O ne-smyslu českého státu

08. 08. 2012 | 09:14
Přečteno 31976 krát
Jeden z nejuznávanějších myslitelů české modernosti Jiří Gruša nazval už před rokem českého premiéra Nečase „trpaslíkem bez zahrádky“, a pražský hrad za Václava Klause „sídlem českého žvástu“. Střet evropsky kompatibilní české kulturnosti občanství s tím, co samo sebe nazývá „českou politikou“, nemohl být jasněji definován. Česká „politika“ totiž přemýšlejícího a vyžadujícího občana přestala potřebovat a nesnáší ho.

Historie má na sobě čas od času uzel, převratné období jedné generace, kdy staré odpovědi a víry přestávají platit, a nové ještě nejsou po ruce. To, co jsme považovali za kořeny, najednou nic nedrží a nepodpírá. Nejistota a opouštění dosud dané soudržnosti důvěry a navyklé kulturnosti pořádku věcí mizí. Není čemu věřit. Není, co by nás spojovalo – i kdyby to měly být jenom navyklé pseudohodnoty a idoly. V takovém čase přicházejí krysaři, a jejich chiliastické přísliby jediné platné pravdy ničí civilizace i tolerance, které vyrůstaly po staletí. Robota a připoutání rolníků k půdě vlastníků nemohly přežít průmyslovou revoluci. Železnice a továrny potřebovaly mobilní individualizovanou pracovní sílu. Vlastnictví půdy ztratilo ekonomickou moc. Katolická víra a církev, které po staletí na svých územích stabilizovaly mocenské vztahy i veřejnou morálku, nikdy nenalezly odpověď na parní stroj. Šok z industriální „vědou“ vedené modernosti dovedl nově definované národní státy k totalitním ideologiím, k šílenství dvou světových válek a nalezení hranice jaderného sebezničení. Víra ani věda tomu nedokázaly zabránit. Další uzel na historii. Jen nedávno přišly počítače a vznik globálních finančních trhů, stejně jako neschopnost národních států zdaňovat jejich transakce. Nepomáhá a nevysvětluje ani víra, ani věda, ani tradičně vnímaná národní identita.

Robotou spoutaný nevolník žil v po generace neměnném prostředí, používal stejné nástroje, jako jeho otec či děd, a stejně vnímal běh času a neměnnost vztahů. Patřil jednou provždy někam a jeho identita byla zdánlivě neměnná a pevná. Počítače a jejich softwarové aplikace se dnes mění v řádu měsíců. Nejsilnějším určovatelem moderní lidské identity se stala masová produkce a jenom zdánlivě individualizovaná spotřeba – a je jedno, zda zboží, informací, zábavy nebo moci. I pro společenství jenom zdánlivě logicky vytvořené České republiky opět nastal čas ztracených iluzí a krysařů.

Žijeme ve státě, který odmítá být vlastí. Žijeme ve státě, který se, jakoby po vzoru jednání nesnášenlivé a nestátotvorné moci rodové šlechty středověku, rozpadá na pašalíky jednotlivých regionálních oligarchií, převlečených za výsledek demokratických procesů, ale ve skutečnosti propojujících korupcí všechny tři státotvorné moci jen ke svému prospěchu. Loajalita k nejbližší moci se stala určujícím znakem identity. Politický Čech už dnes primárně jen „patří někomu“, protože už přestal chtít „patřit někam“. Rozkradený veřejný prostor je jenom jinou verzí vykrádaných kostelů, počmáraných kapliček, devastovaných památek či krajiny, nebo pokleslé zbohatlické „architektury“. Žijeme ve státě, ve kterém se sedmdesát let stará tragédie vyhnání čtvrtiny německy mluvícího českého obyvatelstva může opakovat jako horké téma současné „politiky“, a ve kterém se tato „politika“ a veřejné mínění pohybují v kolejích sto padesát let starých argumentací a klišé. Žijeme v jazykově definovaném společenství, které odmítá být hodnototvorným národem – pokud nejde o obranu jazyka a emoční ztotožnění se s profesionálním sportem. Je sladké a snadné být proti někomu, když býti někým a pro něco je o tolik pracnější.

Dnešní mocní jenom pokračují v české autoritářské tradici chování vlastníků státu, jejichž legitimita se určuje výhradně věrností klanu vlastníků jediné možné a povolené pravdy beze studu. Země, včetně její historie a bývalé kulturnosti, je vlastně okupována gangy nositelů akcií na doručitele, jejichž hodnoty jsou omezeny na vlastní prospěch tady a teď.

I pravil zloděj: „To už je drzost, jak se jednomu brání v práci...“ Premiér České republiky vyhrožuje Evropské unii – rozuměj spojencům, bez jejichž spolupráce by české hospodářství a bezpečnost neexistovaly – že pokud nepřimhouří oči nad rozkrádáním jejich desítek miliard v naší zemi, tato bude mít ekonomické, a bůhvíjaké další potíže. Přistižený defraudant se nestydí a neomlouvá – naopak pomlouvá a vyhrožuje. Není tedy špatné rozkrádat, jen se o kradení nesmí mluvit, natož na zlodějny upozornit a trvat na nápravě.

Exministři vlády České republiky jsou stíháni za korupci a „odkloňování“ těžko vysvětlitelných příjmů. Policisté a státní zástupci je ale mohou stíhat jen v konspiraci před nadřízenými. Politické strany se rozkládají, prolezlé korupcí regionálních klik, a do vlády posílají „osobnosti“ typu Jiřího Bessera, Martina Kocourka, Pavla Drobila, Josefa Dobeše nebo Pavla Blažka. Právo, formalizované k absurdnosti, se až příliš často mění na děvku pro mocné. Ideový skanzen komunistů je pro voliče druhou nejpřitažlivější stranou. Jakoby nebylo tisíců mrtvých a milionů zničených životů, které za sebou nechali za čtyřicet let totalitní vlády v zemi. Prezident, premiér a ministr zahraničí představují tři různé zahraniční politiky, a ten první už bezostyšně podporuje ruské zájmy a uráží spojence České republiky. Nové politické strany, které měly být nadějí na ozdravění toho, čemu se v Česku říká „politika“, zklamaly a zbavují se voličů, jako zátěže v horkovzdušném balónu. Český populistický žvást nadšeně přikládá pod potíže evropské integrace, a s poťouchlým „vždyť jsem vám to říkal“ nechce vidět historická rizika pro českou demokracii. Česká „politika“ ztratila schopnost ptát se po tom, co nás spojuje. Dlouhodobý zájem státu a jeho obyvatel přestal být „politicky“ zajímavý a důležitý.

Český stát ztrácí nezadržitelně smysl. Jeho vrstva mocných, stejně jako převážná část kultury, přestala rozumět hodnotě státu a jeho suverenity. Otázka hodnot, toho co nás spojuje jako tvorby hodnot schopný národ, přestala být vnímána a diskutována. Moc „politiky“ se postavila proti právu a samotnému principu dělby moci. Náš český uzel na historii, zdá se, z nedostatku hodnot a myšlenek směřuje, jako ostatně tak často v minulosti, ke konfliktu. Pokud se znovu neobjeví český občan, ochotný a připravený se brát o hodnotu svého společenství a státu, přemění se Česká republika v příštích desetiletích v trpěného a nemilého správce špatně obdělávaného pozemku, který bude při první větší mezinárodní krizi obsazen či vykšeftován. Tomáš Masaryk nechal v březnu 1920 dát na prezidentskou korouhev napsat husitské, nebo spíše biblické heslo „Pravda Páně vítězí“. Už tehdy říkal, že to neznamená, že při tom bude nutně mluvit česky.

Psáno pro časopis Přítomnost (www.pritomnost.cz)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy