Válka o prachy a vlast II.
Potvrdilo se, že Petr Nečas podlehl regionálním mafiím, ovládajícím ODS, už v srpnu 2011. Tehdy na vládě osobně, a s podporou Věcí veřejných, zabránil projednání a schválení návrhu novely zákona o státním zastupitelství. (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=14093) Kdyby ten zákon existoval, ke konfliktu na Vrchním státním zastupitelství v Praze by nikdy nedošlo. Mafiózním kmotrům a politice poslušní soudci či státní zástupci jsou totiž ochotni lhát a ohýbat právo, jen když jsou si jisti svojí nedotknutelností. Během roku od nástupu nového Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana se v policii, na soudech a státních zastupitelstvích začalo objevovat dost lidí, kteří věřili, že zákon bude konečně platit pro všechny stejně. Tuto jejich i naši naději Petr Nečas zničil.
V této dramatické chvíli je třeba hájit Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a, přes všechny jeho chyby, i ministra Jiřího Pospíšila. Pokud odejdou, nikdo jiný už se proti justiční mafii, rdousící tuto zemi, vystoupit neodváží. To, že se protentokrát nepodařilo odvolat pány Rampulu a Grygárka z pražského Vrchního státního zastupitelství, je velké vítězství politicko-podnikatelských korupčních skupin a posílení „justiční mafie“. Pokud se nepodaří zvrátit tento stav a v tomto zásadním střetu zvítězit, bude to znamenat porážku reformních a nezkorumpovaných státních zástupců, soudců a policistů v celé republice. Politické žvásty o „válce gangů“ (Radek John) nebo o „nemožnosti dělit státní zástupce na dobré a špatné“, neb „takhle justice nefunguje“ (Marek Benda) pouze ukazují na slepotu a nemravnost velké části české politické elity. Česká republika je totiž už dnes v Evropě synonymem korupce. Neuer Zürcher Zeitung, například, přinesl sedmnáctého února celostránkový materiál o české korupci, Mostecké uhelné a Pražském stavebním podniku, s nelaskavým titulkem „Samoobsluha jménem stát“. Našim politikům to nevadí.
Žvástající politika, tentokráte ústy Zbyňka Stanjury v pořadu ČT Otázky Václava Moravce, se ohání výroky „nezávislého soudu“, aby tím vyložila, proč se s tím „nedá nic dělat“. Jakoby české soudy byly v politicky citlivých kauzách někdy v posledních letech nestranné a profesionální. (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=14750)
Stačí analyzovat pětadvacetistránkové odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze, které vrátilo jednoho z největších škůdců zákonnosti,Stanislava Rampulu, do funkce Vrchního státního zástupce s odůvodněním, že „nebylo zjištěno porušení zákona“. Výtky, které proti němu vznesl ministr Pospíšil a NSZ Pavel Zeman, prý „nebyly dostatečně odůvodněné“. Dobrá, senát určitě využil jisté odfláknutosti práce protistrany, která údajně jen opsala seznam výtek, zaznamenaných v dohledech NSZ v minulosti. Soud však v posuzování obsahu šel tak viditelně na ruku Rampulovi, že někde je možné se domnívat, že šel i za hranu zákona. Ale jde přece o výrok „nezávislého soudu“.....
Tento soud však v odůvodnění, například, opakovaně zdůraznil, že nebyl porušen zákon, přesto, že namítáno bylo, že činností Dr.Rampuly „je zpochybněna důvěryhodnost státního zastupitelství“ – to je, prosím, formulace, ale také princip příslušného zákona. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Eva Pechová a soudkyně Alena Krýlová a Michaela Bejčková si ovšem, na rozdíl od naprosté většiny veřejnosti, a to i odborné, nemyslí, že by Stanislav Rampula nebyl příkladem důvěryhodnosti státního zastupitelství. Stačí se zeptat policistů protikorupčních útvarů, v kolika kauzách jim Vrchní státní zastupitelství za Rampuly zakázalo vyšetřovat korupci v blízkosti politiků. A neunikla informace o identitě rakouského tajného svědka v kauze Pandury právě z Rampulova úřadu?
Malý příklad z usnesení Městského soudu – telefonickým pokynem podřízené státní zástupkyni, aby se neodvolávala v kauze, spojené s IPB, Rampula podle soudu neporušil zákon. Problém je v tom, že pokyn dal bez znalosti spisu a bez odůvodnění, tedy svým zásahem mocensky demoralizoval svoji podřízenou. Soud pak s laskavostí dodal, že přece sama státní zástupkyně nakonec uznala, že se rozhodla sama... Čistý Jára Cimrman – „nakonec sám dobrovolně musel přiznat“...
Za hranou zákona je pak argument soudu v případě JAS Gripen (s.22 usnesení) Ministr Pospíšil doložil, že Nejvyšší státní zastupitelství Rampulovi uložilo, aby si ve Švédsku a Velké Británii vyžádal právní pomoc, spočívající ve „vyžádání aktuálních výstupů“ tamních vyšetřujících orgánů. Ten to neučinil, tedy nesplnil přímý příkaz, a tvrdil jen, že "nebyl zjištěn žádný poznatek o existenci důkazů, jejichž provedení by bylo nutno ve Švédsku vyžádat". Aktuální výstupy jsou souhrnný hodnotící materiál o stavu šetření - z něj by státní zástupce okamžitě zjistil, které konkrétní důkazy jsou v zahraničí k dispozici. Pan Rampula se ale v rozporu s příkazem, bez znalosti faktů a předem sám usnesl, že tam žádné důkazy nejsou a nebudou. Tak proč by o ně žádal, že. Městský soud mu to schválil – a zjevně nebyl nestranný.
Bitva pokračuje. Protiútok Rampuly je zjevně úzce koordinován – svědčí o tom vzpoura městských státních zástupců v Praze proti nařízené prověrce, stejně jako načasování rozhodnutí Městského soudu a předčasné zveřejnění výroku bez jeho odůvodnění a před jeho doručením. První činy po Rampulově návratu mluví samy a sebe – potvrzení zázračně rychle uzdraveného náměstka Libora Grygárka (vyhozeného na hodinu v roce 1996 ministrem za ovlivňování kauz ve prospěch ODS) do funkce. Označení kauzy Mostecké uhelné společnosti za „mediální humbuk, ve kterém nedošlo k porušení zákona“ – on už stihnul prostudovat poněkud novou důkazní situaci? Jeho poněkud slabomyslná tisková konference nad kamerovými záznamy z doby, kdy neměl na Vrchním státním zastupitelství žádné pravomoce, a tudíž ani podstatné informace, které by ho opravňovaly ke zveřejnění těchto údajů - to všechno jsou otevřeně podvratné a soustavu veřejné žaloby rozvracející kroky.
Petr Nečas před dvěma lety nezískal podporu kvůli svému upřímnému pohledu, ale díky slibům rozhodného boje proti korupci. Má asi poslední šanci ukázat, že ve válce o prachy a vlast dává přednost tomu druhému.
V této dramatické chvíli je třeba hájit Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a, přes všechny jeho chyby, i ministra Jiřího Pospíšila. Pokud odejdou, nikdo jiný už se proti justiční mafii, rdousící tuto zemi, vystoupit neodváží. To, že se protentokrát nepodařilo odvolat pány Rampulu a Grygárka z pražského Vrchního státního zastupitelství, je velké vítězství politicko-podnikatelských korupčních skupin a posílení „justiční mafie“. Pokud se nepodaří zvrátit tento stav a v tomto zásadním střetu zvítězit, bude to znamenat porážku reformních a nezkorumpovaných státních zástupců, soudců a policistů v celé republice. Politické žvásty o „válce gangů“ (Radek John) nebo o „nemožnosti dělit státní zástupce na dobré a špatné“, neb „takhle justice nefunguje“ (Marek Benda) pouze ukazují na slepotu a nemravnost velké části české politické elity. Česká republika je totiž už dnes v Evropě synonymem korupce. Neuer Zürcher Zeitung, například, přinesl sedmnáctého února celostránkový materiál o české korupci, Mostecké uhelné a Pražském stavebním podniku, s nelaskavým titulkem „Samoobsluha jménem stát“. Našim politikům to nevadí.
Žvástající politika, tentokráte ústy Zbyňka Stanjury v pořadu ČT Otázky Václava Moravce, se ohání výroky „nezávislého soudu“, aby tím vyložila, proč se s tím „nedá nic dělat“. Jakoby české soudy byly v politicky citlivých kauzách někdy v posledních letech nestranné a profesionální. (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=14750)
Stačí analyzovat pětadvacetistránkové odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze, které vrátilo jednoho z největších škůdců zákonnosti,Stanislava Rampulu, do funkce Vrchního státního zástupce s odůvodněním, že „nebylo zjištěno porušení zákona“. Výtky, které proti němu vznesl ministr Pospíšil a NSZ Pavel Zeman, prý „nebyly dostatečně odůvodněné“. Dobrá, senát určitě využil jisté odfláknutosti práce protistrany, která údajně jen opsala seznam výtek, zaznamenaných v dohledech NSZ v minulosti. Soud však v posuzování obsahu šel tak viditelně na ruku Rampulovi, že někde je možné se domnívat, že šel i za hranu zákona. Ale jde přece o výrok „nezávislého soudu“.....
Tento soud však v odůvodnění, například, opakovaně zdůraznil, že nebyl porušen zákon, přesto, že namítáno bylo, že činností Dr.Rampuly „je zpochybněna důvěryhodnost státního zastupitelství“ – to je, prosím, formulace, ale také princip příslušného zákona. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Eva Pechová a soudkyně Alena Krýlová a Michaela Bejčková si ovšem, na rozdíl od naprosté většiny veřejnosti, a to i odborné, nemyslí, že by Stanislav Rampula nebyl příkladem důvěryhodnosti státního zastupitelství. Stačí se zeptat policistů protikorupčních útvarů, v kolika kauzách jim Vrchní státní zastupitelství za Rampuly zakázalo vyšetřovat korupci v blízkosti politiků. A neunikla informace o identitě rakouského tajného svědka v kauze Pandury právě z Rampulova úřadu?
Malý příklad z usnesení Městského soudu – telefonickým pokynem podřízené státní zástupkyni, aby se neodvolávala v kauze, spojené s IPB, Rampula podle soudu neporušil zákon. Problém je v tom, že pokyn dal bez znalosti spisu a bez odůvodnění, tedy svým zásahem mocensky demoralizoval svoji podřízenou. Soud pak s laskavostí dodal, že přece sama státní zástupkyně nakonec uznala, že se rozhodla sama... Čistý Jára Cimrman – „nakonec sám dobrovolně musel přiznat“...
Za hranou zákona je pak argument soudu v případě JAS Gripen (s.22 usnesení) Ministr Pospíšil doložil, že Nejvyšší státní zastupitelství Rampulovi uložilo, aby si ve Švédsku a Velké Británii vyžádal právní pomoc, spočívající ve „vyžádání aktuálních výstupů“ tamních vyšetřujících orgánů. Ten to neučinil, tedy nesplnil přímý příkaz, a tvrdil jen, že "nebyl zjištěn žádný poznatek o existenci důkazů, jejichž provedení by bylo nutno ve Švédsku vyžádat". Aktuální výstupy jsou souhrnný hodnotící materiál o stavu šetření - z něj by státní zástupce okamžitě zjistil, které konkrétní důkazy jsou v zahraničí k dispozici. Pan Rampula se ale v rozporu s příkazem, bez znalosti faktů a předem sám usnesl, že tam žádné důkazy nejsou a nebudou. Tak proč by o ně žádal, že. Městský soud mu to schválil – a zjevně nebyl nestranný.
Bitva pokračuje. Protiútok Rampuly je zjevně úzce koordinován – svědčí o tom vzpoura městských státních zástupců v Praze proti nařízené prověrce, stejně jako načasování rozhodnutí Městského soudu a předčasné zveřejnění výroku bez jeho odůvodnění a před jeho doručením. První činy po Rampulově návratu mluví samy a sebe – potvrzení zázračně rychle uzdraveného náměstka Libora Grygárka (vyhozeného na hodinu v roce 1996 ministrem za ovlivňování kauz ve prospěch ODS) do funkce. Označení kauzy Mostecké uhelné společnosti za „mediální humbuk, ve kterém nedošlo k porušení zákona“ – on už stihnul prostudovat poněkud novou důkazní situaci? Jeho poněkud slabomyslná tisková konference nad kamerovými záznamy z doby, kdy neměl na Vrchním státním zastupitelství žádné pravomoce, a tudíž ani podstatné informace, které by ho opravňovaly ke zveřejnění těchto údajů - to všechno jsou otevřeně podvratné a soustavu veřejné žaloby rozvracející kroky.
Petr Nečas před dvěma lety nezískal podporu kvůli svému upřímnému pohledu, ale díky slibům rozhodného boje proti korupci. Má asi poslední šanci ukázat, že ve válce o prachy a vlast dává přednost tomu druhému.