Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek prý má přezdívku „Pan Neviditelný“. Snad mu ji dali pražští novináři, protože v Brně se mu kvůli jeho zákulisnímu vlivu a moci už léta naopak říká „Don Pablo“. Politicky vyrostl jako dítě opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD. Vyjednávání vzájemně výhodných vztahů, pozic a obchodů mu v sociální demokracii od začátku zajišťoval jeho blízký přítel ze studií a později i kolega na právnické fakultě, a také v minulosti spolumajitel nejméně dvou jeho firem, poslanec ČSSD Zdeněk Koudelka. Následující příběh, podložený ve všech detailech dokumenty Ministerstva zdravotnictví, má pouze dvě možná vysvětlení. Pavel Blažek v něm byl buď zneužit jako dokonalý hlupák, anebo se vědomě podílel na podvodu.

Devátého dubna 2001 schválila vláda věcný záměr zákona o Finanční prokuratuře. Schválení tohoto zákona mělo znamenat konec nekontrolovatelných lukrativních smluv jednotlivých ministerstev s přátelsky nakloněnými právnickými kancelářemi, přes které utíkaly stovky milionů korun. Do Sněmovny ho vláda předložila už počátkem října a v březnu 2002 byl schválen jako zákon o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Senát ho za pouhý měsíc poslal schválený prezidentovi, který ho podepsal v polovině května s účinností od prvního července. Kdo si chtěl ještě něco přivydělat na chronicky špatně kontrolovaných právních sporech státu, musel si pospíšit. Ale i na to stačilo mít na ministerstvu „svého člověka“.

Od roku 2000 byl ministrem zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana brněnský profesor Bohumil Fišer. Zeman o sobě tvrdil, že problematika zdravotnictví byla pod jeho rozlišovací schopnosti, a povolný Fišer, který s ním vždycky a ve všem souhlasil, tak měl volné ruce. Premiér měl navíc u ministra, jako svého druhu politického komisaře a nezveřejněného placeného poradce svého oblíbence, sociálně demokratického poslance z Brna Zdeňka Koudelku. Ještě v roce 2006, jak je zachyceno na magnetofonovém záznamu rozhovoru pro časopis EURO, Fišer potvrzoval: „A já si myslím, to, že mně nelze vytknout žádné pochybení, za to vděčím tomu, že já jsem každý krok, každou větu, každé své vystoupení, každý řádek, konzultoval s doktorem Koudelkou. To je můj přítel a dneska náměstek Nejvyšší státní zástupkyně. Tehdy ho sem poslali z parlamentu, ale my jsme se pochopitelně znali ještě předtím, a já k němu mám plnou důvěru proto, že ho považuji za brilantního právníka“.

Koudelkova smlouva s ministerstvem se prý nedochovala a některé svoje kroky si od ministra navíc prozíravě nechal zařadit mezi utajované skutečnosti. Ve svých povinných majetkových přiznáních však v letech 2001 a 2002 uvedl příjem z poradenské činnosti pro ministerstvo zdravotnictví za několik set tisíc korun - ke svému poslaneckému platu. A nejdůležitější dokumenty byly později odtajněny. Proto víme, že Koudelka se velmi brzy dostal do pozice, kdy ho ministr pověřoval dokonce oficiálním jednáním a podepisováním dokumentů za ministerstvo. I při nedostatku času stačilo vytvořit příležitost a přihrát příteli Blažkovi lukrativní zakázku. A k tomu se nejlépe hodil nechvalně známý spor se společností Diag Human.

V roce 2000 zamítl soud obě žaloby, kterými se zástupci státu pokoušeli zrušit nepříznivé rozhodčí nálezy i rozhodčí smlouvu mezi oběma stranami. Vláda si nechala zpracovat tři nezávislé právní posudky a doporučení k dalšímu postupu. Všechny se shodly v tom, že právní pozice státu je neudržitelná a doporučily co nejrychlejší ukončení sporu jednáním, které by zabránilo narůstání úroků. Vláda k tomu v listopadu přijala usnesení, kterým pověřila ministra Fišera, aby začal s Diag Human jednat a spor ukončil. K prvnímu setkání obou stran došlo už v prosinci a v dubnu 2001 se zdálo, že jakmile bude zpracován společný znalecký posudek, bude dohoda bez problémů podepsána. Obě strany se shodly na výběru znalců a poskytly jim společně odsouhlasené údaje, nutné pro výpočet náhrady škody. Renomovaní pražští znalci Kochánek a Luňák podepsali s ministerstvem zdravotnictví příslušnou smlouvu a po předání posudku počátkem května jim každému ministerstvo zaplatilo dohodnutých sto tisíc korun. Podle svědků bylo připravenou dohodu o vyrovnání možné podepsat do osmačtyřiceti hodin. V té chvíli ale zasáhl Zdeněk Koudelka.

Kdyby nechal ministra Fišera poslechnout vládu a spor ukončit, nikdo, kromě stran sporu by na tom nevydělal. Tajný poradce už na jaře začal ministra strašit politickými riziky pro něj i pro sociální demokracii. Vyděsil ho natolik, že ministr začal v rozporu s dochovanými dokumenty lhát a tvrdit, že ministerstvo žádný posudek neobjednalo, žádné údaje pro jeho zpracování neposkytlo a neplatilo ho. Tak se získal čas. Koncem července Koudelka Fišerovi písemně navrhl odsunout řešení sporu až za volby v roce 2002 - a mezitím vyměnit právní zastoupení a zpracovat další znalecké posudky. Během srpna a září přesvědčil ministra, že musí s pomocí premiéra Zemana zlomit odpor místopředsedů vlády Rychetského a Špidly, kteří upozorňovali na narůstání škody a neplnění usnesení vlády. Bohumil Fišer projednával věc na přání premiéra Miloše Zemana především s Miroslavem Šloufem. Dochovaly se tři Koudelkovy dopisy s návrhy nového vládního usnesení, které by ministru Fišerovi uložilo vybrat znalce a zpracovat nové posudky, ministru financí, aby na to dal deset milionů, a to vše aby proběhlo v režimu utajení. Povedlo se. U ustrašeného Bohumila Fišera Koudelka navíc vždy mohl hrát na jeho nezvladatelnou podezřívavost vůči všemu, co pocházelo z Prahy. Na zmíněném magnetofonovém záznamu sám Fišer říká: „A já jsem říkal jednu věc – tady jde o obrovskou částku. My musíme najít nějaké jiné právníky než z Prahy“. A právě v té chvíli se jako deus ex machina objevuje doktor Pavel Blažek, „protože jsem o něm slyšel, že je vynikající právník“, a ten „přivedl dva znalce z Brna“. Na dochovaném magnetofonovém záznamu dokonce tvrdí, že si výši škody, kterou stát způsobil, spočítal sám na zahradě s kalkulačkou... I v případě Bohumila Fišera platí pouze ony dvě možnosti - byl buď zneužit jako dokonalý hlupák, anebo se vědomě podílel na podvodu.

Fišer a Koudelka, jako ministr a poslanec, nemohli nevědět, jak vláda spěchá na přijetí zákona o zastupování státu. Do Sněmovny přišel návrh vlády 3.října. O pouhých dvanáct dní později píše ovšem právní odbor ministerstva zdravotnictví ministru Fišerovi poněkud udivenou žádost o pokyn, co má dělat s podle jejich názoru zbytečným „návrhem daňové a účetní kanceláře DEUP, spol. s.r.o.“ z Brna na zpracování studie ke kauze Diag Human, která prý „má zároveň sloužit jako podklad pro vypracování znaleckého posudku o výši vzniklé škody pro potřeby vedeného rozhodčího řízení“. A jak v kraji zvykem to všechno za bez pěti tisíc za dva miliony, aby se na to nemusela vypisovat veřejná soutěž. Dokument je pozoruhodný i tím, že firma DEUP předložila svůj návrh „na základě jednání s JUDr. Z. Koudelkou Ph.D.“ V pravém dolním rohu je rukou psaná poznámka „nevrátilo se zpět s pokynem“.

Společnost DEUP v té době úplnou náhodou sídlila v brněnské Poštovské ulici 8d – stejně jako advokátní kancelář Pavla Blažka. Vedl ji jeho další blízký spolupracovník a přítel Radomír Daňhel. Na hlavičkovém papíře společnosti z té doby je Pavel Blažek uveden jako její externí spolupracovník. Jako soudní exekutor kanceláře DEUP je na stejném hlavičkovém papíře uvedena JUDr Alena Blažková PhD, manželka Pavla Blažka.

Desátého prosince vláda přistupuje na všechny návrhy ministra Fišera. Patnáctého ledna 2002 vybírá komise zástupců ministerstva zdravotnictví a financí JUDr.Pavla Blažka, „který by převzal právní zastoupení s tím, že bude spolupracovat s firmou DEUP, spol. s.r.o.“. Jednání za Ministerstvo zdravotnictví připravuje, vede a zápis podepisuje – Zdeněk Koudelka. To vše v režimu utajení. Proč asi? Třináctého února posílá Blažek na ministerstvo už podepsaný návrh Smlouvy o poskytování právních služeb, který dvacátého Bohumil Fišer bez připomínek podepíše. Mezi osobami, které jsou podle článku VIII. smlouvy oprávněné jednat za ministerstvo je, samozřejmě, Zdeněk Koudelka.

Tato smlouva je v mnoha ohledech pozoruhodná. Předem určuje, že za dva měsíce
po uzavření smlouvy advokát dostane odměnu 551.250,- korun, aniž by se specifikovala práce, kterou má odvést. Dalších milion sto dva tisíc pět set korun má advokát obdržet za další období „do předložení znaleckého posudku“. Odborně zcela zpackaný posudek byl odevzdán začátkem června. Advokát Blažek si tedy za něco přes tři měsíce práce už ve smlouvě zajistil odměnu více než milion a šest set tisíc korun. Nejprve však bylo nutné jednou provždy zlikvidovat platný znalecký posudek Kochánek/Luňák. 25.března proto Blažek napsal rozhodcům výhrůžný dopis ve kterém uvedl: „...ve způsobu, jakým byl posudek zmíněným znalcům zadán, je dnes spatřován trestný čin a celá záležitost je dle informací žalované strany (České republiky, pozn.autor) předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení. Stane-li se tento posudek důkazním prostředkem v rozhodčím řízení, bude takovéto jednání považováno stranou žalovanou za jednání protiprávní, a to případně i ve smyslu trestního práva“. Nic z toho, samozřejmě, nebyla pravda, a Pavel Blažek vědomě lhal a zastrašoval. Z pohledu trestního práva jde nejspíše o dokonaný trestný čin vydírání, ale když jste s kolegou Koudelkou „na straně státu“, je přece vše dovoleno. Na jaře 2007 ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo všechny příslušné dokumenty a smlouvy se znalci, i s kulatým razítkem ministerstva.

Posudek, který zajistili Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, vyšel na třicetinásobek odměny původních znalců Kochánka a Luňáka – Blažek za něj pro DEUP vyfakturoval pět a čtvrt milionu. Odborná kvalita znaleckého posudku DEUP byla pod vší kritiku. Aby „znalci“ došli k výsledku, který jim předem oznámil ministr Fišer, zmnožili svévolně počet soutěžitelů na trhu krevních derivátů o firmy, které ani nebyly konkurenty Diagu Human, kupříkladu výrobce obvazových materiálů. Trh uměle zvětšili i tím, že do něj vedle preparátů z lidské krevní plazmy zahrnuli i veterinární produkty z prasečí krve. I zde jde nejspíše o dokonaný trestný čin podání nepravdivého znaleckého posudku. Státem chránění korupčníci ale obavy mít nemusí. Ministr Fišer si naopak mohl ve zmíněném rozhovoru pochválit, že doktor Blažek „přivedl dva znalce z Brna. A vyšla jim ta částka, jako mně s tou kalkulačkou na zahradě“.

Fišer, Koudelka i Blažek přitom od začátku svojí akce věděli, že po červnových volbách Fišer z ministerstva odejde. Stejně tak věděli, že během několika měsíců převezme vedení sporu na straně státu podle nového zákona vznikající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ve smlouvě se proto ještě pamatovalo na „zastoupení klienta do pravomocného ukončení rozhodčího řízení“ už jenom se skromnější částkou dalších 551.250,- korun. Celkem Pavel Blažek vyfakturoval ministerstvu zdravotnictví sedm milionů sedm set sedmnáct tisíc korun. Spolu s Radomírem Daňhelem pak v roce 2002 přispěli brněnské ODS na volby každý částkou čtyři sta čtyřicet tisíc korun.

Nebyl to ostatně jediný pokus okolí ministra Fišera přiživit se na sporu s Diag Human. Policie České republiky má emailovou korespondenci důvěrného přítele ministra Fišera Koláře, který v létě 2001, tedy v době, kdy ministr začal bojkotovat usnesení vlády, které mu uložilo spor co nejrychleji ukončit, nabízel Diagu zprostředkování skončení sporu za tři a později za pět procent získané částky. Ministr Fišer o tom nemohl nevědět.

O deset let později prezidentský kandidát Miloš Zeman ostře odmítá jakoukoliv možnost pochybení svého mezitím zemřelého přítele Bohumila Fišera. Stále spolupracuje s přítelem Miroslavem Šloufem. Zdeněk Koudelka byl členem vyšetřovací komise Sněmovny ke kauze Diag Human. Komise nikdy nezjistila, že v ní jen nedávno hrál tak významnou roli. Později se stal dokonce náměstkem Nejvyšší státní zástupkyně. Když ho v roce 2012 prezident navrhl na Ústavního soudce, bylo na něj podáno trestní oznámení, které se šetří. Pavel Blažek stoupal v ODS, stal se místopředsedou a v červenci 2012 byl jmenován ministrem spravedlnosti. Od roku 2002, kdy Pavel Blažek, Zdeněk Koudelka a Bohumil Fišer znemožnili ukončení sporu s Diag Human dohodou za částku kolem dvou miliard, cena sporu stoupla díky obstrukcím a podvodům jim podobných osob na „straně státu“ na zatím pětinásobek...