Následující text vyšel v Lidových novinách v červenci 2009. Po třech letech zkušeností s narůstající korupcí a nedotknutelností stranických bossů v Praze je to taková až humorná ilustrace stavu, kdy lepší lidé, jako pánové Janoušek, Bém, Rittig a jim podobní, jsou dosud nepostižitelní a nedotknutelní, a za jejich účasti ztracené milardy z veřejných prostředků nikdo nehledá. A pak jsou tady ti druzí, na které je potřeba přísnost, vrtulníky a psy. Po třech letech má pozemky kolem vily Milada už pronajaté soukromník...

Squat je podle slovníku nemovitost používaná bez právního titulu. Největším squaterem v Česku je stát, který dodnes drží tisíce objektů, které ukradl církvím i soukromníkům. Stát, stejně jako zemědělská družstva, si svoje loupeže za desítky miliard jenom zpětně legalizoval vydáním příslušných „zákonů“. Nedotknutelnost soukromého majetku ve jménu státu neplatí. Squaterem je i ambasáda Ruské federace, které luxusní areál v pražské Stromovce z cizího kdysi věnoval prezident Beneš.

Pražská Vila Milada byla ve smyslu přijaté definice squatem naopak pouze jeden den. Jedenáct let totiž právně nikomu nepatřila, nebyla zapsána ani v katastru nemovitostí a neměla ani číslo popisné. V ten samý den, kdy pověřený správce pozemků, jinak zcela zbytečný a nepřístojně drahý Ústav pro informace ve vzdělávání, dosáhl zapsání budovy do katastru, spustil předem připravenou akci k vyhnání v okolí prý neoblíbených obyvatel Milady.

Ústav, který se správcem tohoto pozemku stal formálně teprve v roce 2000, kdy až Nejvyšší soud odmítl vznesený restituční nárok, přitom vždy deklaroval, že o objekt nemá zájem. V březnu přesto odmítl jednat o odkoupení domu skupinou lidí, která jej obývala. Mohlo být po problémech, protože vlastník by se musel podrobit všem požadavkům zákona, týkajícím se hluku a hygienických předpisů. Jako subjekt práva by mohl žádat o granty a přijímat dary. Velmi rychle by se ukázalo, zda jde o počin alternativní kultury, anebo o něco jiného. Stát by se zbavil problému a získal za to i nějakou úhradu. O to však nešlo. Podle všeho, co je nyní o úmyslech ústavu známo, bude Vila Milada i sousední Miluška na stejném pozemku částečně demolována. Pozemek po neúspěšném formálním pokusu odprodat tento majetek jiné státní instituci skončí v rukou soukromého developera. Všechno bude skoro legální a zcela určitě bez korupce. Pokud věříte na Vánoce v létě.

Nehájím squatery, ale zdravý rozum. V kritické chvíli konfrontace, zaviněné mimořádně neprofesionálním zásahem soukromé bezpečnostní agentury, zabránilo koordinované vyjednávání ministra Kocába a pražského policejního ředitele Červíčka mnohem většímu a mnohem násilnějšímu konfliktu. Úspěšné krizové vyjednávání jako z učebnice se ale pochvaly nedočkalo. Ministr je teď dokonce vyzýván k demisi, protože nadto pomohl dojednat provizorní řešení odchodu squaterů do domu soukromého vlastníka. Prý jde o urážku všech slušných lidí, kteří platí nájem, pracují a platí daně a hypotéky. Squateři prý navíc jenom poslouží majiteli domu k vystrnadění nájemníků. Dům má ovšem jít za půl roku do rekonstrukce a všichni nájemníci, včetně squaterů, se budou muset tak jako tak vystěhovat. Stejně jako tisíce jiných nájemníků v jiných soukromých domech, které potom jejich majitelé přestavují na cokoliv podle svého gusta a finančních možností.

O fintu k vypuzení nájemníků tedy asi nepůjde a veškerý tartas, viditelně se míjející s fakty, je lehce nedůstojný. Stejná logika nevidí vinu za růst vyloučených romských ghett v činnosti realitních mafií, opřených o politickou podporu regionálních oligarchií. Nevidí ani obrovské náklady daňových poplatníků, které to přináší. Když se ovšem Kanada zavedením víz naprosto logicky začne bránit proti důsledkům české korupce a neschopnosti řešit vlastní sociální a rasové problémy, začne se jí, namísto omluvy, vyhrožovat odvetnými kroky.

LN, 10.7.2009

P.S. Michael Kocáb měl pravdu i v této věci...