Lapálie pana Drobila není v žádném případě nárazem na dno neslušnosti. Ukázala pouze, že vydírání a otevřená korupce se ve vrchních patrech české politiky staly normou. Dlouhá léta budovaný systém souručenství dvou tváří jedné korupční subkultury, převlečené za velmi nestandardní politické strany ODS a ČSSD, však vynucenou rezignací pana Drobila jenom drobně zakopl.

V konečném součtu je dokonce možné, že díky tomuto incidentu tento zkorumpovaný systém ironicky posílí a dovede Českou republiku proti vůli voličů až k nejzkorumpovanějšímu myslitelnému „řešení“ – velké koalici přistižených. A ani to ještě, zřejmě, nebude dno.

Petr Nečas jako reformátor ODS selhal. O tom už nemůže být sporu. Jeho další oslabování uvnitř strany, ale především uvnitř vládní koalice, je nezastavitelné. Pokud by chtěl zůstat věrný prosazování programu reformní vlády, postaví se proti němu nejvlivnější část jeho vlastní strany ve strachu ze ztráty pozic, příjmů a vlivu. Nejde už o program, ale o přežití a podíl na moci. I uvnitř vládní koalice může po prohře s pražskými kmotry a aféře Drobil už jenom prohrávat nebo statovat. Pokud bude chtít vyhovět volání svojí „strany“ zůstat u moci za každou cenu, otevírá se mu už jenom jedna cesta.

V dohodě s prezidentem vyprovokovat ústavní puč, rozbít s pomocí ČSSD a komunistů koalici, a Václavu Klausovi přinést novou vládní většinu ve stávající Poslanecké sněmovně. S tichou podporou komunistů by to vyšlo i na těsnou ústavní většinu. A hned by byl „klid na práci...“ Všechno bude „legální“ a protestovat budou jenom notoričtí „kverulanti a pravdoláskaři“. A stejně jako v Praze – obě strany budou tvrdit, že do nového vládního programu prosadily devadesát procent svých témat.

Komedie pražské koalice dostane rázem smysl. Už nyní je jasné, že primátor Bohuslav Svoboda lhal o důvodech, proč den předtím ve spojení ODS a ČSSD nepřipustil ani diskuzi o zrušení tendru na rekonstrukci Ústřední čistírny odpadních vod v Praze. Zrušení tendru by mohlo připravit ODS o půl miliardy černých příjmů. Jenom pár hodin po jím řízené ostudné frašce zablokování jednání zastupitelstva ho ze lži usvědčil packal pan Drobil, se kterým se, podle vlastních slov, v posledních týdnech opakovaně scházel a radil. A pokud je ještě někdo, kdo by připustil, že ČSSD by si ve stejné zakázce „nelízla“ do stejné hloubky veřejných rozpočtů, měl by si zatleskat na čelo. Jenomže o to více teď chlapci budou držet pospolu. Mají strach. Pan Michálek, který se nebál proti korupci vystoupit, nemusí být posledním odvážným,,, Mimochodem, měl by dostat vyznamenání, ne vyhazov.

Bohuslav Svoboda určitě chtěl být „nadějí na změnu“ a „čerstvým vánkem“. Stačilo pár týdnů, a je z něj posluha hrubé korupce. Jinak by se nebál diskuze a nebál by se nechat pracovat kontrolní výbor zastupitelstva pod vedením opozice. Jednou už tady něco takového bylo. Zasedání ÚV KSČ v prosinci 1967 bylo přerušeno, „aby si soudružky mohly napéct vánočky“, policie také nikoho nepouštěla k budově ÚV, a hlavní byl „klid na práci“.

Kdyby se Svoboda nebál, nemohl by dopustit například to, že po odvolání ředitele odboru informatiky Kočího jmenoval ředitel magistrátu pan Trnka na jeho místo „dočasný“ triumvirát, ve kterém jsou dva externí (!) poradci skutečné šedé eminence ještě z dob vytváření nepřehledného systému smluv kolem Opencard, ředitele Václava Krause. Jeden z nich dodnes řídí vůbec nejdražší běžící pražský projekt – vytvoření jednotného informačního systému.