Vláda, stejně jako všechny parlamentní politické strany, zastoupené ve sněmovním výboru pro kontrolu Bezpečnostní informační služby, mají už několik týdnů v rukou důkaz o tom, že se prezident Miloš Zeman rozhodl ještě jednou rozvrátit bezpečnostní struktury státu a ovládnout jejich trosky. Vláda i politické strany k tomu, bohužel, mlčí.


Naprosto stejným způsobem Miloš Zeman coby premiér už koncem devadesátých let zničil na doporučení svého kriminálním podsvětím a ruskou vlivovou agenturou motivovaného šéfporadce Miroslava Šloufa vedení všech protikorupčních útvarů policie i zpravodajských služeb. Policie se z této destrukce nevzpamatovala dodnes. V současnosti, plně kontrolován Šloufem vybranými dědici a svými nikdy neprověřenými hlavními poradci Nejedlým a Mynářem, se pokouší rozvrátit a ovládnout Bezpečnostní informační službu.

Jeho požadavek, aby mu zpravodajská služba předala jmenovité seznamy ruských zpravodajců na českém území, spolu s jejich českými kontakty a rozkrytím jejich operací, je otevřeně nezákonný a představuje přímé ohrožení bezpečnosti státu. Totéž platí pro opravdu neuvěřitelný dopis Kanceláře prezidenta republiky, doručený všem členům sněmovní komise pro kontrolu BIS den před jejich jednáním. Tvrdit, že prezident má výjimečné pravomoci a proto má právo na konkrétní informace od zpravodajských služeb, je lež a nebezpečný protiústavní nesmysl.

Zákon č.153/1994 Sb. o zpravodajských službách ČR v §8(3) „natvrdo“ uvádí: „Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.“ Tvrzení KPR, že se tento paragraf nevztahuje na prezidenta a vládu je lež, nemající sebemenší oporu v zákoně. Dokáže si vůbec někdo představit důležitější zájem zpravodajské služby než utajení rozsahu a zdrojů zpravodajských informací? Jmenovité seznamy agentů může chtít od jakékoliv zpravodajské služby jen nesvéprávný blázen, nebo zrádce vlasti.

Kdyby to nebyla tragédie, destruující důvěryhodnost státu na mnoho let, určitě by šlo o povedenou, rozverně přihlouplou komedii na úrovni českého filmu „Pytlákova schovanka“. Představa prezidenta členské země Evropské unie a Severoatlantické aliance, jehož nejbližší poradce Nejedlý nemůže doložit, co po celá devadesátá léta dělal v Rusku, jehož mnohamilionové dluhy zaplatila ruská polostátní firma Lukoil a který nosí (nebo ještě vloni nosil) fotografii ruského prezidenta Putina v černých brýlích na krytu svého mobilního telefonu, je opravdu jako vystřižená ze špatné komedie. Nemluvě o panu Mynářovi, který se po letech marných pokusů raději přestal snažit o získání bezpečnostní prověrky.

Jedinou možnou reakcí na tuto bezprecedentní krizi je zproštění Miloše Zemana jeho úřadu pro opakovaně prokazovanou a stupňující se nezpůsobilost vykonávat funkci prezidenta republiky. Ústava České republiky přesně definuje cestu, jak takto výjimečného kroku dosáhnout. Jde samozřejmě o velezradu, jak ji má na mysli Ústava v článku 65. Současně je zřejmé, že poslepovaná vládní většina s podporou komunistů nedovolí Senátu a Sněmovně dospět k třípětinové shodě na podání žaloby Ústavnímu soudu. Jednání Miloše Zeman však už dávno demonstruje něco jiného, a to nezpůsobilost k výkonu jeho funkce. Je lhostejné, zda k ní dospěl z důvodů zdravotních či jiných. Ústava je v tomto bodu záměrně zcela obecná. Dotyčný je nezpůsobilý k výkonu funkce prezidenta republiky, je-li touto republikou „demokratický a právní stát“, založený na respektu k lidským právům. Soustavné uzurpování exekutivní moci za hranice Ústavy, mocenské manipulace, vzpírání se rozsudkům soudní moci a faktická agenturní činnost ve prospěch diktátorských režimů jsou veřejně známými a nepopiratelnými fakty.

Je proto správné aktivovat čl. 66 Ústavy České republiky. Návrh na projednání návrhu v obou komorách může vznést kterýkoliv poslanec nebo senátor. Na jeho přijetí stačí pouze nadpoloviční většina přítomných poslanců a senátorů. Účinnost usnesení začíná okamžikem jeho přijetí v obou komorách Parlamentu ČR. Prezident, kterému by takto Parlament „pozastavil výkon funkce“, by od této chvíle nesměl vést jakákoliv jednání a činit rozhodnutí. Ústava mu dává ještě možnost odvolání k Ústavnímu soudu, který ho musí přednostně projednat v plénu.

Usnesení a jeho odůvodnění musí být v obou komorách Sněmovny identické. V aktuálním případě by mohlo, například, jít o „hrozící nebo pokračující jednání prezidenta republiky, které by mohlo znamenat velezradu nebo hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, jemuž by nebylo možné zamezit jiným způsobem - například zneužívání přístupu k utajovaným informacím a jejich předávání osobám, jejichž činnost směřuje proti ústavnímu zřízení České republiky“.

Dnešní situace se vymyká všemu, co platí pro demokratické politické systémy. Nemocný stařec, který se bez pomoci nedokáže už ani posadit na židli, ve svojí záštiplnosti a chorobné pomstychtivosti ohrožuje stát, kterému složil tento slib:„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Miloš Zeman, který fakticky slouží zájmům cizí moci, který se odmítá řídit Ústavou a dalšími zákony, by neměl mít další možnost ohrožovat stát.

Dnešní česká politika ale nemá dost charakteru ani síly, aby se zabývala principy demokracie a státnosti. Vládní koalice je příliš zaměstnána každodenní protipandemickou agendou, stejně jako skandály svého premiéra. Rozdrobená a zčásti bezcharakterní opozice kšeftuje s premiérem svoje parciální zájmy a na prezidentovy eskapády nemá chuť ani čas reagovat. A přitom by to bylo tak jednoduché…

Nikdo ale nesejme z Parlamentu odpovědnost za ohrožení integrity státu jakýmkoliv ústavním delikventem. Parlament jednat musí. I v této věci složí účet u voleb. V případě jejich nečinnosti ovšem může být v září 2021 už pozdě.

Psáno pro www.hlidacipes.org

P.s. v textu přidána věta o dopise KPR