EMP je už delší dobu vyvíjený zbraňový systém, který možná už v příštích deseti letech změní svět. A neomluvní komunisté Vojtěcha Filipa, pro které jsou dodnes masové vraždy komunismu drobnými incidenty epochy antisovětismu a studené války bez viníků, dělají v Brdech totéž, co dělali fašisté v třicátých letech v pohraničí.

Ostatně – vždyť i jejich velký ruský přítel prohlásil v únoru ústy svých soudů o polských obětech masakrů v Katyni, že se pravda „staly obětí zločinu“, ale viník se hledat nebude.

Nudný titulek „EMP a komunisté v Brdech“ by vyšel nastejno, ale takhle je ta myšlenková provokace smysluplnější. Oba dodnes totalitní elementy totiž stále používají identickou taktiku – ideologicky natřené lži, s jejichž pomocí – pokud jim to demokracie dovolí – politicky zneužívají pouze zčásti reálné, ale většinou zcela virtuální problémy k vyvolávání obranářských nacionalistických vášní. Na páteční rádobyvlastenecké komisešlosti v brdských lesích se o faktech či budoucnosti mluvit nebude – emoce postačí.

Takže - EMP je zbraňový systém, který má při výbuchu vyvolávat silný elektromagnetický ráz (pulz) ve výškách od osmi do tří set kilometrů nad zemským povrchem. Takový ráz může být vyvolán různými způsoby, například i s pomocí poměrně primitivní jaderné nálože, vynesené do správného bodu balistickou raketou. Takovou, jaké už dnes vlastní, a většinou i vyrábí, nejméně sedmnáct států po celém světě. Před dvaceti lety jich bylo jenom šest.

Pomineme méně efektivní exploze v malých výškách, které by „pouze“ připomínaly větší Hirošimu – mínus většina radioaktivity. Silný elektromagnetický pulz, vzniklý výbuchem ve velkých výškách, kromě lidí s pagery posilujícími srdeční činnost a pacientů, napojených v nemocnicích na přístroje, moc živých jedinců nezabije. Naráz jenom zničí veškeré počítačové, řídící, komunikační a rozvodné systémy až do posledního v té chvíli zapnutého radiopřijímače a televize. Pokud by taková zbraň byla použita nad Evropou, desítky milionů lidí v řadě států by se v jediné vteřině ocitly bez vody, elektřiny, tepla, informací. Zkolabovala by doprava a s ní i zásobování měst.

Hrdé menší národní státy – zvláště ty, jejichž vlády namísto informování o dlouhodobém strategickém plánování na kontinentální úrovni diskutují s vesnickými starosty - budou na draka. Není to námět pro film. Už dnes existují poměrně přesné propočty důsledků použití této zbraně, která ještě není dokončena, ale určitě přijde. Od nástupu opakovaček je totiž vývoj vojenských technologií už jenom jednosměrný – a nedá se zastavit. Pokud se dnes – ve věku balistických nosičů a elektronických zbraní - chcete bránit, musíte se připravovat na zbraně, které teprve přijdou, a musíte se bránit kolektivně a v případě Evropy kontinentálně. Jinak dopadnete jako Francouzi s Maginotovou linií nebo Čechoslováci s pohraničním opevněním koncem třicátých let.

Když už jsme u těch historických reminiscencí, nabízím dvě navrch - není znám jediný případ, kdyby se tehdy československá vláda dohadovala o umístění pevností se starosty nejbližších obcí. Proč to dělá nyní? A druhý - Pevnosti byly na draka hlavně proto, že demokratický svět nepráskl fašismus přes pazoury včas.

Právě proto je postup české vlády v prezentaci nutnosti výstavby defenzívního vyhledávacího a zaměřovacího antibalistického radaru v Brdech stejně nezodpovědný a neprofesionální, jako je nedemokratický. Je mimořádně nezodpovědný, protože svojí pasivitou ponechává kruciální strategickou otázku, jejíž význam přesahuje několik desetiletí, v pozici běžného problému aktuální vnitřní politiky - a polarizuje tak vnímání otázek národní a mezinárodní bezpečnosti v české společnosti.

Stejně nezodpovědný je ovšem přístup sociální demokracie, která sama jednání o radaru v tichosti zahájila, a dnes je proti němu jenom proto, aby mohla poškodit ODS. Mnohem vážnější je, že česká vláda ještě nedokázala aktivně formovat a vyvolávat diskuzi o potřebnosti kolektivního evropského obranného systému za účasti Spojených států a s jasnou pozicí vůči Rusku – buď chcete být rovnoprávným partnerem a součástí, nebo budete stát mimo, ale vždy bez práva veta. Historická slabost české politiky je v tom, že na mezinárodní krize reaguje příliš pozdě – teprve ve chvíli, kdy se jedná o ní bez ní. Neprofesionální je, když v tak vážné věci za sebe zbaběle nastrčí osamělého nepolitického mluvčího Tomáše Klvaňu a celý problém pojme jako defenzívní píárovou kampaň s angažováním přítulné agentury, schopné leda tak organizovat besedy a vydávat stejně zbytečné brožurky.

Postup české vlády je však především hluboce nedemokratický, protože v tak závažné otázce, jakou je národní a mezinárodní bezpečnost, přistoupila na populistické jednání s autoritami místní správy, dávajíc tak najevo, že o obraně a mezinárodních zájmech státu se v České republice dá diskutovat na úrovni hospody. Představa, že o bezpečnosti Evropy a Spojených států budou rozhodovat starostové brdských vísek, zneužívaní nacionálními socialisty z KSČM, je stejně nedemokratická a nesmyslná, jako kdyby měli rozhodovat o rozpočtu Evropské unie, volbě hlav členských států NATO a podpisu mezinárodních smluv. Vláda musí umět v Parlamentu vysvětlit jak radar v Brdech zapadá do dlouhodobé strategie a vojenského plánování Severoatlantické aliance. Nejenom vláda, ale celá politická elita – mínus fašisté a komunisté - musí umět jednat o strategických otázkách obrany, přesahujících rámec země i volebního období expertním způsobem, který nedovolí krátkodobé zneužívání v žabomyších aktuálních sporech politických stran a zabrání polarizaci společnosti.

A demokratická vláda musí především umět vysvětlovat svoje záměry i nesouhlasícím občanům na místě, které v Brdech vybrala. Nikdy ale nesmí dát komukoliv naději na zpochybnění jejího rozhodnutí. Státní suverenita je podmíněna ochotou podílet se na její obraně, a to dnes nejde jinak, než v nadnárodních formacích. Bez ochoty bránit hodnoty svojí suverenity zbývá jen opereta přehlídek nikdy nepoužívaných armád na baterky a kecy politických klaunů, kteří při prvním náznaku skutečné krize utečou – pokud rovnou nepřeběhnou k okupantům. Jen slabost české vlády přitahuje do Brd komunisty a nacionální socialisty.

Protože přesvědčivá a silná vláda by uměla říci – s podporou parlamentu, v klidu a po mnoha vysvětlovacích pokusech – „Je nám líto, ale takto jsme rozhodli jménem státu. Pokud nechcete žít v blízkosti radaru, pojďme jednat o tom, jak, s jakou kompenzací a kam vám můžeme pomoci se přestěhovat“.