Zápisky z archeologické výpravy do Transylvánie (2)
Ahoj doma!
Počasí nás teď trochu pozlobilo. Ve čtvrtek jsme pro souvislý déšť vyrazili až odpoledne, když trochu ustal. V mrholení jsme pak zaměřili několik mohyl a plochy mezi nimi. Pátek byl ale beznadějně ztracen. Lilo neustále a všude. Tak jsme zvolili muslimský postup a udělali si volný pátek.
Tak volný úplně nebyl. Vyrazili jsme do muzea v Alba Iulii, sešli se opět s Horiou Ciugudeanem a také s ředitelem muzea. Domluvili jsme si obstarání detailnějších podkladových map pro oblast našeho výzkumu a kolegu Kristiána, který se s námi vypraví na vzdálené místo, kde Horia před lety zahlédl mohyly, ale od té doby zde nikdo nezkoumal. Snad budeme mít štěstí. Tento výšlap plánujeme na čtvrtek.
V Muzeu jsme zjistili, že hora Piatra Craivii, které pro její špičatost přezdíváme Matterhorn, byla v době Dáků a Římské říše pevností, jakýmsi orlím hnízdem a refugiem. Nikoliv však bezvýznamným, protože toto sídlo zahrnul do své mapy i starověký kartograf Claudius Ptolemaios v Alexandrii, tehdy se nazývala Apoulon.
Prohlédli jsme si také obnovenou expozici v Albě, ale také putovní výstavu o dávném zlatu a stříbře v Rumunsku. Výstava je velká, pokrývá období od eneolitu až do raného středověku. Vyšel k ní také rozsáhlý a výpravný katalog, který je ale jen v rumunské jazykové mutaci. Pak jsme ještě navštívili zastřešenou prezentaci vykopávek římského domu s hypocaustem (ústředním topením v podlaze a stěnách). A vyrazili zpět do Aiudu, abychom stihli našeho přítele básníka Tamasze ještě ve sklepě a dokoupili zásobu tramínu. Část sklepa měl zalitou vodou, protože prší vydatně a už několik dní.
Sobota i neděle byly proměnlivé, ale dalo se celkem dobře pracovat a v sobotu jsme užili i trochu slunce. Vše začalo pěkně vysychat, ale nyní, v neděli večer už zase prší.
Dnes jsme si ozvláštnili oběd, koupili jsme si uzené vepřové koleno a to jsme nedaleko mohyl na ohništi po kusech na klacku opekli. Představovali jsme si zádušní hostiny, které jistě předkové v eneolitu na pohřebištích pořádali. Jen to pivo nám kopcích chybělo.
Jinak se stravujeme velmi slušně. V hotelu nám večer levně prodávají polední menu. Je to polévka a hlavní chod, není sice na výběr, ale po celém dni na kopcích si vždy pochutnáme. Snídaně si objednáváme podle jídelního lístku. Většinou je to omeleta, smažená vejce, šunka nebo dokonce smažený kaškaval a vrcholné číslo je mamaliga (kukuřičná kaše) s brynzou a zakysanou smetanou (rumunsky smantanou).
Jak vypadaly livezilské mohyly v této oblasti, naznačuje instruktivní mini model v expozici muzea v Albě. Pod tenkou vrstvou drnu je 20-30 cm (nebo i více) silná vrstva vápencových kamenů a pod nimi vrstva hlinitá, v níž na původním povrchu (snad i s původním drnem, nebo ornicí) spočívaly kostrové pohřby několika jedinců, většinou s keramickou výbavou. Právě otázku založení mohyl a na co byli zemřelí ukládáni, je jednou z výzev, kterou bychom příští rok chtěli odkryvem řešit. Pomoc už nám po skypu nabídla naše kolegyně sedimentoložka/geoložka Lenka Lisá z Geologického ústavu AVČR v Praze.
Jdeme vypít nějaké pivo (víno až zítra od Tamasze) a pálit oběti, aby zítra nepršelo.











Počasí nás teď trochu pozlobilo. Ve čtvrtek jsme pro souvislý déšť vyrazili až odpoledne, když trochu ustal. V mrholení jsme pak zaměřili několik mohyl a plochy mezi nimi. Pátek byl ale beznadějně ztracen. Lilo neustále a všude. Tak jsme zvolili muslimský postup a udělali si volný pátek.
Tak volný úplně nebyl. Vyrazili jsme do muzea v Alba Iulii, sešli se opět s Horiou Ciugudeanem a také s ředitelem muzea. Domluvili jsme si obstarání detailnějších podkladových map pro oblast našeho výzkumu a kolegu Kristiána, který se s námi vypraví na vzdálené místo, kde Horia před lety zahlédl mohyly, ale od té doby zde nikdo nezkoumal. Snad budeme mít štěstí. Tento výšlap plánujeme na čtvrtek.
V Muzeu jsme zjistili, že hora Piatra Craivii, které pro její špičatost přezdíváme Matterhorn, byla v době Dáků a Římské říše pevností, jakýmsi orlím hnízdem a refugiem. Nikoliv však bezvýznamným, protože toto sídlo zahrnul do své mapy i starověký kartograf Claudius Ptolemaios v Alexandrii, tehdy se nazývala Apoulon.
Prohlédli jsme si také obnovenou expozici v Albě, ale také putovní výstavu o dávném zlatu a stříbře v Rumunsku. Výstava je velká, pokrývá období od eneolitu až do raného středověku. Vyšel k ní také rozsáhlý a výpravný katalog, který je ale jen v rumunské jazykové mutaci. Pak jsme ještě navštívili zastřešenou prezentaci vykopávek římského domu s hypocaustem (ústředním topením v podlaze a stěnách). A vyrazili zpět do Aiudu, abychom stihli našeho přítele básníka Tamasze ještě ve sklepě a dokoupili zásobu tramínu. Část sklepa měl zalitou vodou, protože prší vydatně a už několik dní.
Sobota i neděle byly proměnlivé, ale dalo se celkem dobře pracovat a v sobotu jsme užili i trochu slunce. Vše začalo pěkně vysychat, ale nyní, v neděli večer už zase prší.
Dnes jsme si ozvláštnili oběd, koupili jsme si uzené vepřové koleno a to jsme nedaleko mohyl na ohništi po kusech na klacku opekli. Představovali jsme si zádušní hostiny, které jistě předkové v eneolitu na pohřebištích pořádali. Jen to pivo nám kopcích chybělo.
Jinak se stravujeme velmi slušně. V hotelu nám večer levně prodávají polední menu. Je to polévka a hlavní chod, není sice na výběr, ale po celém dni na kopcích si vždy pochutnáme. Snídaně si objednáváme podle jídelního lístku. Většinou je to omeleta, smažená vejce, šunka nebo dokonce smažený kaškaval a vrcholné číslo je mamaliga (kukuřičná kaše) s brynzou a zakysanou smetanou (rumunsky smantanou).
Jak vypadaly livezilské mohyly v této oblasti, naznačuje instruktivní mini model v expozici muzea v Albě. Pod tenkou vrstvou drnu je 20-30 cm (nebo i více) silná vrstva vápencových kamenů a pod nimi vrstva hlinitá, v níž na původním povrchu (snad i s původním drnem, nebo ornicí) spočívaly kostrové pohřby několika jedinců, většinou s keramickou výbavou. Právě otázku založení mohyl a na co byli zemřelí ukládáni, je jednou z výzev, kterou bychom příští rok chtěli odkryvem řešit. Pomoc už nám po skypu nabídla naše kolegyně sedimentoložka/geoložka Lenka Lisá z Geologického ústavu AVČR v Praze.
Jdeme vypít nějaké pivo (víno až zítra od Tamasze) a pálit oběti, aby zítra nepršelo.

Piatra Craivii - dácký Apoulon (foto: Andrei Iancu)

Askos kultury Coţofeni ze sbírek muzea v Alba Iulia

Horia Ciugudean

Výstava o rumunském pravěkém zlatě a stříbře

Dácké zlato

Ampoiţa - model mohyly kultury Livezile (cca 2500 před Kristem) s keramickými nálezy

"Naše" největší livezilská mohyla v Telně

Takhle to pečeme…

…a takhle to jíme

Mamaliga - prima snídaně

Společná snídaně v hotelu Viktoria Aiud.