Ahoj doma!

V Usli nám zbývají poslední čtyři dny v terénu, takže jsme měli opět pracovní pátek.

Poslední dny byly co do počasí extrémní. Nejprve opravdu velké vedro a bezvětří, pak vichr a písečná clona, přes kterou nebylo vidět na 50 metrů. Písek jsme měli opravdu všude. Pracovat se dalo jen obtížně, ale přesto se nám podařilo dokončit pár důležitých situací. Byl to den vhodný k fotodokumentaci. Boj s větrem byl vyvážen měkkým světlem bez stínů, které si Petr profesionálně pochvaloval.

Pokračujeme v odkrývání a snímání barevných maleb. Vše odvezeme v poslední den výzkumu do muzea v Jebel Barkal. Tam se tomu bude v budoucnu někdo věnovat a snad něco i vystaví, Insh-Allah...

Nejdůležitější je ale stejně naše dokumentace a to, jak budeme malby interpretovat a publikovat.

Expedice teď funguje jako jedna velká rodina, bez ohledu na národnost či specializaci. Společně jíme a po každé večeři pijeme čaj, kávu a kouříme šišu. Náš kuchař Saláh už čtyři měsíce neviděl svou rodinu, hned po expedici za nimi pojede. Žijí na jihovýchodě u etiopských hranic. Byl smutný, přinesl jsem mu nějaké dárky pro jeho dcerky od své dcery Julinky. Byl dojat, objali jsme se a oba zatlačili slzy. Nebojte se, drazí, už brzy budeme u vás!

Dobrou noc, bez písečných bouří