Generál Karel Randák jako prezident. Říkám ano.
Je to konečně šance na změnu. Demokracie totiž stojí na třech základních pilířích – vládě práva, svobodném vyjadřování názorů spoluzodpovědných občanů a na principu vyvažování zájmů, vlivu a mocí. Polistopadové politické strany vznikly a od začátku rostly na zcela jiném základě. Dominanty devadesátých let, tedy ODS a ČSSD, se formovaly na základě totalitní tradice jako loajalistické spolky, poskytující svým vybraným věrným ekonomické výhody, sociální mobilitu a politickou, a dokonce i právní, ochranu.
Během krátké doby se základní tendencí těchto spolků stalo nejenom okupovat maximum z veřejného prostoru, ale především získat kontrolu nad všemi mocenskými a ekonomickými zdroji. Respekt k rozdělení mocí a dodržování institucionální kultury byly odhozeny jako nepotřebná veteš. „Politika“ si sama pro sebe usurpovala nárok ovlivňovat soudy, veřejné zakázky, rozdělování evropských fondů. Jenomže přesně tak fungovala vedoucí úloha KSČ, zakotvená dokonce v komunistické ústavě. A právě proto, že komunistický aparát se prohlásil za občany vyšší kategorie, muselo dojít k listopadu 89. Rozvrat české justice, veřejné žaloby a policie v devadesátých letech byl politicky řízen a jakýkoliv pokus o obnovu demokratických pravidel se u politiků dodnes setkává se zuřivým odporem.
Od pátku, kdy generál Karel Randák ohlásil pouhou možnost, že by se mohl zapojit do svobodné demokratické soutěže o funkci prezidenta, sílí pokřik právě těch, kdo by se mohli cítit ohroženi. Prý jde o ohrožení demokracie, to už by mohl kandidovat Micky Mouse, Randák prý bude pracovat pro cizí zájmy, pracoval prý v ruské firmě, nevyzná se v politice, je mstivý, atd. atd.
Pomiňme, že jde o bývalého vynikajícího reprezentanta a trenéra cyklistiky, jehož rekord na dráze z roku 1984 ještě nebyl překonán. Sloužil této zemi v obou tajných službách BIS a ÚZSI – a byl za to několikrát vyznamenán u nás i od našich spojenců. To, co je zajímavé, je skutečnost, že ho politici nikdy neměli rádi. Tváří v tvář zkorumpovanosti politiky roku 2012 je to u možného prezidentského kandidáta naopak velká výhoda. Služebně se musel setkávat s českou politickou špičkou. Není tedy pravdou, že by se v politice nevyznal. Naopak, znal ji až příliš dobře. Není jeho vinou, že zprávy zpravodajských služeb o bující korupci byly házeny pod stůl. Ať ex-premiér Topolánek říká cokoliv, přesně tohle byl jediný důvod, proč čerstvě jmenovaného generála v září 2006 vyhodil. S Randákem v zádech by korupční kousky jeho Toskánské party byly podstatně obtížnější.
Představuji si hrůzu, jakou představa o nekompromisním generálovi na Hradě vzbuzuje v českém politickém establishmentu - a dělá mi to dobře. Nezávislý prezident bez servítků, který má právo úkolovat tajné služby a vyžadovat informace ode všech ministrů. Ohrožení neveřejné moci nekontrolovatelných partajních sekretariátů. Totální protiváha nemravnému politickému kšeftu, který na Hradě ponechal na druhé období jeho předchůdce. Pamatujete na hysterický strach Ivana Langera, který ve Španělském sále vyhrožoval, že, pokud nebude Klaus zvolen, půjdou lidé, rozuměj „naši“, do vězení? Není to stejná emoce, kterou údajně nedávno projevil Ivo Rittig kolem rozkrývání korupce v pražském Dopravním podniku?
Demokracie roste jenom tam, kde jednotlivé moci jsou v rovnováze. Hypertrofovaná moc české pseudopolitiky, ovládané korupcí, nemůže být nikdy oslabena politiky, kteří byli do funkcí dosaženi korupčními dohodami, jako je Jan Fischer, nebo těmi, kdo korupci i ve svém nejbližším okolí ve velkém kryli, jako Miloš Zeman. Dnešní stav české politiky nepotřebuje prezidenta, který bude jenom další loutkou takovýchto politiků a jejich našeptávačů lobbistů, jako byl po celou svoji politickou kariéru Václav Klaus. Pokud někdo neví, o čem píši, ať si znovu přečte odposlechy, zveřejněné v knihách Jaroslava Kmenty o kmotru Mrázkovi. Dnešní krize politiky a společnosti vyžaduje naopak razantní protiváhu, soustředěnou na korupci celého systému i jednotlivých nositelů politické moci.
U generála Randáka je jedna jistota. Odmítá používat ptydepe české politiky a korupci nazývá korupcí. Respektuje demokratický systém politických stran, ale nenávidí jeho zkorumpovanost. Jeden jeho citát se obzvláště vymyká všemu, co nám o korupci říkají čeští politici: Korupce není pravicová nebo levicová, ale je vždycky politická“. Pokud se rozhodne do kampaně vstoupit, bude mít můj hlas.
Během krátké doby se základní tendencí těchto spolků stalo nejenom okupovat maximum z veřejného prostoru, ale především získat kontrolu nad všemi mocenskými a ekonomickými zdroji. Respekt k rozdělení mocí a dodržování institucionální kultury byly odhozeny jako nepotřebná veteš. „Politika“ si sama pro sebe usurpovala nárok ovlivňovat soudy, veřejné zakázky, rozdělování evropských fondů. Jenomže přesně tak fungovala vedoucí úloha KSČ, zakotvená dokonce v komunistické ústavě. A právě proto, že komunistický aparát se prohlásil za občany vyšší kategorie, muselo dojít k listopadu 89. Rozvrat české justice, veřejné žaloby a policie v devadesátých letech byl politicky řízen a jakýkoliv pokus o obnovu demokratických pravidel se u politiků dodnes setkává se zuřivým odporem.
Od pátku, kdy generál Karel Randák ohlásil pouhou možnost, že by se mohl zapojit do svobodné demokratické soutěže o funkci prezidenta, sílí pokřik právě těch, kdo by se mohli cítit ohroženi. Prý jde o ohrožení demokracie, to už by mohl kandidovat Micky Mouse, Randák prý bude pracovat pro cizí zájmy, pracoval prý v ruské firmě, nevyzná se v politice, je mstivý, atd. atd.
Pomiňme, že jde o bývalého vynikajícího reprezentanta a trenéra cyklistiky, jehož rekord na dráze z roku 1984 ještě nebyl překonán. Sloužil této zemi v obou tajných službách BIS a ÚZSI – a byl za to několikrát vyznamenán u nás i od našich spojenců. To, co je zajímavé, je skutečnost, že ho politici nikdy neměli rádi. Tváří v tvář zkorumpovanosti politiky roku 2012 je to u možného prezidentského kandidáta naopak velká výhoda. Služebně se musel setkávat s českou politickou špičkou. Není tedy pravdou, že by se v politice nevyznal. Naopak, znal ji až příliš dobře. Není jeho vinou, že zprávy zpravodajských služeb o bující korupci byly házeny pod stůl. Ať ex-premiér Topolánek říká cokoliv, přesně tohle byl jediný důvod, proč čerstvě jmenovaného generála v září 2006 vyhodil. S Randákem v zádech by korupční kousky jeho Toskánské party byly podstatně obtížnější.
Představuji si hrůzu, jakou představa o nekompromisním generálovi na Hradě vzbuzuje v českém politickém establishmentu - a dělá mi to dobře. Nezávislý prezident bez servítků, který má právo úkolovat tajné služby a vyžadovat informace ode všech ministrů. Ohrožení neveřejné moci nekontrolovatelných partajních sekretariátů. Totální protiváha nemravnému politickému kšeftu, který na Hradě ponechal na druhé období jeho předchůdce. Pamatujete na hysterický strach Ivana Langera, který ve Španělském sále vyhrožoval, že, pokud nebude Klaus zvolen, půjdou lidé, rozuměj „naši“, do vězení? Není to stejná emoce, kterou údajně nedávno projevil Ivo Rittig kolem rozkrývání korupce v pražském Dopravním podniku?
Demokracie roste jenom tam, kde jednotlivé moci jsou v rovnováze. Hypertrofovaná moc české pseudopolitiky, ovládané korupcí, nemůže být nikdy oslabena politiky, kteří byli do funkcí dosaženi korupčními dohodami, jako je Jan Fischer, nebo těmi, kdo korupci i ve svém nejbližším okolí ve velkém kryli, jako Miloš Zeman. Dnešní stav české politiky nepotřebuje prezidenta, který bude jenom další loutkou takovýchto politiků a jejich našeptávačů lobbistů, jako byl po celou svoji politickou kariéru Václav Klaus. Pokud někdo neví, o čem píši, ať si znovu přečte odposlechy, zveřejněné v knihách Jaroslava Kmenty o kmotru Mrázkovi. Dnešní krize politiky a společnosti vyžaduje naopak razantní protiváhu, soustředěnou na korupci celého systému i jednotlivých nositelů politické moci.
U generála Randáka je jedna jistota. Odmítá používat ptydepe české politiky a korupci nazývá korupcí. Respektuje demokratický systém politických stran, ale nenávidí jeho zkorumpovanost. Jeden jeho citát se obzvláště vymyká všemu, co nám o korupci říkají čeští politici: Korupce není pravicová nebo levicová, ale je vždycky politická“. Pokud se rozhodne do kampaně vstoupit, bude mít můj hlas.