Vídeňský soud rozhodl na základě českého práva a Newyorské úmluvy o vzájemné vykonatelnosti rozhodčích nálezů, která je od roku 1958 jeho součástí, o tom, že společnost Diag Human po šestnácti letech vyhrála arbitráž proti českému státu. Prozkoumal relevantní část písemných podání obou stran z posledních více než dvou let, posoudil jejich argumenty, a nakonec uznal právní moc a vykonatelnost Konečného rozhodčího nálezu ze srpna 2008. Učinil tak, budiž zopakováno, s použitím českého práva a příslušných ustanovení Newyorské úmluvy. Na tomto základě rozhodl i o exekuci zatím jenom tří uměleckých děl ve vlastnictví České republiky, vystavených ve Vídni. Států, které podepsaly Newyorskou úmluvu, je přes sto čtyřicet...

Je to průlomový rozsudek, a dá se očekávat, že budou následovat další rozsudky a exekuce i v jiných zemích. Zástupci státu jsou najednou na rozpacích. Něco jim uniklo. Arogantní svalnaté řeči lidí, kteří si před lety zprivatizovali vedení sporu s Diag Human na straně státu, jejich podvodné manipulace s podvodnými rozhodci a ministerskými stanovisky, už najednou nebudou nic platné. Hřiště je narovnáno, a od této chvíle na něm budou rozhodovat soudci neúplatní a nestranní. Je fackou českému státu, společnosti a justici, že to nemohli být čeští soudci. Zbývá se jen modlit a ptát se, zda tato symbolická facka přišla včas.

V srpnu 2008 Konečný rozhodčí nález rozhodl o všech zbývajících otázkách arbitráže, včetně výše odškodnění. Obě strany si už v roce 1996 dohodly možnost nechat i tento nález přezkoumat. Jenomže za stát podepsali žádost o přezkum lidé, kteří k tomu neměli právo – ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Miloslav Vaněk. Na jejich omluvu budiž alespoň řečeno, že už tehdy vedení sporu na straně státu řídil výhradně Julínkův náměstek Marek Šnajdr. Takže ta žádost je neplatná. Není to prkotina, jak se jednou vyjádřil právní poradce ministerstva zdravotnictví Tomáš Sokol, který dnes raději České televizi tvrdil, že „u toho nebyl“. Je to stejné, jako kdyby vás chtěl sezdávat velitel Hradní stráže, nebo rozvádět šéf České filharmonie. Nebo, kdyby o státním rozpočtu rozhodoval ředitel Českých drah. Klaus nemůže moderovat talkshow, a Jan Kraus nemůže podepisovat mezinárodní smlouvy a zákony. Komunistický prezident Antonín Novotný, když osobně (protiprávně) zatýkal ministra vnitra Rudolfa Baráka, se alespoň zeptal, jestli to udělat může....

„Bylo to naopak tak důležité, že návrh podepsal přímo generální ředitel úřadu a ministr zdravotnictví,“ řekl ještě před několika dny novinářům Ekonomu ředitel právního odboru ministerstva zdravotnictví David Kotris. Rakouský soud je opačného názoru. A to váží víc, než mluva pana Kotrise. Zdržování a podvodné pokusy vyrobit alibi a zakrýt skutečný stav věci už stály Českou republiku přes miliardu zanedbaných úroků navíc.

Vláda teď projde panickou fází, na jejímž konci, za mořem zbytečných výmluv, přijde den, kdy bude muset zodpovědět otázku „kdo za to může“. Mluvíme o trestně právní zodpovědnosti vysokých kmotrů ODS, a můžeme si vsadit, že příliš mnoho vůle k ukázání prstem na Tomáše Julínka, Marka Šnajdra a Mirka Topolánka v našem Nikdozanicnemůžestánu nebude. A to nemluvím o kmotrech ČSSD, kteří nesou svůj díl letité viny za korupci a více než osmdesátinásobný nárůst hodnoty sporu za šestnáct let zdržování. Tak snad jen policie a státní zastupitelství, které mají ze zákona povinnost takové věci vyšetřovat „padni komu padni“, se tentokrát pochlapí. A snad jim to tentokrát úřad pana Rampuly nezakáže, jako vloni na podzim.

Pokud by deset miliard pro Diag Human měla být cena za to, že se Česká republika vydá cestou ke skutečně právnímu státu, kde stát může dělat jenom to, co mu dovoluje zákon a nic jiného, vyjdeme z toho ještě levně. Kdyby politici uznali, že zákon platí i pro ně. Kdyby novináři konečně začali dělat svoji práci. Kdybychom usvědčili právě tady onu pověstnou první velkou rybu, mohli bychom si vzít ponaučení a narovnat záda. Pokud. Zatím se spíše musíme obávat, že ani těchto deset miliard nikomu chybět nebude, nikdo za nic nemůže, nic se vlastně nestalo a půjde se dál... V nejbližším okruhu poradců premiéra Petra Nečase je Tomáš Julínek i Marek Šnajdr. A v ČSSD to není o nic lepší.