Chtělo by se pogratulovat českému velvyslanci ve Vídni Janu Koukalovi za husarský kousek, kterým, podle jeho vlastních slov, v rozmezí jediného možného dne a za dramatických okolností, dokázal navrátit tři exekucí zadržená umělecká díla z vídeňské galerie Belvedere do České republiky. Pan velvyslanec potom osobně oznámil toto vítězství z hraničního přechodu v Mikulově v přímém televizním přenosu ČT kolem půl jedenácté večer. Klobouk dolů, byla to hezká show.

Jenomže nic víc než show to nebylo. Sama galerie Belvedere oznámila fakt, že se věci převezou do České republiky, v tiskovém prohlášení už v 17,58, jak si může každý ověřit na jejich webové stránce. Rakouská agentura APA dokonce o tři minuty dříve. Žádné tajné manévry a dramatické shánění klíčů od galerie po jednadvacáté hodině nebyly nutné. Obě strany sporu totiž už od pátku věděly, že rakouský zákon pro tento velmi specifický případ nepamatuje na možnost, že dlužník uteče se zajištěným majetkem ještě předtím, než soud s konečnou platností rozhodne. Rakouský právní zástupce Diagu se, samozřejmě, mohl pokusit zablokovat „tajný odvoz“ žádostí k soudu o vydání předběžného opatření – jenomže to nestálo za to. Ve sporu totiž nikdy nešlo o dva obrazy a jednu plastiku celkem za dvacet čtyři milionů korun. Z pohledu Diag Human jde o jedinou věc - o soudní potvrzení právní moci a vykonatelnosti více než desetimiliardové pohledávky, kterou uplatňuje proti České republice. A o tom se nyní v Rakousku rozhodovat bude – to i dnes potvrdil vídeňský odvolací soud.

Odvolací soud ve Vídni skutečně dospěl k názoru, že umělecká díla mají imunitu a jsou tedy z exekučního řízení, probíhajícího podle zvláštní mezinárodní úmluvy, vyňata. Odůvodnil však svoje rozhodnutí, které už od pátku visí na webové stránce Diag Human www.diaghuman.se, pozoruhodným způsobem – záležitost je příliš složitá, v Rakousku neexistuje použitelný judikát nebo podobný případ, a proto bude nejlepší, aby o věci rozhodl Nejvyšší soud – ale v normálním odvolacím řízení. Tedy ne formou mimořádného opravného prostředku dovolání, ale normálním odvoláním. Diag Human, jakkoliv nesouhlasí s vyhlášením imunity uměleckých děl, rozhodnutí vídeňského soudu uvítal – právě proto, že o podstatě sporu nyní bude rozhodovat nejvyšší a nejrespektovanější rakouská soudní instance. A po ní i soudní instance v dalších zatím čtyřech zemích.

Nervozita zástupců státu je pochopitelná. Pokud stát při v zahraničí prohraje, bude muset někdo nést i trestněprávní zodpovědnost za miliardové škody z čistě politicky a korupčně motivovaného zdržování sporu. Jde o politiky – a ti se proto brání po svém. Vrchní státní zastupitelství nutí policii znovuotevřít odložené zcela nesmyslné trestní řízení,a průběžně, jak přichází o argumenty, pružně mění obsah prověřovaného podezření. Dopředu ale ví, že toto řízení „bude trvat velmi dlouho“. Už to není „závažný zločin proti státu“, jak nedávno oznámila mluvčí Vrchního státního zastupitelství. Už to není ani podvod vůči soudu či státu, jak se tvrdilo později. Současná verze „prověřuje“, zda advokát, nebo někdo jiný, nepodplatil nebo nezastrašil profesora Růžičku. A když ani to nebude stačit, najde se cokoliv jiného. V rozporu se zákonem se policie a VSZ pokouší vyslýchat advokáta Jana Kalvodu, a když ten protestuje u Nejvyššího státního zastupitelství, dostane se mu odpovědi, ve které nesedí snad ani jeden paragraf odůvodnění. Profesor Květoslav Růžička je policií zastrašován, přesto, že policie i státní zastupitelství už několik měsíců znají všechny okolnosti vzniku jeho odborného stanoviska, ze kterého zástupci státu, opět v rozporu se zákonem, vyrobili téměř vlastizradu. A aby bláznivinám nebylo konce, od neděle některé policejní zdroje a „novináři“ roznášejí úvahy o tom, zda za peníze Jana Kalvody někdo profesora Růžičku neunesl.

Postavit se státu není legrace. I když máte právo (zde čtyři shodné rozhodčí výroky) na své straně. Protože stát, nebo přesněji lidé, kteří jednají jeho jménem, se považují za neomylné a nedotknutelné. A tak se může i zastrašovat, používat jakékoliv i protiprávní mocenské excesy a, především, musí se lhát. O Vídni, stejně jako celé kauze. Pan velvyslanec Koukal vyrobil akční show, přestože ví, že umělecká díla mohla odjet domů první den po vyhlášení exekuce, pokud by český stát složil kauci nebo začal jednat s Diag Human. Koneckonců, od té doby Diag Human nabídl vládě celkem třikrát, že vyjme všechna umělecká díla a hudební nástroje z exekucí po celém světě. Ale to by se nedaly utrácet milióny, nesbíraly by se politické body za silná prohlášení, ředitel Národní galerie by nemohl vyhrožovat vyhazovem svým podřízeným, kdyby snad chtěli s Diagem jednat. Pro ministerstvo a ředitele Národní galerie je, samozřejmě, výhodnější zakázat mezinárodní výměnu a svalovat vinu za mezinárodní ostudu na „nepřítele státu“. A kdyby se nelhalo, nedala by se vycucat z prstu ani ona včerejší „akční show“.

Autor je členem mezinárodního právního týmu Diag Human