 19.11. dohledal o tom, jak média skutečně informují a které bohužel plně potvrzují slova tohoto článku...