Zdravím vás tentokrát z expedice Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni, která se zabývá dokumentací mohylových pohřebišť v jihozápadní Transylvánii. Na projektu spolupracujeme s kolegy z regionálního muzea v Alba Iulia a s univerzitou v Cluj-Napoca.

Naše první sezóna je zcela neinvazivní, tedy jinými slovy: mohyly nekopeme, ale mapujeme a vybíráme vhodnou polohu a pohřební památku pro budoucí archeologický odkryv.

Mohyly, kterými se zabýváme, jsou z první poloviny 3. tisíciletí před Kristem a spadají do období pozdní kultury Coţofeni a do kultury Livezile. Z tohoto období se u nás dochovalo jen velmi málo mohyl, které naleží kultuře se šňůrovou keramikou a jsou známy z mohylníků v lesích na střední Moravě, nebo pak z oblasti severně od nás, z Halle nad Sálou a okolí. U nás bohužel většina těchto památek zanikla působením orného zemědělství a půdní eroze. Zpravidla pak nalézáme už jen podzemní partie zahloubených hrobových jam.

Obyvatelé podhůří Transylvánie v období kultury Livezile pohřbívali své mrtvé na povrchu země a na místě jejich posledního odpočinku navršili kamenné mohyly. Vzácně se v této oblasti objevují také mohyly s hlinitým náspem (tak jako šňůrové mohyly na Moravě), ty pak náleží kultuře jámové, jejíž nositelé se vyšším pahorkatinám vyhýbali a jejich hlavní sídelní oblast se nachází v severním Černomoří a pak odděleně také v oblasti východního Maďarska a severozápadního Rumunska, tedy ve velké uherské nížině (více k tématu viz https://www.academia.edu/9017350/APR_3_-_Eneolit_5_-_Severn%C3%AD_Balk%C3%A1n_Karpatsk%C3%A1_kotlina )

V naší mini expedici jsem já a Petr Krištuf, doktorandka Markéta a studenti magisterského studia Jiří a Markéta. Bydlíme v hotelu Viktória v městečku Aiud a do terénu vyrážíme do kopců nad údolím říčky Telna, severně od Alba Iulia. Protože nemáme k dispozici terénní vůz, musíme auto nechávat na konci vesnice Telna a vystoupat převýšení asi 300 metrů s geodetickou výbavou, totální stanicí, GPS a dalším náčiním.

Pracujeme v jihovýchodní části pohoří Apuseni, v horách Trascău Mountains (rumunsky: Munţii Trascăului, maďarsky: Torockói-hegység). Odlesněné kopce a svahy, na kterých pracujeme, jsou spásány ovečkami a tak je práce snazší. Severně od hlavní skupiny mohyl je skalnatá hora Pietra Craivii (1083 m n. m.), které podle jejího tvaru přezdíváme Matterhorn. Je to dobrý orientační bod na fotografiích, tedy pokud není zahalen v mracích jako dnes. Louky jsou zde plné mateřídoušky, divoké šalvěje, dobromyslu a lesních jahod, vše dohromady omamně voní.

Jsme teď za polovinou prvního ze dvou týdnů expedice a začalo nám trochu pršet. Na kopcích to ale nakonec nebylo tak hrozné. Snad se počasí umoudří.

První den jsme byli na návštěvě u Dr. Horii Ciugudeana v muzeu v Alba Iulii. On pro nás zařizoval povolení z Bukurešti a s ním jsme také naplánovali postup prací a volbu lokalit. Kopat budeme příští rok. Bohužel Dr. Ciugudean nemůže ze zdravotních důvodů s námi do kopců a kolega Jozsef si zranil koleno a místo do kopců směřuje na operaci. Příští týden ale budeme mít místního asistenta, což při dalším průzkumu jistě oceníme.

V Alba Iulii dominuje barokní pevnost, která je vystavěná na místě římské pevnosti. Je zde jak maďarská katolická katedrála sv. Michala z 11. století, dnes v podobě ze 12. a 13. století, tak také ortodoxní korunovační chrám postavený v letech 1921-22 u příležitosti korunovace krále Ferdinanda.

Je tady také moc dobré víno, chodíme na něj k místnímu básníkovi Tamaszovi. Právě pijeme tramín.