Drazí doma!

Posledních pár dnů začalo být opravdu velké horko. Včera (27. 2.), ve volný pátek, jsme s Láďou Rytířem vzali praktikantky Reham a Sahed na výlet do Kurru a Nuri.

Nejprve jsme pokoušeli štěstí v Merowe, zda bychom se nedostali do místního nového muzea. Je součástí tzv. Merowe Tourist Village, kde jsou hotelové domy, bungalovy, zahrady a park. Vše na břehu Nilu.



Netušíme, jak rozsáhlá je místní klientela (neviděli jsme ani jednoho turistu) a kdo na celém podniku prodělává, ale zjistili jsme, že staré mohutné stromy obklopené moderní zámkovou dlažbou vedou v řadě až k domu, který je označen jako Jackson’s house a který je zjevně bývalým sídlem britského koloniálního úředníka.



Při stavbě nového hotelového komplexu na rekonstrukci starého domu zatím nedošlo a tak stále čeká jako němý svědek někdejší imperiální slávy. Do muzea jsme se ovšem nakonec nedostali. Nebyl, kdo by sem z Karimy dojel s klíči, a všechny telefonáty byly nakonec marné. Tak někdy příště, dá-li bůh.



Pak jsme jeli do Kurru, kde jsou v Súdánu vůbec nejstarší napatské pyramidy a podzemní hrobky (od 9. stol. BC). Pyramida náleží králi Piankovi (25. dynastie). Zde se od podzimu začaly dít větší terénní úpravy vstupu do hrobky pod pyramidou, které nám ovšem přišly poněkud necitlivě prováděné, včetně rozšiřování vstupu, řezání horniny kamenickými pilami, těžení sedimentu atd. Mohli jsme ale nahlédnout do hrobky s dlouhým kamenným sarkofágem v umělé jeskyni bez viditelných stop výzdoby.



Další podzemní skalní hrobka patřila králi Tanwetamani (zemřel 653 BC), je ve dvou komorách na štukovém podkladu překrásně zdobená nástěnnými malbami. Zde pohřbený král byl synovcem a následníkem slavného napadského krále Taharky, za jehož pyramidou jsme se museli vypravit na nedaleké královské pohřebiště v Nuri.



Taharkova říše se, v době tzv. Nubijské egyptské (25.) dynastie, rozkládala od soutoku Madrého a Bílého Nilu (dnes Chartúm) až do fénických měst dnešního Libanonu. Jeho pyramida je s výškou 29 m nejvyšší ze všech 19 královských v Nuri. Hrobek je tu samozřejmě více, ale patří většinou královnám a dvořanům.



Pak jsme se vrátili do Usli, zcela zmožení horkem, které dosahovalo 50 ˚C. Večer jsme trávili v jídelně při kávě a vodní dýmce a stále čekali, až teplota klesne pod 30 ˚C, nedočkali jsme se. Po shlédnutí Moty Python’s Life of Brian jsme zakončili náš volný pátek a v horku usínali.