Po delší době se čtenářům hlásím s čistě archeologickým tématem.

Na konci prvního covidového roku 2020 jsme společně s Petrem Krištufem (ZČU v Plzni) a s Michalem Hejcmanem z České zemědělské univerzity, získali tříletý grant Grantové agentury České republiky právě na výzkum eneolitických dlouhých mohyl a rekonstrukci rituální krajiny pod Řípem. Jak vyplývá ze složení týmu, projekt jsme pojali široce interdisciplinárně. Archeologické otázky jsou řešeny nejen tomuto oboru vlastními metodami, ale také postupy geofyzikálními, geochemickými a ekologickými.

Jaro jsme věnovali průzkumu a výběru vhodných lokalit na základě dřívější letecké prospekce Martina Gojdy. V souladu se současným trendem jsme nejprve využili dostupné metody nedestruktivního průzkumu. Geofyzikální prospekci (Roman Křivánek, viz obr. 2). V březnu a dubnu probíhala sondáž vybraných mohyl pedologickými vrty a jejich vyhodnocení z hlediska chemického signálu mohylových konstrukcí a zjištění stratigrafické situace jednotlivých pohřebních památníků. Tyto výjezdy byly zvláště dobrodružné v době zákazu přejezdů mezi okresy.

Dlouhé mohyly časného (4300-3900 př. Kr.) a staršího (3900-3500 př. Kr.) eneolitu (pozdní doby kamenné) byly až do posledních dvou dekád v Čechách prakticky neznámé. Výjimkou jsou dvě dlouhé mohylové stavby zjištěné již v 70. létech výzkumem Ivany Pleinerové v Březně u Loun. Změnu přinesly až systematické letecké průzkumy, které u nás započaly až po pádu Železné opony. Nikdo ale dosud nevěděl, jak jsou mohyly přesně staré. Většina našich chronologických interpretací byla založena na srovnání se stojícími mohylami v severozápadní Evropě. To byl právě důvod, proč jsme se nemohli spokojit s nedestruktivními metodami, které nám neumožňovaly mohylu přesně datovat a objasnit její konstrukční a funkční vývoj.

Na základě výsledků nedestruktivních průzkumů jsme si na první výzkum vybrali mohylu v Dušníkách (okr. Litoměřice). Už když jsme lokalitu v Dušníkách poprvé navštívili, užasli jsme. V oraném poli se dodnes viditelně rýsuje mohylový násep o délce 86 metrů a šířkou 26 respektive 16 metrů. Mohyla je vymezena trapézovým příkopem, který svým půdorysem vychází z podoby pozdně neolitických domů.

Na počátku srpna, po sklizni jsme se pustili do práce. Vzhledem k obrovské kubatuře mohylového náspu jsme přistoupili ke strojové skrývce ornice. Pak ale musela nastoupit ruční práce na krumpáč, lopatu a kolečko. Otevřeli jsme celkem čtyři sondy, dvě napříč příkopem na obou stranách a mohylovým pláštěm, jednu na jihovýchodní nároží příkopu a poslední v prostoru širší čelní stěny, v místech, kde jsme předpokládali místo svatyně a obětin.

Se studenty archeologie na ZČU v Plzni a České zemědělské univerzity jsme se společně nastěhovali do archeologické základy FF-UK v Mělníce (díky kolegové!). Odtud každý den vyjíždíme na výzkum v Dušníkách nedaleko Roudnice nad Labem.
Výzkum se již přehoupnul do své druhé poloviny a my můžeme s uspokojením říci, že jsme základní otázky datace, konstrukce a funkčního vývoje vyřešili. Je před námi ale ještě spousta práce.

O dosavadních výsledcích se čtenáři mohou dovědět ze zpravodajství České televize https://ct24.ceskatelevize.cz/3357300-archeologove-objevili-u-ripu-jednu-z-nejstarsich-mohyl-v-evrope-je-mimoradne-zachovala a z příštího blogu, kde budu vyprávět o našich nejnovějších objevech a také o tom, jak na expedici žijeme.

1 Mytická hora Říp v pohledu Jiřího Jirouška.


2 Půdorys mohyly v Dušníkách, zaznamenaný z letadla v porostových příznacích v ozimné pšenici.


3 Půdorys mohyly v Dušníkách v geofyzikální prospekci Romana Křivánka


4 Pohled na naši sondáž v Dušníkách z dronu Martina Mikesky