Pokus o ústavní puč (zatím) neprošel
Osmého února Senát odmítl schválit Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu. O pouhý den později došlo ke vzpouře vedení Městského státního zastupitelství v Praze proti prověrce třiceti čtyř odložených či k odložení směřujících a povýtce korupčních kauz nadřízeným Vrchním státním zastupitelstvím. Teď už veřejná rebelie přítelkyně Renaty Vesecké Jany Hercegové proti Stanislavu Mečlovi a jeho snaze rozkrýt korupční vazby v systému pražské veřejné žaloby by v normálním státě – stejně jako podle českého zákona – musela být řešena okamžitým odvoláním všech osmi rebelů, kteří namísto zákonného postupu obrácení se na Nejvyšší státní zastupitelství obvolávali poslance a novináře. Tady se nestalo nic.
A hned následujícího dne oznámil Radek John, že jako předseda sněmovního bezpečnostního výboru svolává mimořádné zasedání bezpečnostního výboru „k tématu prověrky mimořádného dohledu Vrchního státního zastupitelství na Městském státním zastupitelství v Praze“. Poslanci, přesně v duchu bolševických pouček o "vedoucí síle" a třídním pojetí práva, chtějí „prověřovat“ státní zastupitelství? Ústava – nic? Zákony – taky nic? Devět dní po senátním vetu pak Sváčkův Městský soud fakticky s okamžitou platností zablokoval postup onoho „mimořádného dohledu“, neboť navrátil k moci bývalé vedení Vrchního státního zastupitelství v Praze. V úterý 21.února má ještě pro jistotu dojít k pokusu o odstranění nebo alespoň oslabení ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který s nedostatečným důrazem, váhavě, ale přesto hájil potřebu reformy státního zastupitelství i proti premiéru Nečasovi. A aby se Senát napříště netvářil tak nezávisle, Patové a Mati všech stran „najednou“ začali nadhazovat potřebu jeho zrušení či přeměny na jakousi komoru regionů. A prezident prý raději doktora Sváčka Senátu na toho ústavního soudce navrhne znovu...
Jsme svědky trapného a upoceného, ale přesto nebezpečného pokusu o ústavní puč. Jako by neexistovalo dost důkazů o propojení korupčních vazeb i do struktury státního zastupitelství a soudnictví. Lze jenom doufat, že jediným důvodem, proč Radek John, a i jindy racionální Karolina Peake, podporují partičky, které v minulých letech zablokovaly vyšetřování desítek závažných korupčních kauz, je jejich sebevražedná přítulnost k Václavu Klausovi, jehož vlastní příchylnost k systematické korupci sami kdysi tolik kritizovali. Nebo nečetli Výroční zprávu BIS za rok 2010 a nevidí nebezpečnost posilování vlivových mafií, propojovaných vzájemnými službami VIP „rychlostudentů“ z plzeňských práv, Metropolitní univerzity a řady dalších pokleslých „vysokých“ škol? Nebo nerozumějí důvodům, proč ODS tak vehementně brání tomu, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl, tak jako podobné kontrolní instituce prakticky ve všech státech Evropské unie, provádět kontroly i v podnicích se státní majetkovou účastí? Opravdu chtějí bojovat proti korupci?
Jan Sváček považoval svoje jmenování soudcem Ústavního soudu České republiky za hotovou věc, a to i přesto, že reputace jím řízeného Městského soudu v Praze není valná. Vedle respektovaných soudců má dodnes i ty, pro které je právo stále jenom cestou k prosazování zájmů mocenských skupin. Za rozsudky právě z této dílny by se nemusel stydět ani prvohlavový ansámbl (První hlava – tehdy zločiny proti státu a socialistické soustavě), který tam seděl v sedmdesátých či osmdesátých letech. Ukázalo se však, že příliš okatá snaha prezidenta zlomit nezávislost Ústavního soudu najmenováním tří „politicky uvažujících“ a politice poslušných soudců jeho kandidáta protentokrát spíše poškodila. Namísto prestižní funkce přišlo ponížení. Jan Sváček se za ně nyní (a potvrzují to i hlasy jeho kolegů z Městského soudu) pomstil až neinteligentně krutě, primitivně, všem – a v nejhorší možné době. Asi žádné písemné odůvodnění soudního rozhodnutí za poslední léta nebylo a není očekáváno s takovým napětím, jako právě toto. Je totiž málo tak dokonale profesně zprofanovaných státních zástupců, jako jsou Vlastimil Rampula a Libor Grygárek, kterým toto rozhodnutí může navrátit moc ovlivňovat klíčové kauzy a zametat stopy. Jsou prototypem všech odborně nepříliš schopných, ale o to více k jakékoliv politické moci přítulných právnických posluhovačů.
Pokud se má v této zemi ještě v budoucnosti mluvit o demokracii bez úsměšku, mělo by se zveřejněné písemné odůvodnění stanoviska Městského soudu v Praze stát „casus belli“, tedy důvodem zásadního politického střetu, o reformu státního zastupitelství a justice, stejně jako o jejich osvobození od politických vazeb. Potřebujete vyjmenovat alespoň několik důvodů? Tady jsou:
Privatizace Mostecké uhelné společnosti, privatizace Škody Plzeň, ČEZ – a jejich propojení s financováním politických stran. Aféry Pandur a Gripen, Promopro, kauza Drobil – a řeči o tom, že nebyly korupční a neměli nic společného s politikou. Dopravní podnik Praha, tunel Blanka, ústřední čistírna odpadních vod v Praze, nevýhodné smlouvy na právní a mediální služby, Opencard – a skvělou schopnost politiků a novinářů rychle zapomínat, takže nikdo nepřipomene primátoru Svobodovi, že nese zodpovědnost třeba i za to, že přesně ten člověk, který jako jediný měl odvahu na začátku vyšetřování Opencard spolupracovat s policií, a poskytnout jí stovky usvědčujících dokumentů, byl vyhozen z práce na magistrátě a nakonec dokonce skončil mezi obviněnými pěšáky, zatímco ti, komu pod rukama zmizela téměř miliarda korun, jsou stále kamarády a mají vliv. O ministru Dobešovi snad jenom skvělý článek Janka Wagnera - http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/proc-nici-brusel-ministru-dobesovi-jeho-babovicky. A o stále trapnějším kmotru na Hradě a jeho směšném omlouvání milosti v případě stoprocentní veřejné korupce veřejného činitele se česká politická scéna neodvážila ani muknout.
Vlastně o nic moc nejde. Snad jenom o to, zda dovolíme těmto skřetům dál zneužívat institut demokracie a naši neochotu ji bránit.
P.S. abych nezapomněl, druhým prezidentovým kandidátem na soudce Ústavního soudu má být čtenářům tohoto blogu jistě známý státní zástupce Zdeněk Koudelka, usvědčený na dokumentech z korupce už v roce 2007, ale o to k pánům na Pražském hradě přítulnější...
A hned následujícího dne oznámil Radek John, že jako předseda sněmovního bezpečnostního výboru svolává mimořádné zasedání bezpečnostního výboru „k tématu prověrky mimořádného dohledu Vrchního státního zastupitelství na Městském státním zastupitelství v Praze“. Poslanci, přesně v duchu bolševických pouček o "vedoucí síle" a třídním pojetí práva, chtějí „prověřovat“ státní zastupitelství? Ústava – nic? Zákony – taky nic? Devět dní po senátním vetu pak Sváčkův Městský soud fakticky s okamžitou platností zablokoval postup onoho „mimořádného dohledu“, neboť navrátil k moci bývalé vedení Vrchního státního zastupitelství v Praze. V úterý 21.února má ještě pro jistotu dojít k pokusu o odstranění nebo alespoň oslabení ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který s nedostatečným důrazem, váhavě, ale přesto hájil potřebu reformy státního zastupitelství i proti premiéru Nečasovi. A aby se Senát napříště netvářil tak nezávisle, Patové a Mati všech stran „najednou“ začali nadhazovat potřebu jeho zrušení či přeměny na jakousi komoru regionů. A prezident prý raději doktora Sváčka Senátu na toho ústavního soudce navrhne znovu...
Jsme svědky trapného a upoceného, ale přesto nebezpečného pokusu o ústavní puč. Jako by neexistovalo dost důkazů o propojení korupčních vazeb i do struktury státního zastupitelství a soudnictví. Lze jenom doufat, že jediným důvodem, proč Radek John, a i jindy racionální Karolina Peake, podporují partičky, které v minulých letech zablokovaly vyšetřování desítek závažných korupčních kauz, je jejich sebevražedná přítulnost k Václavu Klausovi, jehož vlastní příchylnost k systematické korupci sami kdysi tolik kritizovali. Nebo nečetli Výroční zprávu BIS za rok 2010 a nevidí nebezpečnost posilování vlivových mafií, propojovaných vzájemnými službami VIP „rychlostudentů“ z plzeňských práv, Metropolitní univerzity a řady dalších pokleslých „vysokých“ škol? Nebo nerozumějí důvodům, proč ODS tak vehementně brání tomu, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl, tak jako podobné kontrolní instituce prakticky ve všech státech Evropské unie, provádět kontroly i v podnicích se státní majetkovou účastí? Opravdu chtějí bojovat proti korupci?
Jan Sváček považoval svoje jmenování soudcem Ústavního soudu České republiky za hotovou věc, a to i přesto, že reputace jím řízeného Městského soudu v Praze není valná. Vedle respektovaných soudců má dodnes i ty, pro které je právo stále jenom cestou k prosazování zájmů mocenských skupin. Za rozsudky právě z této dílny by se nemusel stydět ani prvohlavový ansámbl (První hlava – tehdy zločiny proti státu a socialistické soustavě), který tam seděl v sedmdesátých či osmdesátých letech. Ukázalo se však, že příliš okatá snaha prezidenta zlomit nezávislost Ústavního soudu najmenováním tří „politicky uvažujících“ a politice poslušných soudců jeho kandidáta protentokrát spíše poškodila. Namísto prestižní funkce přišlo ponížení. Jan Sváček se za ně nyní (a potvrzují to i hlasy jeho kolegů z Městského soudu) pomstil až neinteligentně krutě, primitivně, všem – a v nejhorší možné době. Asi žádné písemné odůvodnění soudního rozhodnutí za poslední léta nebylo a není očekáváno s takovým napětím, jako právě toto. Je totiž málo tak dokonale profesně zprofanovaných státních zástupců, jako jsou Vlastimil Rampula a Libor Grygárek, kterým toto rozhodnutí může navrátit moc ovlivňovat klíčové kauzy a zametat stopy. Jsou prototypem všech odborně nepříliš schopných, ale o to více k jakékoliv politické moci přítulných právnických posluhovačů.
Pokud se má v této zemi ještě v budoucnosti mluvit o demokracii bez úsměšku, mělo by se zveřejněné písemné odůvodnění stanoviska Městského soudu v Praze stát „casus belli“, tedy důvodem zásadního politického střetu, o reformu státního zastupitelství a justice, stejně jako o jejich osvobození od politických vazeb. Potřebujete vyjmenovat alespoň několik důvodů? Tady jsou:
Privatizace Mostecké uhelné společnosti, privatizace Škody Plzeň, ČEZ – a jejich propojení s financováním politických stran. Aféry Pandur a Gripen, Promopro, kauza Drobil – a řeči o tom, že nebyly korupční a neměli nic společného s politikou. Dopravní podnik Praha, tunel Blanka, ústřední čistírna odpadních vod v Praze, nevýhodné smlouvy na právní a mediální služby, Opencard – a skvělou schopnost politiků a novinářů rychle zapomínat, takže nikdo nepřipomene primátoru Svobodovi, že nese zodpovědnost třeba i za to, že přesně ten člověk, který jako jediný měl odvahu na začátku vyšetřování Opencard spolupracovat s policií, a poskytnout jí stovky usvědčujících dokumentů, byl vyhozen z práce na magistrátě a nakonec dokonce skončil mezi obviněnými pěšáky, zatímco ti, komu pod rukama zmizela téměř miliarda korun, jsou stále kamarády a mají vliv. O ministru Dobešovi snad jenom skvělý článek Janka Wagnera - http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/proc-nici-brusel-ministru-dobesovi-jeho-babovicky. A o stále trapnějším kmotru na Hradě a jeho směšném omlouvání milosti v případě stoprocentní veřejné korupce veřejného činitele se česká politická scéna neodvážila ani muknout.
Vlastně o nic moc nejde. Snad jenom o to, zda dovolíme těmto skřetům dál zneužívat institut demokracie a naši neochotu ji bránit.
P.S. abych nezapomněl, druhým prezidentovým kandidátem na soudce Ústavního soudu má být čtenářům tohoto blogu jistě známý státní zástupce Zdeněk Koudelka, usvědčený na dokumentech z korupce už v roce 2007, ale o to k pánům na Pražském hradě přítulnější...