Václav Klaus junior by neměl suplovat dějepis

Zařekl jsem se, že v prezidentských volbách nevyjádřím mediálně podporu žádnému z kandidátů. Ne, že bych byl čekal, že mě o to některý ze „spřízněných volbou“ požádá, nejsem celebrita, ale znáte to: náhoda je blbec. Toto tedy není text pro ani proti některému z uchazečů o právo vystupovat pod standartou „Pravda vítězí“. Spíše to budou slova právě pro tu pravdu a proti lhaní, manipulaci s fakty a podpásovému používání polopravd. Včetně demagogického drnkání na strunu primitivních emocí.
Václav Klaus mladší je úspěšným ředitelem gymnasia. Vystudoval matematiku a geografii, pokud vím. Měl by se tedy držet svého kopyta a zásadně se vyhýbat tomu, aby kupříkladu nyní, kdy chřipková epidemie kosí profesorské sbory, suploval dějepis. Jeho znalosti v této aprobaci jsou kusé až chabé, spíše se pohybují na úrovni normalizačních příruček typu pohádky Jana Hostáně Jak Voloďa přemohl krutého cara..
Alespoň to Klaus jun. prokázal, když plasticky vykreslil podobu Karla VI. Schwarzenberga, otce současného ministra zahraničí. Kupříkladu pateticky odhalil jeho členství ve Vlajce. Organizace Vlajka je v podvědomí veřejnosti, masírované po desetiletí glajchšaltujícím výkladem historie, vnímána jako okupační kolaborantská organizace. Kdyby Václav Klaus junior více studoval i jiné vědy než počty, zjistil by, že i ona měla svůj vývoj. Ne, že by třeba zrovna mě osobně nějak fascinovala už svými prvorepublikovými názory a činností, nicméně její tehdejší působení, chápané v kontextu doby, není zdaleka tak divoké, jak by se zdálo v ahistorickém pohledu současných zkušeností.
Především mícháme s oblibou fašismus s nacismem, což v realitě prvorepublikových časů příliš neplatí. Ale to by byl složitý výklad. Držme se knížete Karla VI. Schwarzenberga a jeho vlajkařské minulosti. Vlajka byly původně, zjednodušeně řečeno, kroužek radikálních studentů filozofie a několika intelektuálů. Byl vyhraněně nacionalistický po česku, odmítal komunismus, liberalismus, volal po dodržování křesťanských zásad, dovolával se starých národních tradic. Spolek se definoval proti Hradu a přebujelé stranickosti. A hlavně: Vlajka byla vyhraněně protiněmecká! Jako ostatně většina prvorepublikových zdejších fašistů a protofašistů. Pro spravedlnost: Vlajka byla také antisemitská. Je to odpudivý rys a nikdo jí ho neodpáře. Starý pan Schwarzenberg, který tehdy ovšem nebyl starý, nýbrž ještě značně nezralý (narodil se roku 1911) se v tomto ohledu zmítal ve dvojznačnosti, jak uvádí M. C. Putna. Na jedné straně odmítal „židobolševismus“, neboť ruský komunismus byl s Židy tenkrát zobecněně spojován, a dravý kapitalismus, také nespravedlivě připisovaný nvýhradně Židům. Ale Schwarzenebrg si vážil židovství jako víry a vyznání, ba chápal sionismus. Po zkušenostech 2. světové války svoje postoje v této věci zcela přehodnotil. Putna připomíná jeho překlad (nebýt to v tak tragických souvislostech až úsměvný) slova holocaust. Schwarzenberg jej přezývá „celopal“.
Z Vlajky vystoupil Karel VI. Schwarzenberg v roce 1938. Patřil mezi iniciátory a autory deklarace české šlechty prezidentu Edvardu Benešovi v témže roce. V ní staré zemské české rody vyznávají svou sounáležitosti k vlasti a hlásí se jí do služby. O rok později, v už ještě dramatičtějších podmínkách, hraje stejnou roli při dalším dopisu prezidentu Emilu Háchovi, v níž čeští šlechtici zdůrazňují, že jsou právě jen a jen čeští. Schwarzenberg ovšem pouze nepsal. Konal. Například odmítl říšské občanství, které mu nacisté nabídli. Zúčastnil se aktivně protiněmeckého odboje.
Václav Klaus mladší také tvrdí, že Schwarzenberg byl na jakési cestě s kolaborantským novinářem Krychtálkem do Berlína, která měla za účel zlikvidovat 2. republiku. Existuje pro to jediné svědectví v jedné, jediné knize – slova bývalého šéfa Hitlerjugend Siegfrieda Zoolmanna, vyslovaná po mnoha desítkách let. Nic jiného, co by to podpořilo, se nenašlo. To je, věru, příkladná práce s prameny, hodná suplujícího historika Václava Klause juniora.
Na majetek Schwarzenbergů se také po válce v žádném případě nevztahovaly denacifikační a protikolaborantské dekrety. Jejich statky jim zabavili až komunisté. A ze země odešli (nejspíš velmi prozíravě) před komunisty, nebyli „odsunuti“, jak se leckdo snaží sugerovat. Jenom aby vše bylo celistvé: komunistický zábor schwarzenberských statků nebyl první. Nacisté Schwarzenbergům za jejich postoje uvalili na panství nucenou správu. A to nejen orlické větvi, ale i hlubocké, jejíž představitel Adolf proslul tím, že když byla „zanšlusovaná“ Vídeň zaplavená nápisy: „Židům vstup zakázán!“, vyvěsil ve svých tamních zahradách cedulky: „Židé jsou zde vítáni!“ Pak musel emigrovat do USA a v roce 1947 československý parlament schválil nestoudný Lex Schwarzenberg, kterým znárodnil speciálně jeho panství s odůvodněním, že se nesluší, aby jeden rod měl tak velké bohatství, zjednodušeně řečeno. Jinak na něj nic nenašli, ať hledali, jak hledali…
Tolik tedy k části historie Vlajky a účasti Karla VI. Schwarzenberga v ní. Pikantnost na závěr: nedávno velmi vehementně a zaníceně podpořil otec Václava Klause juniora, pan prezident, jakýsi manifest Ladislava Bátory. Domnívám se, že Bátorovo prohlášení, co má rád a co ne, by v mnohém souznělo s ultrakonzervativními a nacionalistickými vlajkaři první republiky. Není to můj půllitr pravého českého piva, nicméně každý má právo na názor, i Ladislav Bátora, i Václav Klaus senior. Zajímavé je, že v této deklaraci se mimo jiné říká, že raději Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou. Nic proti tomu, každý má tu svou za jedinou. Božena Viková-Kunětická byla první česká žena-poslankyně, národní demokratka. To ale teď není důležité. Zajímavé v souvislosti toho, o čem tu nyní byl řeč, je její prohlášení na schůzi Mladé generace národních demokratů v roce 1929: „Je potřeba, aby vedle něj (míněn Hus, pozn. V. K.) bylo vyzvednuto jméno vůdce husitských vojsk a říkáme-li fašismus, vyslovujeme při tom jméno Žižka.“ Tož tak.
Historie bývá někdy rozmarná, že?
VLADIMÍR KUČERA