Je prokázáno, že Nejvyšší státní zastupitelství v roce 2005 na politickou objednávku premiéra Jiřího Paroubka a ministra Radko Martínka (oba ČSSD), a po Martínkových opakovaných telefonátech s Nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou a jejím prvním náměstkem Jaroslavem Fenykem, znemožnilo vyšetřování závažné trestné činnosti v řádu stovek milionů korun na Ministerstvu pro místní rozvoj.

V květnu 2004 přitom ve stejném případě stejné Nejvyšší státní zastupitelství ministerstvu samo písemně navrhovalo co nejrychlejší podání trestního oznámení na konkrétní pachatele. To ještě nevědělo, že se jedná o osoby s blízkými vazbami na Jiřího Paroubka a jeho „poradce“.

Je prokázáno, že Jiří Paroubek jako ministr pro místní rozvoj (srpen 2004 – duben 2005) nechal vědomě na základě neúplných dokumentů a informací zpracovat mimořádný „znalecký posudek“, kterým popřel dosavadní šetření ministerstva a formálně zakryl zmíněnou trestnou činnost svých podřízených a jejich přátel. Původní stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství znalci pro jistotu nepředložil vůbec.

Je prokázáno, že Jiří Paroubek namísto podání trestního oznámení na tyto konkrétní pachatele, označené Nejvyšším státním zastupitelstvím za „podezřelé ze závažné trestné činnosti“, s nimi opakovaně osobně jednal. Případ proto skončil v roce 2006 Paroubkovou vládou utajenou mezinárodní arbitráží s předem dohodnutým výsledkem a více než čtyřiceti milionovým výpalným údajné holandské společnosti bez zaměstnanců, jakýchkoliv známých projektů a sídlící dnes, spolu s více než sedmdesáti dalšími podobnými společnostmi, v přízemním domku u golfového hřiště okresního města v Holandsku.

Je komická představa, že by babička Dymáková z Pejdlovy Lhoty, nespokojená s tím, že okresní státní zastupitelství odložilo její trestní oznámení, zvedla telefon, a domluvila si přímo s vedením Nejvyššího státního zastupitelství v Brně předání věci jinému vstřícnějšímu státnímu zastupitelství. Ještě komičtější je představa, že by jí Marie Benešová, nebo třeba dnes Pavel Zeman, vyhověli. Ve zmíněném případě se však přesně to stalo.

Je prokazatelné, že na jaře 2005 obvodním a městským státním zastupitelstvím v Praze odložené trestní oznámení MMR v létě 2005 na zásah Nejvyššího státního zastupitelství převzal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Boris Havel. Ministerstvo žalovalo člověka, který nejenom, že pomohl odhalit a prokázat podezření na zmíněnou trestnou činnost, ale ještě se, chudák, pokusil zabránit dohodě s jejími pachateli.

Je prokazatelné, že ani po dvanácti letech jednání různých senátů, se Boris Havel neodvážil předložit soudu zmíněné stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství z roku 2004, potvrzující ono podezření na rozsáhlou závažnou trestnou činnost na Ministerstvu pro místní rozvoj, která tak nikdy nebyla šetřena. Podle písemného vyjádření samotného Nejvyššího státního zástupce z letošního roku ho přitom drží právě - Boris Havel.

Jiří Paroubek, který kryl trestnou činnost ke škodě státu, je dnes nikým neobtěžovaným politickým důchodcem. Radko Martínek, který telefonicky intervenoval za stíhání konkrétního nevinného člověka, který jen bránil zájem státu, je ctihodným senátorem. Marie Benešová, která intervenci přijala, namísto aby ji okamžitě zaznamenala do spisu a hlasitě odmítla jako nepřípustné politické vměšování, je poradkyní prezidenta a její tehdejší náměstek Jaroslav Fenyk, který s ministrem Martínkem dohadoval detaily, je stejně ctihodným soudcem Ústavního soudu. Nikdo z nich nepromluví. Nikdo z nich nepřizná chybu. Vrchní i Nejvyšší státní zastupitelství, Nejvyšší i Ústavní soud mají k tomuto případu dostatek informací i nově objevených a předložených dokumentů, ale neodváží se nic udělat. Přestože vědí, že už dva roky žije ve vězení nevinný člověk, odsouzený za to, že se pokusil zabránit podvodům mocných.

Příští týden se po dvanácti letech od začátku tohoto případu u Městského soudu v Praze odehraje další kolo hry na spravedlnost v této kauze. Paní soudkyně bude zvát svědky a číst tisíce stran dokumentů. Přizná však, že nejdůležitější svědky a dokumenty soud nikdy neviděl? Odváží se vyzvat státního zástupce, aby soudu vydal všechny jím dosud zatajované dokumenty? Donutí ho vysvětlit, proč nikdy nešetřil podezření na závažnou trestnou činnost na ministerstvu pro místní rozvoj? Označí snad konání policie za podjaté a odhalí její falšování důkazů? Přizná snad, že zmíněná arbitráž byla od samého začátku podvod a vyplacených více než čtyřicet milionů korun výpalným za mlčení o politické korupci? Odváží se snad označit tvrzení Ministerstva pro místní rozvoj, které dodnes u soudu vystupuje jako poškozená strana, za lživá a vznese proti němu obvinění za způsobenou mnoha set milionovou škodu a zfixlovanou arbitráž?

Těžko. Taková je totiž česká justice. O spravedlnost v ní nejde.

Ministr vnitra Milan Chovanec se v televizním pořadu Václava Moravce minulou neděli pozastavoval nad smutným osudem bývalé ministryně Vlasty Parkanové, která už pět let čelí obvinění za údajně nevýhodný nákup letounů pro českou armádu. Námi popsaný případ se táhne už více než dvakrát tak dlouho. Ministrovi podřízená policie v něm prokazatelně a účelově vybírala a zamlčovala – tedy falšovala – důkazy. Ale o tom u soudu nepadlo a zřejmě nepadne ani slovo. Nikdo z českých mocných přece nepřizná chybu, natož podíl na zločinu.

Jan Urban, místopředseda Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných