Rozhodnutí anonymní soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 o zproštění Martina Knetiga obvinění z nepřímé korupce je drzostí nejhrubšího kalibru.

Připomeňme, že Martin Knetig byl tajemným poradcem ex-ministra životního prostředí Pavla Drobila. Dva svědci – tehdejší šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek, který si jeho korupcí více než zavánějící výroky dokonce nahrál, a zatím anonymní bankovní úředník, shodně potvrdili, že pan Knetig požadoval úplatek v souvislosti s připravovaným rozhodnutím u převedení volných stamiliónů SFŽP do jiné banky. Peníze měly, podle nahrávky, jít ODS a na financování další politické kariéry Pavla Drobila.

Soudkyně zprostila pana Knetiga obvinění necelý týden po tom, co jí státní zastupitelství doručilo obžalobu. Pokud si myslíte, že jde o světový rekord v rychlosti rozhodování českých soudců, nejste daleko od pravdy. Asi neměla jinou práci, a tak se stačila seznámit se spisem, udělat si právní názor a sepsat písemné vyhotovení rozhodnutí, které bylo už v pondělí doručeno účastníkům řízení. Stačily jí k tomu tedy tři pracovní dny. V České republice, kde spory trvají v průměru několik let, jde o unikát. To, co z celé věci ovšem dělá právní oplzlost je fakt, že paní soudkyně rozhodla bez projednání věci – tedy předtím, než mohla slyšet argumenty obou stran. A kromě toho také naprosto vyloučila, aby se novináři, a tím i veřejnost, o důkazech proti panu K. a o politickém pozadí celé věci, cokoliv dozvěděli. Pokud se státní zastupitelství z jakéhokoliv důvodu do středy neodvolá, bude pan Knetig navždy z problémů venku. Tak se uvidí. Sekretářka může zapomenout donést dopis na poštu, státní zástupce onemocní, nebo se zlomí klíč v zámku.... Stanislavu Mečlovi, dosazenému pouhý jeden den předtím do funkce faktického protektora nad zpolitizovaným a politické moci vždy úslužným Vrchním státním zastupitelstvím v Praze se nemohlo dostat tvrdšího varování.

Pod povrchem pěny českého politikaření bez hodnot probíhá tichá nenávistná válka. Její výsledek je na vážkách, ale zcela nepochybně se v ní už dnes a právě teď rozhoduje o tom, zda Česká republika ještě vůbec dostane šanci a čas dozrát v demokratický právní stát, anebo zda převládnou mafiózní souručenství, zneužívající politickou moc k zajištění výhod pro vyvolené – na úkor bezprávného plebsu. Ve jménu moci dnešního dne je zákon, odvěká forma zajištění dlouhodobé bezpečnosti většiny a její kontinuity, ohýbán a ponižován. Samozřejmě, že vše, i ten nejnesmyslnější postup této soudkyně, lze vysvětlit zákonem. I státní zastupitelství, které trestní šetření policie dvakrát zastavilo, než zasáhlo Nejvyšší státní zastupitelství, zcela určitě umělo vše vysvětlit "podle zákona". Nejde však o nic jiného, než o ponížení spravedlnosti. Autor se v nedávném blogu odvážil zeptat, zda bývalý ředitel ČEZ Martin Roman skončí za mřížemi. Pan Knetig je proti panu Romanovi hodně malá ryběnka. Další důkazy o beztrestnosti české politické korupce asi nejsou potřeba.

Ostatně, i Václav Péročmajz První den před Štědrým dnem roku 2010 označil Libora Michálka za „lumpa a darebáka“, a jeho fámulus Hájek ještě za „Jehovistu“...

Ministr spravedlnosti Pospíšil a premiér Nečas si teď musejí vybrat. Buď se otočí na druhou stranu a s mumláním žvástů o nezávislosti justice věc nechají být. Nebo narovnají páteř a bouchnou do stolu. Kostky jsou vrženy...