Není pro státního zástupce většího zločinu, než manipulovat s důkazy. Podle zákona může být takový státní zástupce okamžitě odvolán. Dohledová Vrchní a Nejvyšší státní zastupitelství, ale i ministerstvo spravedlnosti jsou příliš opatrní na to, aby něco tak radikálního a očistného udělali. První a poslední, kdo se toho odvážil, byl před osmnácti lety ministr spravedlnosti Jan Kalvoda, který za prokázanou manipulaci trestních kauz ve prospěch ODS v přítomnosti čtyř dalších funkcionářů ministerstva na hodinu a osobně vyhodil pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka. Ten se v jeho kanceláři údajně zmohl pouze na výrok: „To přece nemůžete! Vždyť já vám můžu být užitečný…“

„Užitečnost“ pro gangsterské prostředí české politiky se od té doby stala pro příliš mnoho soudců, státních zástupců, policistů a konkursních správců jediným kritériem kvalifikace. Stejné prostředí dovolilo i vznik vlastního „univerzitního vzdělání“ produkujícího stovky dalších vděčných posluhů na Právnické fakultě v Plzni. Ani za tento nestoudný skandál nebyl nikdo nikdy potrestán. Přitom vytvoření paralelní, zákonu a kontrole nepodléhající, ale zákonem se kryjící skupiny uvnitř justice a v orgánech činných v trestním řízení znamená naprosto zásadní ohrožení bezpečnosti státu. Mafie si v České republice vytvořila paralelní stát, který jako nádor požírá vlastního hostitele. Případ podnikatele Pavla Juříčka, kterému „kdosi“ pomocí konkursního soudce rozkrádá mimořádně úspěšnou firmu, není vůbec ojedinělý – jen zatím poslední. (http://www.financninoviny.cz/zpravy/majitel-brano-group-juricek-hrozi-odchodem-firmy-z-cr/1095773)

Systém státního zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti jsou pro svoji více než dvacetiletou nečinnost zásadními spoluviníky zoufalého stavu české justice a orgánů činných v trestním řízení. Býti posluhou systému vzájemné svépomoci gangsterů a neslušných se mezitím stalo normou. Všichni, kdo se o to chtěli zajímat, to věděli. Nemohli nevědět, protože informace byly z velké části veřejné a komukoliv k dispozici. Libor Grygárek se přesto na patnáct let vrátil do vysokých funkcí. Usvědčený podvodník Zdeněk Koudelka se stal náměstkem nejvyššího státního zástupce, byl spoluautorem otevřeně kriminální amnestie odcházejícího prezidenta Klause, a ještě byl Milošem Zemanem navržen na Ústavního soudce. Petr Blažek, přes zveřejněné dokumenty, usvědčující ho z podvodu a falšování znaleckého posudku, se stal ministrem spravedlnosti. Sváček, Vesecká, Kučera, Němec…

Naděje, spojované s příchodem Pavla Zemana a Lenky Bradáčové do funkcí Nejvyššího státního zástupce a Vrchní státní zástupkyně v Praze zplaněly stejně rychle, jako vznikly. Ani jeden z nich si nebude pálit prsty, pokud by se měl dostat do konfliktu s justiční mafií a jejími politickými a podnikatelskými ochránci. Média si v minulých dnech konečně začala alespoň všímat mnohaleté destrukční činnosti Městského státního zastupitelství v Praze. Jméno doktorky Máchové se dokonce stalo dalším ze symbolů “zametání kauz“. Opět jde o věci notoricky známé. Co ale udělá paní Bradáčová nyní, když se sama paní Máchová usvědčila před parlamentní vyšetřovací komisí z manipulování s fakty v neprospěch obžalovaného Jiřího Chytila v kauze Opencard? Nejspíše nic, protože její „standardní“ dohled nic nestandardního neshledal… Přitom má ze zákona povinnost šetřit jakékoliv podezření z porušení zákona. Anebo si počká šest měsíců, po kterých je kárné provinění státního zástupce promlčené. Jak pohodlné. A Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v televizi s pokrčením ramen naznačí, že se s tím nic nedá dělat…

Státní zástupkyně Máchová po řadu let (až do roku 2007)brzdila vyšetřování Františka Mrázka. Přes dva roky dokázala čekat na znalecký posudek. Vše v pořádku. Usvědčena z vynášení informací v kauze obžalovaných policistů. Vše v pořádku. Odložila důkazy podložené trestní oznámení na vedení Nemocnice na Homolce. Vše v pořádku. Proč ne, když její nadřízená městská státní zástupkyně Jana Hercegová aktivně zametá potíže politiků a v červnu 2011 dokonce přikázala protikorupční policii zastavit vyšetřování podezření z korupce bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila… Obě jsou ve funkcích dodnes. – Zeman nezeman, Bradáčová nebradáčová. Nikdo z občanů, ale ani ministerstvo spravedlnosti přitom od Městského státního zastupitelství nedostane informace o tom, které případy státní zástupce v minulosti dozoroval. Jenom takový seznam sám by v případě paní Máchové nebo Hercegové stačil jako usvědčující důkaz.

V takové atmosféře spřeženectví lze cokoliv skrýt za argument „nezávislého právního názoru“ příslušného státního zástupce – a zbytek za náhodu. Je, samozřejmě, jenom náhoda, když ředitel ÚOOZ Robert Šlachta na rádiu Impuls 24.února prohlásí, že do dvou maximálně tří týdnů předají jeho policisté státní zástupkyni případ obvinění pražských radních, včetně dvou primátorů, s návrhem na podání obžaloby . Paní Máchová pak, určitě jenom náhodou, potřebovala přes tři měsíce na prostudování spisu, který od počátku dozorovala a znala jako svoje vlastní boty, a zcela a úplně náhodou to předala soudu s obžalobou až koncem června - v poslední pracovní den před hlasováním o kandidátce TOP 09 do podzimních voleb. Hlavním argumentem oponentů proti primátoru Hudečkovi a dalším radním je, světe div se, a úplně náhodou, že už jsou obžalováni…

Výběrová řízení na místa předsedů soudů, povinná rotace soudců mezi soudy, veřejná kontrola povinného hodnocení výkonu státních zástupců a soudců – je toho mnoho, co by se dalo dělat k rozbití justiční, konkursní nebo exekutorské mafie. Změny zákonů ale nevyřeší nic, pokud o změnu nebudou usilovat sami soudci a státní zástupci. Ti jako stav selhali. Nechtějí nebo nedokáží garantovat ani elementární slušnost a profesní čistotu. Předstírají, že nevidí a nevědí nic o paralelním systému úpravy práva pro vybrané – a za úplatu. Je načase o tom začít mluvit. A v extrémních případech, jako je městské státní zastupitelství v Praze, i konat.