Pod taktovkou loutkovodičů Miloše Zemana už jenom pasívně přihlížíme opakování Vítězného února 1948. Komunistický puč tehdy přece také v ničem neporušil Ústavu. Pravda, ozbrojené Lidové milice sice pro jistotu ovládly ulice a průmyslové podniky, ale ani to vlastně neporušilo zákon. Puč ovšem uspěl hlavně proto, že naivní demokraté se příliš spolehli na to, že prezident a komunisté budou v politickém konfliktu postupovat podle ústavních zvyklostí, vládní krize vyústí v nové volby, a v nich komunisty, jak doufali, hravě porazí. Spolehli se na Ústavu, a zapomněli bránit demokracii. Omyl, za nímž následovalo čtyřicet let diktatury jedné strany.

Dnešní boj o ulice už začal. Bez pušek a samopalů Lidových milicí. Dnes už totiž stačí jen populistické žvásty. Zatím. Na přelomu července a srpna, tedy v době, kdy si normální parlamentní strany dávají velký pozor, aby voliče neotravovaly připomínáním politiky, rozjela SPOZ zdánlivě nesmyslnou kampaň pouličního sběru podpisů petice za zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Hned na začátku petici podepsal Miloš Zeman. O týden později začaly inzeráty v tisku, které jakoby přes kopírák opakovaly demagogickou vlnu Zemanovy kampaně Čisté ruce z devadesátých let – „Nelegálně získaný majetek musí být zabaven v plné výši a viník musí jít do vězení“. „Stop Kalouskovi“. Kampaň jako stroj objíždí každý den dvě města a do 28.srpna pokryje celou republiku. Proč je to důležité? Protože to je začátek.

Pozornost většiny se upírá k hlasování Sněmovny o vyslovení důvěry vládě Jiřího Miloše Rusnoka. Zbytečně. Těm, kdo vodí loutku Miloše Zemana, na výsledku nezáleží. Při pasivitě na Ústavu se spoléhajících „demokratů“ vyhrávají vlastně v každém případě. Korupce ODS a politikaření TOP 09 rozložily nominální pravici natolik, že už dnes prakticky není schopná hledat obranu proti agresívnímu nástupu populismu a bránit ústavnost.

Varianta 1) Vláda Jiřího Rusnoka dostane důvěru. Pravice je otřesena, ČSSD v rozkladu a na cestě do područí Hradu. Iniciativu má prezident a jeho „parta“. Jedním z prvních zákonů, které vláda předloží pokořené Sněmovně, bude tato lidová vyvlastňovací iniciativa. Jak populární a masově podporované byly po Únoru zákony „proti keťasům a šmelinářům“! A to, že nakonec největší sociální skupinou v komunistických lágrech byli dělníci a rolníci, už nikoho zajímat nebude…

Varianta 2) Vláda Jiřího Rusnoka důvěru nedostane a vládne v demisi. ČSSD v rozkladu a na cestě do područí Hradu. Pravice nedostane od prezidenta pověření k sestavení vlády. Prezident bude zdržovat dalšími „konzultacemi se stranami“ a nakonec, třeba ke konci září, jmenuje druhou úřednickou vládu, dejme tomu, znovu v čele s Jiřím Rusnokem. Pro další zdržení a rozložení ČSSD půjde o poloúřednický kabinet, kam Rusnok pozve i přítulné a dostatečně domestikované politiky ČSSD a KSČM. Kampaň „Řekněte ne zlodějům“ a „Stop Kalouskovi“ bude na ulicích sílit. V té chvíli už ani spojené hlasy ODS, TOP 09, VV a LIDEM nebudou stačit na rozpuštění zemanovské Sněmovny. ČSSD je s konečnou platností rozložena vítězstvím „realistů“ nad „nepřizpůsobivými“.

Varianta 3) Vláda Jiřího Rusnoka důvěru nedostane a Sněmovna brzy na to odhlasuje třípětinovou většinou svoje rozpuštění. Po tomto kroku už Sněmovna nemůže jednat a přijímat jakékoliv zákony. A na Hradě budou bouchat šampaňské, protože toto je nejkratší přímá cesta k prezidentské moci. Podle Ústavy sice prezident musí v takovém případě Sněmovnu rozpustit, ale nemá uloženu žádnou lhůtu – a vláda Jiřího Rusnoka bude vládnout dál, jen v demisi. Ústava navíc v Článku 33 určuje, že po rozpuštění Sněmovny „přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona”. V Senátu má prezident v případě ponížení Bohuslava Sobotky pohodlnou většinu zajištěnou. Podle bodu 3 Článku 33 „Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda”. – tedy zemanovská vláda Jiřího Rusnoka v demisi. A podle bodu 4: “Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony”. A opět – jedním z prvních přijatých “zákonných opatření” Senátu bude, vsaďte se, za velkého potlesku publika, “zákon proti keťasům a šmelinářům”. Zkušenost velkohubé zemanovské kampaně “Čisté ruce”, která nedokázala odsoudit ani jednoho korupčníka nebo tuneláře, bude dávno zapomenuta. Ústavní pojistky a vyvažování mocí budou vyřazeny ze hry. Ústavní soud bude už dávno obsazen Zemanovými nominanty – a kolik z nich si dokáže tváří v tvář “vůli lidu” uchovat nezávislost? To, co je demokratické a ústavní, bude napříště určovat parta loutkovodičů ústy nepravdomluvného prezidenta.

Prezident pak, v příhodné chvíli, formálně Sněmovnu rozpustí a, přesně podle Ústavy, do šedesáti dnů po jeho kroku budou nové volby. Anebo se také může rozhodnout zdržovat až do února, neboť, opět podle Ústavy, Sněmovnu už pak nebude možné rozpustit, protože to je možné pouze „nejpozději tři měsíce před koncem řádného volebního období“.

V příštích parlamentních volbách se pak po ficovsku sjednotíme kolem „odborníků“, povolaných moudrým Hradem, „reálná demokracie“ (pamatujete „reálný socialismus“?) konečně zvítězí a zavládne všeobecné, jen lehce povinné, štěstí a veselí. SPOZ rehabilituje komunisty a ovládne ČSSD. Všechno bude podle Ústavy. Korupce, ta minulá, „jejich“, se dokonce možná bude zkoumat a trestat. Ta nová, „naše“, oficiálně existovat nebude. Bude totiž vládnout.

A kverulantům, pravičákům, pravdoláskařům a disidentům jménem lidu zatneme tipec….